Muž bez tváře - snarry

42. Kapitola - Červíček

Severus se od něj malým usměvem odtáhl, ale nevydalo, že by chtěl Harryho pustit ze své náruče.

„Jsi si jistý, že děláme dobře Severusi? Co, když se něco pokazí a nás to rozdělí?" vyslovil Harry své největší obavy. „Také bych si přál být znovu normální. Být pro tebe hezký," pokračoval tichým hlasem a přitom si položil hlavu na Severusovo rameno, zavřel oči. Tato chvíle pro něj byla velmi vzácná. Přál si, aby nikdy neskončila.

„Nikdy jsem si nebyl tak jistý jako teď Harry, takže ano moje lvíče, už si tě nechám nikým vzít," zašeptal Severus. Říkal to s takovou jistotou v hlase, že mu Harry uvěřil, alespoň pro tuto chvíli. „Harry, nechceš tu dnes zůstat se mnou?" Mladíkovo tělo se v té chvíli celé napjalo.

„Nemohu, nejde to," odvětil smutným hlasem. Velice pomalu zvedl hlavu a podíval se na Severuse, který se na něj chvíli nechápavě díval.

„Jistě. Chápu. Proč jsi tedy vlastně přišel?" Harry se chtěl od muže odtáhnout, ale Severus mu to nedovolil. Harry se tomu jen tiše zasmál a pak odpověděl: „Chtěl jsem vidět domov, promluvit si s tebou a ukázat ti, že ve mně je stále ten starý Harry. A taky jsem s tebou chtěl znovu navázat přátelství, ale předběhl jsi mě. Severusi, ta slova, která jsi mi malou chvilkou řekl, pro mě hodně znamenají a věř mi, že já cítím to samé, ale opravdu nevím, co se stane. Pro teď jsem ale velmi šťastný. Dal jsi mi víc, než v co jsem doufal." Harry se odmlčel, aby mohl polknout knedlík v krku.

„Harry, co mi tajíš? Stalo se snad něco?" Muž ho sledoval pohledem plným obav.

„Ne, Seve, nic se nestalo, jen jsem také mluvit s ředitelem, ale nečekal jsem, že se to takto vyhrotí. Přál jsem si, aby alespoň tady Bradavicích to proběhlo v klidu. Copak se musím s každým dohadovat?" Severus zvedl pravou ruku z Harryho zad a položil ji Harrymu na tvář. Přesně tam, kde měl Harry jizvu, která začala od spánku a táhla se až dolů k bradě. Tuhle jizvu mu způsobil sám Pán Zla hned tu první noc, co ho unesl. Říkal, že na jeho tváři se už nedá nic zkazit a že nechce, aby jeho syn vypadál, jako Potter.

Harrymu tahle vzpomínka prolétla myslí, aniž by o to stál.

„Ššš, jsi bezpečí," promluvil na něj Severus uklidňujícím hlasem a dál ruku zpět na jeho záda, kde začal prstem dělat pomalé kroužky. Harry si až teď uvědomil, že se třese po celém těle. Znovu si opřel hlavu o Severusovo rameno a zlehka začal dýchat. Severus na něj mluvil velmi klidným a tichým hlasem. Vypadalo to, jako kdyby přesně věděl, co se Harrymu honí hlavou.

Nejspíš by tam takto stáli ještě dlouho, kdyby  Harry neslyšel spěšné kroky.

„Někdo sem jde," řekl Severovi. Myslel si, že ho muž pustí ze své náruče, ale nestalo se tak, ba naopak. Harrymu se také nechtělo z té milované náruče. Ucítil jemný polibek do vlasů a to pro něj bylo něco jako znamení, že to Severus cítí stejně.

„Severusi, může jít za Albusem?" ozval se za Harryho zády hlas Lily Potterové

„Dej nám chvíli Lily," řekl Severus. „Harry?" oslovil ho jemně. Harry zvedl hlavu, ale prozatím oči neotevřel.

„Seve, půjdeš semnou, prosím?" požádal ho velmi tiše. Nechtěl, aby to slyšela paní Potterová.

„Jistě Harry, co se děje? Najednou mi přijdeš strašně unavený."

„Ano to jsem. Způsobuje to černá magie Pána Zla, a jelikož nejsem kouzelník, tak se mnou jeho magie bojuje. V poslední době mám velké záchvaty únavy." S těmito slovy otevřel pomalu oči. „Jsem pořádku neboj," uklidňoval Severuse, když uviděl jeho výraz. Muž ale vůbec nevypadal, že by mu uvěřil. „Pojďme tedy, do večera musím být zpět," promluvil tentokrát, už nahlas a odtáhl se od Severuse. Podíval se s malým usměvem na madam Potterovou, která měla v očích zvláštní výraz. Skoro, jako by měla obavy, nebo strach. Harry se, ale odmítal tím to zabývat. Jeho mysl byla unavená do morku kostí.

