Muž bez tváře - snarry

89. Kapitola - Intimní chvilka

+ 15 více romantiky

    Harry

Nemohl uvěřit tomu, co právě před malou chvílí slyšel. Matka se opět do všeho plete. A aby toho nebylo málo, tak podle všeho se do toho začal plést i Voldemort, ale proč zrovna on? Že by zjistil o Harryho magii? Že by chtěl za každou cenu zabránit tomu, aby se magie jeho syna dál nerozkvétala?

Od té doby, co mladík zaslechl tenhle rozhovor za dveřmi Severusovy pracovny je zavřený ve své ložnici a čeká na mistra lektvarů. Hlavou se mu točí různé myšlenky na to, co ho trápilo ještě před malým okamžikem na zahradě. Na to zcela zapomněl – tedy, alespoň malou část a ta druhá, na tu, kterou se zapomenout nedá, tak na tu před pár minutami dostal odpověď, kterou už stejně tušil. Jeho matka ho chce zpět.

„Už mě nechte konečně na pokoji!" zakřičel do prostoru tiché ložnice a popadl péřový polštář, který ležel na druhé půlce postele a vší silou s ním mrštil na protější zeď. Právě v ten okamžik cvakla tiše klika a vrzly dveře.

Mladík ležící na posteli, opřený o loket se podíval směrem ke dveřím, kde stál jeho manžel s nic neříkajícím výrazem

„Mohu dál?" mladík mu na to nic neodpověděl a opět lehnul. Lehnul si na záda a ruce si dal na břicho. Zrak upřel nahoru na smaragdově zelené nebesa.

Starší muž mezi tím vešel tiše do ložnice a zabouchl za sebou dveře trochu prudčeji, než měl asi původně v úmyslu. Přešel ráznými kroky na mladíkovu stranu postele.

Harry, já-"

„Víššš SSeverusi, cítím se jako balík nebo jako ta hračka, kterou neustále někam někdo přemíssťuje,"nenechal svého muže promluvit. Už už se nadechoval, aby něco namítnul, ale mladík mu to nedovolil a mluvil dál. Měl pocit, jako kdyby ty slova, které po celá ta léta držel v sobě, nevnímaje i to, o čem přemýšlel poslední tři dlouhé dny, musí prostě ven.

„Po celá ta léta, ať jsem byl zde nebo v té jiné dimenzi, jsem měl pocit, že jsem jen loutka, až teprve sss tebou jsem poznal, že to tak není," čím víc mluvil, měl hlas čím dál více nakřápnutý a v očích ho začalo nepříjemně štípat. Zavřel oči a mluvil dál.

„Byl jsi a sstále si, alespoň v to doufám, první člověk, který mě bere jako živou bytost a má mě rád takového, jaký jsem, sss tebou jsem poznal, co je to láska a štěstí," musel se nadechnout. V ústech měl sucho a jazyk se mu začal lepit na patro, ale přesto nepřestával mluvit dál. Byl do toho tak ponořený, že nezachytil, kdy si k němu Severus sednul.

„Možná tě to překvapí, ale mně je jedno, koho si zabil. Dobře-možná ten první okamžik a první den mi to jedno nebylo, i možná před necelou hodinou jsem měl určité pochybnossti, ale nyní už ne,"Harry pomalu otočil hlavu a otevřel oči. Podíval se na černovlasého muže, který seděl u něho tak blízko, jak jen to šlo. Severus měl v černých očích chlad, ale ten, kdo Severuse dobře znal, ne-li stejně dobře jako Harry by poznal, že mistr lektvarů se snaží všemožně skrýt své emoce. Mladík se lehce usmál a posunul se na posteli tak, aby udělal místo vedle sebe a otočil se na bok a rukou tiše poklepal na prázdné místo vedle sebe. Starší muž, jak se ukázalo, pochopil, co po něm mladík žádá, a tak stále s nic neříkajícím výrazem si sundal boty a lehnul si k Harrymu, který se k němu ihned přitulil a nadechnul se tak té krásné bylinkové vůně, až teprve teď si uvědomil, jak mu ta vůně scházela a i osoba, které ta vůně patří, ještě mnohem víc. Tiše vydechl úlevou, když ho dvě silné paže objaly a přitáhly k sobě, jak jen to šlo.

