Muž bez tváře - snarry

93. kapitola - Čaj a sklenka vína

Ahoj, jsem zpět. Ano vím, že mi to poměrně dlouho trvalo, omlouvám se. Doufám, že vám tahle kapitola vynahradí to dlouhé čekání.    

Harry

„Čekášš, že tohle vššechno ssním?" zeptal se Severuse se smíchem, a přitom sledoval tu hromadu jídla na podnosu, na kterém bylo snad ode všeho něco. Chléb, rohlík, míchaná vajíčka se slaninou, ovoce, zelenina, a ještě mnohem víc.

„Nevěděl jsem, co máš přesně rád, tak jsem řekl skřítkům, ať nám připraví bohatou snídani," odvětil mistr lektvarů a sedl si do křesla u stolku. Harry ho s mírným úsměvem ihned následoval a sedl si naproti.

„To jssi mussel vsstávat ješště za tmy, abyss tohle vššechno sstihnul," podotkl, byl zvědavý, jak tohle všechno mistr lektvarů zvládnul tak rychle zařídit.

Natáhl se pro džbán s dýňovou šťávou a nalil si trošku do pohárku. Cítil na sobě temný pohled. Bylo mu víc než jasné, že pokud si nevezme něco k jídlu, Severus mu nandá sám, a tak si tedy vzal jeden toust s plátkovým sýrem a rajčetem. Pohodlně se opřel v křesle a s velkou chutí se pustil do své snídaně. Podíval se do černých očí, ve kterých byla pýcha a radost.

„Nebyl jsem na to sám. Pomohla mi Poppy a má matka," oznámil černovlasý muž Harrymu poněkud chladným tónem.

„Cože? Tvá matka žije?" otázal se svého muže, jelikož si nebyl jistý, jestli slyšel dobře. Byl rád, že měl v ústech prázdno. Dnes byl Severus opravdu samé překvapení.

Jen co se trochu vzpamatoval, kousl si opět do toustu a přitom sledoval, jak Severus pomalu přikývnul a nalil si svoji oblíbenou černou kávu.

„Také jsem byl dost překvapen, že žije," prozradil a ledovým tónem pokračoval: „je manželkou Samuela Kenta, který je podle všeho dalším výrobcem hůlek. Prý je to velmi vážený muž."

Harry pomalu dojedl poslední kousek toustu, a poté se zhluboka napil, než ale stačil říct jediné slovo, Severus pokračoval, ale tentokrát už hřejivějším hlasem: „Nedalo mi to a byl jsem svoji matku navštívit..."

Odmlčel se a pomalu se napil kávy. Mladík to celé sledoval s mírným úsměvem na tváři, byl za muže rád, cítil velkou úlevu, že zde má Severus rodinu.

„Povídali jsme si dlouho o všem možném. Pověděl jsem jí o tobě, o tom, že se chystám oženit, a ona nebyla proti, jak jsem od ní očekával. Naopak se zdála být šťastná a chtěla tě ihned poznat." Mistr lektvarů položil skoro prázdný šálek a zavřel oči. Ve tváři se mu neobjevila žádná emoce, ale Harry věděl své. Položil tiše poloprázdný pohár na stůl a zvedl se ze svého křesla.

„Bude mi nessmírným potěššením poznat tvoji rodinu." S těmito slovy obešel stůl.

„Tvá matka je určitě sskvělá ossoba," zasyčel a stoupl si za křeslo, na němž seděl Severus. Položil své dlaně na pevná svalnatá ramena, která začal pomalými pohyby masírovat.

**

Bylo skoro poledne. Harry stál v ložnici před velkým zrcadlem, které mu vyčarovali skřítkové. Sám sebe přesvědčoval, že to, co navrhl, je správné. Usoudil totiž, že nejlepší bude, když se s Eileen Snapeovou seznámí ještě před svatbou, která se měla konat zde na panství. Konkrétně v zahradách, zítra při východu slunce. Harry si usmyslel, že se musí ještě dnes večer Severuse zeptat na pár důležitých věcí – například, jak bude obřad probíhat.

Nyní měl ale větší obavy z toho, s kým se za malou chvíli setká. Harry měl ze setkání s matkou Severuse opravdu velké obavy, ale zároveň se na ni i těšil. Mistr lektvarů ještě pozval Poppy a Luciuse, což Harry jen uvítal. Sám tak nějak usoudil, že už je načase přestat se skrývat ve stínech a přestat se bát všeho, co mu osud ještě připraví.

Lehce zatřepal hlavou a znovu se pokusil srovnat límeček u košile. Severus mu pomohl vybrat vhodné oblečení. Oba zvolili bílou košili a černé sako, stejnou barvu měly i kalhoty a boty, které ho sice trochu tlačily, ale dalo se to zvládnout.

Doufám, že udělám, alespoň trochu dojem, pomyslel si a zašklebil se na sebe do zrcadla. Znovu si urovnal límeček a pokusil se urovnat i své vlasy, ale marně.

„Měl by sis je nechat narůst," ozval se za ním hluboký hebký hlas. Harry sebou lehce cuknul, ale netočil se, dobře věděl, kdo stojí ve dveřích jejich ložnice.

„Mášš assi pravdu, nechám ssi je narůst. Budu sse alesspoň trochu liššit od ssvého bratra, a navíc trochu zakreji tohle." Dotkl se prsty hadí časti tváře.

„Mysslíš, že sse mě leknou, když mě takto uvidí?" Až když to zasyčel, uvědomil si, že ho snad poprvé v životě uvidí bez masky ještě někdo jiný, než mistr lektvarů a Poppy, i když u staré ženy si nebyl tak úplně jist, jestli ho někdy takhle viděla.

**

Severus

Mistr lektvarů byl na svého mladého manžela více než pyšný. Mladík si vedl opravdu dobře. Kdyby ho Severus neznal a sem tam neslyšel mladíkovy myšlenky plné obav z toho, jestli neudělal něco špatně, dosavadní ředitel bradavic by si řekl, že tenhle mladík ze zelenýma očima se pro společnost zrodil. Jelikož Harry se opravdu choval jako pravý gentleman. Sice nemluvil, ale stačily jeho gesta a úsměvy.

Severus nyní stál opodál a sledoval mladíka, jak sedí na bílé mramorové židli a poslouchá povídání Poppy, která mu vyprávěla něco, co Harryho místy tiše rozesmávalo.

Severus to celé sledoval s lehkostí a klidem.

Celé odpoledne se konalo v malém salonku, který byl bíle zařízený. Sem tam se objevila růžová barva, což černovlasý muž přímo nesnášel. Nevadil mu ten styl, ale ty barvy. Nejvíc ze všeho ho iritovala ta růžová. Musí se později domluvit s Harrym na menších úpravách.

„Nad čím tak přemýšlíš?" objevila se vedle něj jeho matka, jež v pravé ruce elegantně držela skleničku perského vína.