Muž bez tváře - snarry

45. kapitola - Spojenec

**

Seděl v černém křesle téměř bez pohnutí. Člověk by řekl, že ani nedýchal. Koukal ven na Bradavické pozemky. Bylo pravé poledne. Slunce bylo hodně vysoko a nejspíš krásně hřálo. Na to, že byl konec října, se zdálo, že slunce a příroda mají stále co ukázat.

Pro Harryho přestal čas existovat. Seděl tu takto už tři nebo možná i pět dní, sám nevěděl. Snažil se všemožně fungovat, ale nešlo to. Satan ho prostě nechá na pokoji. Trýzní ho i na dálku. Harryho mysl i tělo touží po jediném, a to je krev. Každým dnem byl stále slabší a slabší. Vypadal teď hodně staře a někdy se i tak cítil. Nebýt mitra lektvarů a myšlenky na něj Harryho při životě.

Ach Severusi, kéž bys tu byl se mnou mohl alespoň na chvíli být. Potřebuji cítit štěstí a tvojí lásku, pomyslel si. Před týdnem odtud Severuse doslova vyhnal, aniž by on sám věděl proč. Asi se bál, že by muž na konec odešel sám, nebo nechtěl, aby ho milovaná osoba viděla umírat. Netušil, co má dělat, co cítit. Jediné, co cítil, bylo prázdno a chlad. Bylo to jako, kdyby ho sama smrt lákala k sobě

Umírání vampíra trvá totiž měsíce, někdy i roky. Záleží na tom, jestli jedná zvláštní vůle, anebo ho nechá zemřít vládce vampírů. Harryho bohužel postihla ta horší varianta, u které jsou to roky. Netrpí u toho, ale bez krve se cítí slabý a jeho tělo pomalu, ale jistě, chátrá a stárne. Po celou tu dobu má v krku jako ve výhni.

Nebudu se tady sakra litovat. Musím přeci pomoci porazit Satana a to za každou cenu. S touhle myšlenkou se chtěl zvednout, ale jeho vlastní tělo bylo jiného názoru. Harry se nemohl ani pohnout.

„Sakra, co mi chceš ještě vzít?! Nenávidím tě, Satane a budu dělat všechno proto, abys zhebnul!" zakřičel z plných plic. Ihned poté se v Harryho hlavě rozezněl šílený smích, který mu trhal každý nerv v těle.

„Mě nikdo neporazí! Nikdo, slyšíš, ani ty ne, můj drahý." Harry se mu snažil všemožně bránit, ale bylo to marné." Satan se smál jako smyslu zbavený.

Najednou se zčista jasna přestal smát a stejně tak i bolest zmizela.

„Paule, už přestaň, dost!" ozval se mu hlavě další cizí hlas. „Tím, že budeš chlapce mučit, ničeho opravdu nedosáhneš." Na malou chvíli hlasy utichly. Harry ucítil, jak jeho mysl je rozdrásaná, ale tak cítil, že mu mysl někdo chrání před dalším útokem.

„Á Samueli, to je mi ale milé překvapení, Copak tu pohledáváš?" ozval se hlas Satana, který zněl na oko přátelsky, ale taky to byl hlas naprostého psychopata. Jak Harryho tělo, tak i mysl se otřásly strachy. Takový strach neměl snad ani, když mu nasazovaly masku.

„Uklidni se, chlapče, nedovolím, aby ti ublížil," promluvil na něj tichý milý hlas.

„Jo? A jak to chceš udělat? Ten kluk patří jenom mě."

„Lásku si nekoupíš, Paule, řekl jsem ti to už kdysi."

„Zase ty tvé řeči o lásce Samueli, kdy už konečně pochopíš, že láska je jen pro slabochy?"

„Možná pro tebe, ale pro mě ne!" zakřičel Harry ve své mysli. Sebral všechnu sílu, co mu stále ještě zbyla a snažil se vytlačit Satana ze své mysli.

Zprudka zalapal po dechu a rychle otevřel oči. Nad ním se skláněl muž, jehož bílé vlasy ho lechtaly na tváři, zatímco jej muž pozoroval svýma neproniknutelně černýma očima. Jeho vlasy sice byly bílé, ale jeho tvář neměla ani jednu vrásku.

„Uklidni se, chlapče, neblížím ti. Jsem dlouholetým přítelem a také manželem Albuse Brumbála."

„Samuel," vydechl Harry tiše a zavřel oči. Byl tak strašně vyčerpaný a žíznivý.

„Odpočívej, chlapče, je mi moc líto, že ti nemohu více pomoci." Harry znovu otevřel oči a pokusil se na muže usmát.

„To je v pořádku. Nebýt vás a vaší síly, nedostal bych ho ze své hlavy, a za to vám patří moje velké díky." Harryho oči se opět zavřely. Neměl už ani sílu je mít otevřené, zvlášť ne po tom útoku na jeho mysl.

**

Albus má pravdu. Ten chlapec je velmi silný a odvážný. Stejně tak i jeho magie, která je převážně černá a proto jí mladík nemůže používat a nejspíš ani nechce. Během toho, co mluvil s Paulem, si i zároveň prohlédl chlapcovu mysl, aniž by si toho kdokoliv všimnul. Poznal muže, o kterém mu Albus vyprávěl a kterého chlapec nadevšechno miluje, ale zároveň se bojí dvou stejných věcí, jako kdysi on sám.

„Já se hned vrátím, odpočívej." Muž pohladil mladíka po tváři, ani sám nevěděl proč. On nebyl přeci ten tip člověka, který někomu poskytuje útěchu. Výjimkou byl Albus.

„Vraťte se brzy, nechci na to být sám," promluvil mladík tichým hlasem.

„Nebudeš, slibuji."

*

Kráčel rychle a rázným krokem ke svému cíli. Studenti, které potkal, na něj koukali se strachem.

„Já nevím, proč tak všichni vyvadíte. Pán Zla je mrtvý a už není žádná hrozba," uslyšel hlas Siriuse Blacka. Merline, jak on ho nemohl ani cítit. Neviděl ho celou svou bytostí. Nenáviděl celou rodinu Blackových.

„Sklapni Blacku, tady jde o Harryho život," zasyčel hlas onoho muže, kterého Samuel viděl v chlapcových vzpomínkách. Samuel už stál uchliče, když znovu uslyšel Blackův hlas.

**

„Co mi je po nějaké další pijavici, ať si klidně chcípne, alespoň bude líp," prohlásil Sirius

„TAK A TOHLE UŽ JE MOC, CO SI O SOBĚ VŮBEC MYSLÍŠ?! CHCEŠ SNAD VYHLADIT VŠECHNY UPÍRY ZE SVĚTA? TAK ZAČNI U MĚ. JÁ JSEM TOTIŽ TAKÉ TVOR, KTERÉHO TAK STRAŠNĚ NENÁVIDIŠ!" zařval Albus na celou ředitelnu.

Brumbál měl Siriuse už plné zuby, ale nejvíc ho štvalo, jak se chtěl Harryho zbavit.

**

Samuel vešel do ředitelny, bez klepaní a rychle zkontroloval pohledem situaci.

„Měl bys příště držet klapačku Blacku," promluvil zcela klidným hlasem, aniž by se přestal dívat na svého manžela, který se snažil uklidnit.

„Co tu děláš Samueli?" podivil se Albus.

„Přišel jsem pomoci tobě a tomu chlapci."