Muž bez tváře - snarry

39. Kapitola - Bellatrix.

Byl strašně nervózní. Chodil po ředitelně jako lev v kleci. Celou noc a dokonce i teď přemýšlel, jestli udělal správnou věc. Jeho myšlenky přerušilo, až rázné zaklepání na dveře. Dotyčný nečekal, ani na výzvu dál a ihned vstoupil.

**

O několik dní později.

Musíš mu dát svoji krev, nebo tě k tomu mám přinutit!!" ječela na něj přes celou místnost Bellatrix Lestrangeová. Harryho, který se tomu jen zašklebil a promluvil chladným hlasem, který se nesl, celým trůním sálem.

„Tím, že budeš přede mnou mučit dva lidi, které za nic nemohou tak ničeho zlato nedosáhneš. Měla by ses lépe naučit vyjednávat." Harry se děsivě zasmál, když viděl, jak ženě zatrnulo a dala hůlku dolů. Harry se rychle podíval na dva lidi, kteří byli na pokraji smrti. „Luciusi, Severusi postarejte se o ně," přikázal mužům, kteří stali po jeho pravici Oba smrtijedi ihned uposlechli. Harry se znovu se podíval na Bellatrix Lestrangeovou, která k němu udělala několik rychlých kroků a klesla na kolena k jeho nohám.

„Pane, prosím zachraňte svého otce," prosila celá zoufalá. Chtěla mu políbit lem pláště, ale než to stihla udělat. Harry udělal tři kroky dozadu.

„Já otce nemám a nejsem jako on, takže se přede mnou plazit a ponižovat nemusíš a teď všichni zmizte, chci být sám," zavrčel na ně otráveně. Počkal, až se místnost vyprázdní, teprve potom si sedl na takzvaný trůn pana zla. Sundal pomalu masku a ruka s maskou mu klesla do klina. Vůbec nechápal sám sebe, jak se mohl nechat k něčemu takovému přemluvit, nebo spíš, jak se nechal přinutit samotným pánem zla a Satanem tomuhle. Harrymu vyklouzla maska s prstů a dopadla na zem. „Copak jsem nějaký vrah, abych zabíjel lidi, jak se mi zlíbí," zeptal se Harry zoufale do prázdného trůnního sálu.

Harry ještě chvíli seděl na židli, která tu byla pro tu hadí zrůdu a sloužila mu, jako trůn. Pak se postavil a sehnul se pro masku. Sešel dva schody a zamířil k velkým černým dveřím.

* *

Mistr lektvarů Sám sobě musel přiznat, že se chová jako... Harry byl stále tím, jaký on ho chtěl, jen Severus to nechtěl vidět. Musel mu to důrazně vysvětlit, až Lucius, který za ním nedávno nečekaně přišel a bez jediného slova mu dal pěstí do obličeje. Prý, aby se konečně probral. Pak na něj doslova a do písmene křičel, že se chová jako naprostý idiot a ještě, něco k tomu. Potom mu dal do ruky čtyři lahvičky se slovy:  „Podívej, se na to. Možná, konečně procitneš." Měl pravdu, ještě ten večer si Severus půjčil od Brumbála myslánku a podíval se na obsah všech čtyř lahviček. Byly to vzpomínky Luciuse na Harryho a jeho věznění u temného pána a jak ho pak Lucius dostal na starost. Jedna z těch vzpomínek byla i Harryho proměna. Severus viděl, jak Harry volá jeho jméno a prosí ho, aby byl, s ním. V tu chvíli si chtěl opravdu Severus nafackovat. On se chová jako na prostý i... Měl v plánu se Harrymu omluvit, ale nevěděl jak, slovo promiň, nebo omlouvám se, neuměl říct. Tak jak mu říct, že ho to mrzí. Sám prozatím nevěděl.

Hned po dnešní schůzi Smrtijedů se Severus přemístil na pozemky Bradavic a rovnou si to zamířil do ředitelny, kde ho čekala další schůze tentokrát Fénixova řádu.

**

„Jsi v pořádku Harry?" Zeptal se Lucius, když se přemístili na panství. Nečekal na mladíkovu odpověď a pokračoval. „Stále nemohu pochopit to, proč chceš, aby byl na schůzkách Smrtijedů i Severus. Je s cela očividné, že ti to jen ubližuje."

„To bys nejspíš nepochopil." řek Harry a přitom otevřel dveře, a vešel do domu.

„Tak mi to zkus vysvětlit, třeba potom to vše pochopím." Harry se na něj s povzdechem otočil. Chvíli hleděl Luciusovy do tváře, kde byla vidět značná starost.

„Severus pro mě znamená příliš mnoho a jeho přítomnost na setkání Smrtijedů mi dává sílu pokračovat v téhle hře. Pán zla chce po ně, abych zabíjel a byl správný syn. Věř mi Luciusi za tu dobu, co vedu schůze. Jsem, už několikrát byl na hraně toho, abych někoho zabil, ale vždy mě zachrání pohled na Seva. Tak proto ho tam chci. Jeho krev mě sice láká to ano, ale zároveň je pro mě spása." Muž na to nic neřekl, jen si Harryho přitáhl do náruče a pevně ho objal. Nějakou dobu takto stáli, ale potom se Harry odtáhl a usmál se na Luciuse.

„Díky."

„Není zač Harry. Jo, abych nezapomněl:" Lucius se odmlčel a rukou sáhl do kapsy. Vytáhl zlatý řetízek, na jimž konci se lehce houpal malý přívěšek hada omotaného kolem malého lvíčete. Harry otevřel mírně ústa.

„Na tomhle řetízku je kouzlo, které tě přenese, kam budeš chtít, stačí, když na to místo, nebo osobu, jen pomyslíš a dotkneš se přívěšku."

„Luciusi, já nevím, co mám říct," promluvil Harry. Muž se natáhl po jeho pravé ruce a vložil mu do ruky řetízek. Potom se otočil a prostě odešel. Harry se podíval dolů na zlatý řetízek, který  mu ležel v  dlani a usmál se. Tohle od Luciuse opravdu nečekal.