Harry si položil hlavu na rameno svého manžela a zavřel oči. V místnosti padlo ticho, které bylo tak příjemné, až se člověku chtělo spát. Možná by se to mladíkovi i stalo, kdyby neucítil lehký motýlí polibek do vlasů a po té jemný hluboký hlas, který byl plný různých emocí.

„Nedám tě, nikomu tě nedám, ať se ta intrikánka třeba staví na hlavu," Harry po těchto slovech zvedl hlavu a podíval se na Severuse. Hleděl na něj s určitou obavou, jelikož v černých, chladných očích bylo něco, co ho donutilo se oklepat. V ložnici bylo najednou chladno.

„Teď teprve všichni poznají, co je zač Severus Snape, a co dokáže," Magie staršího muže kolem nich začala kroužit.

Myslí si, že tě jen tak předám, ale to se mýlí a pán Zla stejně tak, nikdo mi tě nevezme," Severusovy paže se ještě o něco víc stáhly kolem drobného těla a to tak, až to mladíka mírně bolelo.

„Sseverussi," zasyčel potichu mladík a natáhl ruku, která se mu trochu třásla. Položil dlaň na tvář černovlasého muže.

„Jsem tady a nikam se nechystám, kdyby ano, ty půjdešš ssemnou. Neříkal si přeci nedávno, že tahle válka půjde podle náss, takže moje matka nemůže dělat nic, když tam půjdešš bydlet ssemnou," zhluboka se nadechl a sledoval, jak k němu mistr lektvarů otočil svůj černý, pronikavý zrak. Harrymu se na moment v tom okamžiku zastavil dech a srdce se mu rozbušilo jako splašené. V tom pohledu se odráželo tolik emocí, láska, obdiv, obavy a strach, a ještě mnohem více emocí, které mladík nedokázal tak úplně definovat. Magie kolem nich začala kroužit, ale už z ní nešel chlad, bylo to přesně naopak. Do mladíkova těla začalo proudit teplo, které se mu pomalu dostávalo až konečkům prstů. Harry ovšem tohle všechno vnímal, ale jen tak okrajově. Topil se v těch očích, které pro něj znamenaly celý svět.

„Spolu to zvládneme," zasyčel tiše a chtěl stáhnout ruku ze Severusovy tváře, ale ještě, než to stihl udělat, zabránila mu v tom větší dlaň, která se položila na hřbet jeho ruky. Chvíli jí držela na místě.

„Ministerstvo nám sice zamítlo naše manželství, ale naše magie je stále spolu, a to už nikdo nezmění," zašeptal Severus stejně tiše jako Harry a stáhnul malou, drobnou ruku ze své tváře. Mladík si už myslel, že mu jí pustí, ale Severus, aniž by mu přestal hledět do očí, si přitáhl Harryho dlaň ke rtům a lehce políbil a stejně tak jeho klouby.

Harrymu se srdce rozběhlo snad ještě víc, až to bolelo. Ten pohled, jak mu Severus líbá kloubky hezky jeden po druhém v něm vyvolalo chvění po celém těle a kalhoty mu byly najednou těsnější.

„SSeverussi,"dostal ze sebe ztěžka. Ten černý pohled byl nyní naplněn nejen hlubokou láskou, ale i touhou. Ta touha byla dechberoucí a spalující.

„Ano Harry," promluvil jeho muž hlasem, který ho donutil na hlas zasténat. Cítil, jak silné paže kolem jeho pasu povolily.

„Já bych po-třebuju-"Harry v této chvíli měl problém s mluvením, úd mu pulzoval v kalhotách a toužil po uvolnění.

„Ano Harry, co bys rád řekni," Severuse očividně bavilo Harryho trápit, už mu nelíbal dlaně ani kloubky. Teď mladík sledoval, jak si dává černovlasý muž Harryho ukazováček do svých úst a pomalu začíná sát. Harry se v ten moment doslova ztratil ve své touze a jediné, na co byl schopný myslet, byly ty krásné teplé rty a jazyk kolem jeho prstů. Boky sebou cukaly. Slyšel svůj vlastní zrychlený dech, který byl čím dál hlasitější.

„Potřebuji tě, vem ssi mě teď hned," zasyčel dechem, který mu ještě zbyl.

Přeji všem hezkou sobotu.