Muž bez tváře - snarry

65. Kapitole- Hodina lektvarů

Severus

Vztek v něm narůstal čím dál víc. Harryho stav se vůbec nelepšil. Severus u něj seděl skoro celé dny, až na ty chvíle, kdy měl hodiny lektvarů, které pro něj byly hotová otrava. Zvlášť ty hodiny, které měl s Nebelvírem a Zmijozelem. Potter se na něj celé ty hodiny zamilovaně usmíval, ale Severus to zcela ignoroval a děkoval Merlinovi, že tomu idiotovi nejdou lektvary a Severus ho může ponižovat, jak jen to jde, jako třeba právě teď.

„Pane Pottere, Vás někdo nenaučil číst?" Zeptal se to idiota posměšným hlasem a přitom zamíchal obsahem v kotlíku, který nevypadal vůbec dobře.

„Pane, ale já umím číst." Namítl Potter tak trochu dotčeně a přitom se postavil.

„Vážně? Ale Váš lektvar je totálně na nic, nemá nic společného s lektvarem Lásky. Dokonce si troufám říci, že i pan Longbottom si dnes vedl lépe, než Vy." Severus se narovnal a pokračoval ve svém proslovu.

„Nebýt slečny Grangerové, neprolezl byste ani jedním předmětem."

„Já nejsem taková nula, jak si myslíte. Pane, kdybyste mi dal tak z poloviny šanci, jako mému bratříčkovi, viděl byste mě v jiném světle." Potter se na Severuse po celou dobu díval svým typickým nevinným pohledem. Nejspíš si myslel, že se nad ním Severus slituje, ale to se šeredně spletl.

„U mě si šanci musíte zasloužit pane Pottere, ale není tomu tak. Děláte všechno proto, aby tomu tak nebylo," odvětil mu Severus zcela klidným, ale ledovým hlasem. V učebně lektvarů bylo najednou hrozivé ticho. Všechny pohledy sledovaly scénu před sebou.

„Aha chápu, můj drahý hloupý bratříček. Získal Vaší přízeň přes postel, že?" V ten moment to už mistr lektvarů opravdu nevydržel a pohár trpělivosti právě přetekl. Chytil kluka za hábit a přitáhl si ho těsně k obličeji a tiše zasyčel slova plné nenávisti a odporu.

„Teď mě velmi dobře poslouchej, Pottere. Ty svému bratrovi nesaháš ani po kotníky! A pokud se mu něco ještě stane, nevím třeba ho něco bude bolet, budu to brát jako, že jsi to způsobil ty a podle toho s tebou také naložím. Teď se sbal a vypadni z mé hodiny, nebo za sebe neručím," S těmi slovy kluka pustil a s velmi velkým potěšením sledoval strach, který byl v Potterových očích.

„Hodina je pro dnešek u konce," hlas Severuse byl až nebezpečně tichý. Studenti si jako na povel začali urychleně uklízet lavice. Severus mávl hůlkou, která se mu objevila v ruce, a nechal zmizet kotlíky i s obsahem. Netrpělivě čekal, až poslední hloupé děcko opustí třídu. Prozatím si sedl za katedru a začal opravovat domácí úkoly, které byly zatím samá hrůza. Zrovna opravoval úkol Pottera, který byl sice bez chybičky, ale muž tušil své. Úkoly pana Pottera dělala slečna Grangerová, on si to pak jen přepsal. Dalo by se říct, že ten rozmazlený kluk se ani trochu nesnaží uspět, ani v ostatních předmětech. Potter prostě a jednoduše spoléhal na to, že je vyvolený a že mu vše projde, ale u Severuse to tak není. Ten úkol byl sice správně, ale Severus stejně napsal velké T.

„Potřebujete něco, pane Malfoy," Zeptal se, když začal opravovat další pergamen. To, že Draco neodešel, věděl, jelikož cítil jeho magii a také věděl, co se chlapci honí hlavou, ale čekal, až to Draco vysloví na hlas.

„Víte, pane profesore, musím Vám říct, že tohle byla ta nejlepší hodina, jaká kdy byla. Podle mě už bylo na čase, aby někdo Potterovi ukázal, že nic nejde tak lehce, jak on si myslí,"

**

Hned jak mu skončili vyučovací hodiny. Jeho rychlé kroky mířily na ošetřovnu, když najednou zaslechl tiché, ale i zvýšené hlasy. Severus se zastavil a zaposlouchal se do hádky Potterových, která podle všeho probíhala právě na ošetřovně.

„Jamesi, je to náš syn. Stejně jako Richard. Tak ho prosím přestaň týrat. Harry je poprvé v životě šťastný. Zdá se, že už skoro zapomněl, co díky Richardovi a jejich podivnému spojení provedl, tak pro Merlina! Proč jste ty a Richard museli vše zničit."

„Ty to nechápeš, Lily. Snape si musí vzít Richarda, copak to nechápeš?" Promluvil Potter tak trochu zoufale, což Severuse mírně překvapilo.

„Ano já vím Jamesi, ale ty to děláš celé špatně. Ty tu nejsi a nevidíš jak se pan Snape stará o Harryho. Žínkou ho omývá a láskyplně na něj mluví. Sem tam ho políbí lehce na rty. Čte mu z knihy a drží ho za ruku." Podle nakřápnutého hlasu se teď už dá lehce poznat, že Lily, začala brečet.

„A Harry ho také miluje. Ty jsi neviděl ten pohled, když pana Snapa viděl poprvé, tolik štěstí a lásky jsem v Harryho očích ještě neviděla." Na malý moment nastalo v mírnosti ticho. Mistr lektvarů došel pomalu ke dveřím a položil ruku na kliku v úmyslem vejít dovnitř, ale zarazil ho hlas Pottera, který teď zněl unaveně.

„Mám nechat Richarda zabít a Voldemorta vyhrát-"

„Ne poslouchej mě prosím tě. Napadlo tě třeba s profesorem a Harrym promluvit narovinu? Místo toho děláš jednu kravinu za druhou." Severus najednou slyšel kroky, které nejspíš patřily Poppy a ihned na to její hlas. Po kterém bylo na prosto jasné, že také poslouchala tento podivný rozhovor.

„Lily, má pravdu Jamesi. Promluv si se Severusem a Harrym na rovinu a potom to nech čistě na nich, aby se rozhodly, ale zcela pochybuji, že tě teď Severus vyslechne. Potom, co jsi provedl Harrymu, který je pro něj vším." Ozvaly se znovu opět, kroky, který opět patřily Poppy.

„Nezdá se ti to prazvláštní Poppy, že se tě pan Snape k Harrymu téměř ani nepustí a lečí Harryho sám? Ano vím, že ho má profesor lektvarů rád-"

„Lily, jak jsem před chvíli řekla. Harry pro Severuse znamená mnoho a konec konců, ty to vidíš také." Skočila Poppy ženě do řeči.   

Harryho bratr nám začíná vystrkovat růžky, a čím víc si dovalovat nemýlíte?

Moc vám děkuji za hlasy i komentáře, Bez vás by tahle povídka nebyla tak daleko. To vy mi dáváte sílu a inspiraci.