*

Cesta do ředitelny proběhla poklidně. Madam Potterová se snažila vést řeč se Severusem, ale ten o to očividně nestál, protože jí odpovídal jednoslovně. Harry šel vpředu vojenským krokem, takže je nechával daleko pozadu. Právě zahýbal do jedné z chodeb, když najednou uslyšel, jak někdo běží jeho směrem a taky ho do nosu praštil ten pach zaschlé krve.

A mám, tě ty jedna prašivá kryso, pomyslel si. Už delší dobu měl jisté tušení, že do Bradavic byl vyslán špeh, aby jeho otec a hlavně Satan měli informace z první ruky, ale s tím je konec. Harry se zastavil a čekal, až se ten někdo objeví. Dotyčný se opravdu po chvíli objevil naproti Harrymu. Mladík udělal několik rychlých kroků k osobě a jakoby náhodou se jí postavil do cesty. Udělal ještě jeden krok, aby mohl, udělal, co měl v plánu. Vrazil do muže, ale tak, aby to vypadalo jako nehoda, když se musel v ten moment opravdu hodně přemáhat, aby tu prašivou krysu nezabil tady na místě.

„Ó promiňte, pane profesore, neviděl jsem vás," začal se omlouvat, ale jen na oko. Chtěl vědět, jestli se Červíček prozradí sám a ono se tomu opravdu tak stalo.

„T-to n-nemusíte můj p-pane," začal ihned koktat a pár kroků od něj ustoupil. Harry ihned pochopil, že chce vzít do zaječích. Rychle ho chytil za hábit a zasyčel.

„Jestli teď utečeš, zažiješ hotové peklo." Červíček zblednul jako stěna a začal se třást jako osika. Právě když padnul k Harryho nohám a začal prosit o milost, objevili se Severus s Potterovou.

„Chlapče, proč před tebou klečí školník Bradavic?" začala se ihned vyptávat žena, ale Harry si jí nevšímal.

„Vypadáš jinak milý Červíčku, ale stále jsi ta ubohá krysa. Zcela nechápu, jak si tě mohl vybrat," po těchto Harryho slovech uslyšel, jak žena zalapala po dechu.

„Můj pane, prosím řeknu, vám všechno jen vás prosím netrestejte mě," zakvílel Červíček na celou chodbu, až si Harry myslel, že mu prasknou ušní bubínky.

„Dost, přestaň! To tvé kvílení se nedá poslouchat! Teď půjdeme hezky za ředitelem a počkáme, až vyprchá lektvar a ty pak vše vyklopíš a jestli ne, vyřídím si to s tebou, rozumíš?!" Muž bez sebe strachy přikývnul a stočil se do klubíčka. Harry se otočil na Severuse a na Potterovou.

„Severusi, mohl bys tuhle krysu svázat a použít pár kouzel navíc? Nerad bych, aby vyděsil celý hrad a hlavně, aby neutekl."

„Bude mi potěšeným můj pane." Severus vytáhl hůlku a jedním mávnutím Červíčka svázal, ale ještě před tím ho kouzlem donutil, aby se postavil. Harry mezi tím zamířil svůj pohled na Lily Potterovou, která byla ve tváři bílá jako stěna a srdce jí bilo jako o závod.

„Nebojte se, madam, neublížím vám, ani nikomu zde na hradě," promluvil, když pochopil, co se asi tak ženě honí hlavou.

*

V ředitelně Severus hodil Červíčka sváženého na zem a vše začal řediteli vysvětlovat sám. Harry mezitím šel ke krbu. Vzal letax a hodil ho do krbu.

„Harry, co se děje? Proč jsi v Bradavicích?" zeptal se Lucius, jen, co uviděl Harryho klečet před krbem.

„Luciusi, potřebuji, abys přišel. Našel jsem zde Červíčka v podobě školníka." Jen co to Harry dořekl Luciova hlava z krbu zmizela. Harry se slabě usmál. Na Luciovi se mu líbilo, že on sám mu nemusel nic říkat a přesto muž věděl, co přesně má dělat.

Harry se zvedl na nohy a otočil se na obecenstvo, které ho překvapeně pozorovalo. Rozhlédl se po ředitelně a byl překvapen, že tu zůstali James a Lily Potterovi a skoro všichni Weasleyovi. Chyběli jen Ronald a Ginny. V ředitelně bylo hromové ticho, Harry se podíval na Severuse, aby mu vysvětlil, proč na něj všichni tak zírají, i když odpověď předem tušil.