Muž bez tváře - snarry

21. Kapitola - Odloučeni

 „Albusi, musíme Harryho někam dát, semnou jak se zdá zůstat nemůže."

„Ano přemýšlel, chlapče. Dáme ho na starost Hagridovi, než jsem šel sem tak jsem s ním o tom, mluvil a on  souhlasil," řekl ředitel zamyšleně. Severus na to jen přikývl.

*

Skoro celý den Severus seděl u Harryho. Albusem se domluvili, že Harryho přesunou dvě hodiny před tím, než dorazí vlak se studenty.

Albus šel zařídit k Hagridovi, aby tam měl Harry vlastní pokoj. Severus byl u chlapce a přemýšlel jak ochránit, ještě nějak jinak, protože mu bylo nad slunce jasné, přesun stačit nebude. Zejména jeho manželka se bude dál a dál snažit Harryho odstranit s cesty. Otázka, ale ovšem zůstává jak toho kluka ochránit?

**

Když zelenooký mladík přišel podruhé k sobě a ihned poznal, že je, něco jinak. Zaprvé ležel na jiné posteli. A tak nějak cítil, že všechno bude jinak.

„Harry," promluvil na něj hlas, ale nebyl ten, který chtěl slyšet. Byl to hlas ředitele Bradavic. „Jak se cítíš, chlapče." Harry se zhluboka nádech, než odpověděl.

„Dobře pane, jen jsem strašně unavený. Kde to jsem a kde je profesor Snape?" pokládal jednu otázku za druhou, aniž by otevřel oči.

„Chlapče, Severus se o tebe nadále nemůže dále starat, má obavy, že s jsi s ním velkém nebezpečí..."

„To, už ho nikdy neuvidím?" zašeptal Harry sklesle a v srdci se mu v ten malý moment usadila neznámá bolest, která mu nedovolila se volně nadechnout.

„Je mi to moc líto chlapče," zašeptal ředitel smutným hlasem a vzal Harryho ruku do své.

*

Uzdravoval se velmi pomalu. Staral se o něj samotný ředitel s Hagridem, který jak se ukázalo je velmi hodný a ochotný. Harrymu hned byl sympatický, ale přesto všechno mu něco chybělo, nebo spíše někdo. Měl pocit jako, kdyby mu někdo vzal velkou část jeho samotného

*

„Harry nechtěl by ses trochu projít po nádvoří. Myslím, že by ti to prospělo," zeptal se  ředitel jednoho dne odpoledne. Harry se malinko, ale smutně pousmál a pomalu se zvedl s postele, na které ležel.

Před týdnem mu konečně ředitel dovolil vstát s postele. Ve které ležel několik týdnů. Bylo mu, už o mnoho lepe, ale stále na sobě pociťoval únavu

„Beru to jako ano," promluvil ředitel zvesela, a oba se vydali ven.

Byla skoro půlka září, ale počasí bylo krásné a teple. Harry šel vedle ředitele. Starý muž se ho snažil nějak rozveselit, ale nedařilo se mu to.

„Harry, já vím, že ti chybí, ale věř mi tohle všechno je jen pro tvoji bezpečnost."

„Já vím, už jste mi to přeci vysvětloval a chápu to." Ředitel mu položil ruku na rameno a tím Harryho přinutil zastavit.

„Chlapče, jemu také scházíš i, když se to snaží skrýt. Za těch několik týdnů sebral kolejím strašně moc bodů. Dokonce se mu podařilo rozplakat pár prvňáků." Harry se na ředitele podíval překvapeným výrazem.

„Vážně pane?" Starý muž úsměvem přikývl.

**

„Otče, mohu se tě na něco zeptat?"

„Zaleží na, co se budeš ptat Elen," odpověděl Severus chladně a dál opravoval písemné práce. Uslyšel, jak se jeho dcera zhluboka nadechla.

„Co se děje? Od té doby, co začal školní rok se chováš divně. Strháváš body i vlastní koleji. Studenti se tě bojí víc, než dříve a matka se také chová prapodivně září štěstím a je u tebe pořád, což u ní není zvykem." Severus chvíli přemýšlel, co jí na to odpověď, ale ke slovu se, už nedostal, protože někdo razně zaklepal na dveře a bez vyzvání vešel.

„Severusi mohu s tebou mluvit?"

„Jistě Albusi, Elen, už je stejně odchází. „Muž zvedl hlavu a podíval se na svou dceru. Dívka jen přikývla a zvedla se ze židle. Usmála se na ředitele a rozloučila se a po tom odešla. Ředitel se posadil na její místo, ve tváři mu byla vidět značná únava. Mladý muž nemusel být jasnovidec, aby poznal, se něco stalo.

„Co se děje Albusi?"

„Nic, co bychom nečekali Severusi. Vím o Hagrida, že Harry celé noci nespí, chodí po svém pokoji. Já za ním chodím každý den. Sám vidím, jak se trápí."

„vysvětlil jsi mu vše, co bylo potřeba," zeptal se muž svým typickým hlasem a přitom odložil brk. Sledoval ředitele, jak se usmál.

„Jistě chlapče, vše jsem mu vysvětlil a chápe to, ale přeci jen mu velmi chybíš. Ten chlapec tě velmi miluje, potřebuje tě a ty jeho."

Já nemohu Albusi nemohu ho vystavit nebezpečí. Sám víš, že nemohu."

Já vím chapače, ale jen si pokládám hlavě otázku, jestli naše rozhodnutí bylo moudré."