Muž bez tváře - snarry

58. Kapitola - volání o pomoc

Lily mu na to nic neodpověděla. Místo toho vytáhla hůlku ze svého modrého županu a jedním mávnutím vykouzlila malou kouli, která zářila silným, bílým světlem, ale ne zas tak, aby osvítila celou místnost. Koule se vznášela, vedle Lily, která přešla pomalím krokem k posteli.

„Vždy Harrymu zde nechávám tohle malé světlo, ale dnes jsem nemohla. Richard mě dnes potřeboval, mojí podporu a péči."

Severus na to nic neřekl. Místo toho zvedl ruku, což pro Lily, bylo jasné znamení, aby byla zticha, což se také stalo. Nechtěl už nadále slyšet nic o tom spratkovi. Jediné, co v téhle chvíli chtěl, alespoň chvíli být o samotě s Harrym, ale to mu bohužel nechtěla, Lily dopřát. „Pane, měli bychom jít, ať ho nevzbudíme. Také bych si ráda promluvila o Richardovi, protože Vy jako jediný, mu dokážete pomoci při jeho vážné psychické nemoci..." Severus ženu nenechal domluvit a rychle jí skočil do řeči.

„Madam, to by stačilo," nechtěl na ženu křičet, aby Harryho neprobudil, ale stejně nechal ve svém hlasu zaznít varovný tón. „Já mám zájem, jen o Harryho. Byl bych Vám nesmírně vděčný, kdybyste to už konečně pochopila." Těmito slovy narovnal a podíval, se na Lily, která měla prázdný výraz, ale i přesto pokračoval, chladným skoro, až mrazivým tonem „Já velmi dobře vím, že pro Vás Harry není zas tak důležitý, jako Váš druhý syn, což já osobně nedokážu pochopit, proč Harryho nedokážete milovat, jako Richarda. Stejně tak nedokážu pochopit, proč Harryho držíte pod zámkem a pro kouzelnický svět to také není. Sakra, Harry není žádný blázen, ani nic podobného." znovu pocítil zlost. Musel se vší silou držet a znovu zatlačit myšlenu nevytáhnout hůlku a neseslat na ženu smrtící kletbu.

„Pane, Snape hluboce..." Ať Lily, chtěla říct cokoli, už se k tomu nedostala. Zabránil jí v tom tichý výkřik mladíka. Severus se rychle podíval dolů na Harryho, který se na posteli začal kroutit jako had a bolestně sténat. Muž se k němu znovu sklonil a do ucha mu začal šeptat uklidňující slovíčka. Přitom ho hladil po vlasech.

„Severusi," zašeptal velmi tiše. Oslovený si nejprve myslel, že se mladík probudil a tak se tedy podíval pozorněji do jeho obličeje a zjistil, že Harry stále spí.

„Jsem tu Harry," šeptal potichu tak, aby to Lily zřetelně slyšela. Chlapec se po malé chvilce uklidnil a znovu usnul.

„Nevěřitelné, " zašeptala, Lily. „Většinou to trvá celé hodiny, než znovu usne, když má noční můru a vy umíte hotové zázraky pane," šeptala dál celá udivená. Severus si jí už nadále nevšímal. Vytáhl hůlku a mávl s ní. V tu chvíli se objevila další přikrývka. Severus hůlku položil na noční stolek. Po té vzal přikrývku a pořádně Harryho přikryl. Cítil na sobě Lilyin pohled, ale v téhle chvíli ho zajímalo jen jediné - Harry.

*

Severus chodil za Harrym každou noc, a jak se zdálo, Lily konečně pochopila, že muži nemá cenu něco rozmlouvat. Severus si tedy myslel, že se smířila s tím, že si muž vezme Harryho a ne Richarda, ale opět se v Lily zmýlil-tedy skoro.

Lily mu totiž nabídla jednou v noci čaj, když se Severus vracel od Harryho. Lily ho kupodivu nechávala v pokoji pokaždé samotného, jen mu vždy otevřela dveře a šla si zase lehnout, ale tu noc, kdy si chtěla promluvit, bylo vše jinak. Otevřela mu dveře k Harrymu do pokoje s tím, že mu řekla, že by s ním chtěla mluvit u čaje. Severus v tom neviděl žádný problém konec konců, taky chtěl s ní také mluvit

„Pane Snape, chtěla bych si promluvit o Richardovi," promluvila, Lily, když se usadili ke kuchyňskému stolu.  Nic na to  neřekl, nechal, jí  mluvit dál. „Víte pane Snape. Můj syn Richard trpí velmi vážnou chorobou a žádný léčitel ani nikdo jiný mu nedokáže pomoci a tak mě napadlo, jestli byste mu nemohl pomoc Vy. Samozřejmě by to nebylo zadarmo a navíc, Richardovi se velmi líbíte, takže si myslím, že od Vás si nechá pomoci. Ano vím a chápu, že máte rád Harryho, ale pochopte také Vy mě. Tahle válka je hlavně na Richardovi, a kdyby viděl a pocítil Váš zájem, snažil by se víc toho naučit. Co se týče Harryho, pokud mi dáte místo v Bradavicích, vezmu ho sebou, abyste s ním mohl také trávit nějaký čas." Žena mu tohle všechno řekla téměř najeden nádech a její hlas zněl poněkud křečovitě. Severus, ale v té chvíli nemohl uvěřit tomu, co vlastně vypustila z úst, Ona mu tady vlastně nabízí Harryho, jako kdyby byl jen nějaká věc, jako nějaké zboží.

„Madam uvědomujete si, co mi tady vlastně říkáte? Harry je váš syn a také člověk. Na jednu stranu mi tvrdíte, jak ho máte ráda a tak podobně a vzápětí mi ho zde nabízíte, jako nějaké zboží. Jste Vy vůbec matka?" Severus se musel opět vší silou držet, aby ženě, něco neuděl.

„No já na tom nevidím nic špatného. Já Vám dám Harryho, když po něm tolik toužíte a Vy mi na oplátku uzdravíte Richarda a vezme si ho, protože můj syn Vás velmi miluje a chce Vás."

„Jste blázen madam, jako Váš syn. Ihned teď vezmu Harryho a odnesu ho. Tady nezůstane už ani minutu!" Severus se chtěl zvednout, ale překvapil ho hlas Lily, který byl najednou tichý a plačtivý.

„Promiňte, pane Snape, já jen dělám to, co chce on. Zjistil, že chodíte za Harrym a chce toho využít pro svůj prospěch. Chce, abyste si vzal Richarda, jelikož ví, že pro Vás Richard má určitou slabost a to mu hraje do karet. Můj manžel touží po moci a ovládání lidi." Severus chvíli přemýšlel, jestli tohle není hra na jeho city, aby pravdu řekl, Lily, přestával rozumět. Nejdříve mluví jako naprostý blázen a teď jako normální a rozumný člověk. „Jestli mi nevěříte, pane Snape, tak se mi klidně podívejte do mysli. Já nemám co skrývat, ba naopak," promluvila na něj tiše. Severus na malou chvíli sledoval její tvář a hlavně pohled, ve kterém bylo čisté, ale i zoufalé volání o pomoc. Mistr lektvarů tedy přikývl a zvedl se ze židle a stoupl si za Lily.

„Zavřete oči," požádaljí. Žena okamžitě poslechla a s malým nádechem oči zavřela. Severus se takénadechl a teprve potom dal své prsty zlehka na spánky a zavřel oči.                                                                      

Začíná to být velice podivné, že?