Muž bez tváře - snarry

15. Kapitola - Zůstáváš

Překvapení!

Mám pro vás na úvod par slov.

Chtěla bych poděkovat a také věnovat kapitolu, Martině Predigerová, která se mi nabídla, že mi buse opravovat povídku a moc jí za to děkuji.

A děkuji i vám.

Co si to dovolujete Brumbále, já jsem ministr kouzel."

„Pro mě za mě buďte si, čím chcete, ale já nebudu přihlížet tomu, jak tady fackujete to ubohé dítě." S těmito slovy chytil Brumbál Popletala za hábit a odtáhnul ho od Harryho, který měl natržený ret.

Severus k němu přiběhl a ti dva mu muži, co mladíka drželi, ho v ten moment pustili. Severus v obou mužích poznal své bývalé studenty a musel se v duchu usmát. I po těch letech jim nahání strach.

Harrymu se podlomila kolena a klesal k zemi. Severus ho ale na poslední chvíli chytil, vzal ho do náruče a odešel s ním s ředitelovy pracovny směr sklepní.

*

„Už je dobře Harry, jsme doma." Chlapec na něj koukal unavenýma očima. Bylo na něm vidět, že s únavou bojuje. Profesor lektvarů vešel do své ložnice a lehkým kopnutím do dveří je zavřel.

„Pane, já se omlouvám, tohle neměl nikdo vědět. Vaše paní mě zabije."

„Nikdo tě nezabije Harry." Muž položil chlapce na postel, sundal mu plášť i boty, a potom ho pořádně zachumlal do přikrývky. Harry už spal, alespoň si to tedy muž myslel.

„Prosím, nechoďte pryč," zašeptal Harry.

„Nikám se nechystám, budu tady." Znovu vzal Harryho do náruče a posunul ho na posteli, aby si mohl lehnout k němu. Mladík mu položil hlavu na rameno.

Severus mu začal tiše broukat onu melodii. Jednou rukou ho hladil po zádech a druhou ho laskal ve vlasech.

*

Uběhly dvě hodiny a Harry se začal pomalu probouzet.

„Jak ti je Harry?" zeptal se Severus.

„Zůstal jste," zašeptal chlapec místo odpovědi. Hlas mu zněl velmi překvapeně

„Jistěže jsem zůstal." Na důkaz svých slov si chlapce přitáhl ještě blíž. Harry se na něj podíval a malinko se usmál. Jeho oči byly tak podobné očím jeho matky, ale přesto byli jiné. Najednou se ozvalo, hlasité puf.

„Pane, profesor žádá o dovolení vejít do vašich tajných komnat, prý je to naléhavé," zapištěl Trángo ihned potom, co se hluboce uklonil.

„Vyřiď Brumbálovi, že se za ním stavím sám, až budu mít čas a teď zmiz," vyštěkl Severus, aniž by se na skřítka podíval.

„Nebuďte k němu tak přísný, prosím," požádal Harry.

*

„Dám ti něco na bolest," řekl Severus, když chlapec vyšel po chvíli z koupelny. Bylo na něm vidět, že ho zadní část docela dost bolí. Severus by mu to nejraději namazal Hojovou mastí.

„Ne, to je dobré, už to tolik nebolí," řekl Harry a přitom si lehnul znovu vedle Severuse. Muž věděl, že mu Harry tak trochu lže, stačilo se na něj před chviličkou dívat, jak chodí pomalinku.

„Co bude se mnou dál?" přetrhl jeho myšlenky Harryho hlas. Muž se na něj podíval a promluvil:

„Zůstáváš zde v Bradavicích, ředitel už vše zařídil. Konec konců zítra začíná školní rok."

„Vážně já myslel, že..." Harry nebyl schopný větu dokončit. Ani nemusel, Severus si to domyslel sám.

„Ne Harry, k Weasleyovým se už nikdy nevrátíš, ani na mé panství. Já i ředitel budeme dělat všechno, aby se tak nestalo."

**

Chlapec měl pocit, že se mu srdce rozskočí, jak mu silně bušilo do hrudníku. Zůstává tu, on zůstává. Rychle se posunul ještě blíže k profesorovi a bez varování ho silně objal.

„Děkuji, tohle pro mě znamená strašně moc. Nevím, jak vám mám poděkovat."

„Buď sám sebou a nenech se někým a ničím srážet k zemi," promluvil profesor.

*

„Je to můj manžel. Má být přeci se mnou," řekl Weasley a podíval se na Harryho. V jeho pohledu bylo, něco velmi šíleného až se lehce otřásl. Chtěl před tím pohledem utéct co nejdál. Pochytila ho panika a strach.

„Harry, nic se neděje, vše je v pořádku. Neublíží ti," ozval se tichý sametový hlas. Harry mírně zaklonil hlavu, aby se mohl, podívat do těch černých oči, ve kterých se začal pomalu topit. V tu chvíli i zapomněl, kde jsou. Profesor stál před ním a držel ho za ruce, které se Harrymu silně třásli, a měl pocit, že nemůže dýchat.

„Severusi, co se děje?" promluvil na profesora nejspíš Brumbál, ale tím si nebyl Harry vůbec jistý. V Hlavě mu hučelo a v uších pískalo. Ledové ruce ho pevně drželi a hluboký hlas mu něco šeptal. Mladík cítil, jak se mu pomalu podlamují kolena.

**

Harrymu se podlamovala kolena. Severus ho urychleně  chytil a klesl společně s ním na zem. Harry se po celém těle třásl pod náporem bolesti.

„Něco se pokazilo Albusi, všechno je špatně!" vyhrkl Severus vztekle. Albus k němu rychle doběhl a klesnul na kolena, vytáhl hůlku a chtěl nad Harrym začít kouzlit léčivá kouzla. Harry začal sípat. Vypadalo to, že bojuje za každý nádech.

„Lup." ozvalo se. 

„Ustupte prosím, pane Brumbále!" Zapištěl Severusův skřítek. Albus ho okamžitě uposlechl. Zvedl se a ustoupil stranou, skřítek ihned poklekl na jeho místo. Dal Harrymu malou ručičku na hrudník a začal něco odříkávat v cizím jazyce.