Spojila nás magie

Erektivní lektvar

Když jsem klepala na dveře jeho kabinetu byla jsem příšerně nervózní. Měla jsem strach o naší propojenou magii a taky strach z toho, že se hrozně naštve a vyrazí semnou dveře. Zároveň jsem ale věděla, že bude potřebovat pomoc. Tedy pokud někomu dovolí, aby mu pomohl. Dveře se otevřely a v nich stál on. Můj Severus. Vypadal úplně stejně nepřístupně jako vždycky, přesto, když jsem se podívala pozorněji všimla jsem si jeho zrychleného dechu, bolesti v očích a roztřesených rukou, kterými svíral dveře před sebou tak, aby nebylo vidět jeho tělo od pasu dolů.

,,Co tady chcete?" Díval se na mě tím pohledem, který by mě za normálních okolností donutil se otočit a utíkat pryč. Zároveň jsem ale v jeho pohledu viděla prosbu o pomoc. 

,,Spojení naší magie mě upozornilo, že se s Vámi něco děje, takže jsem to přišla zkontrolovat. V hodině jste rozhodně nebyl v pořádku."

,,Nic mi není. Nechápu o co se to tady snažíte. Jsem v pořádku, můžete odejít."

,,Tak to ani náhodou." Vůbec netuším, kde se ve mě vzala ta rozhodnost.

,,Prosím? Řekl jsem, aby jste odešla."

,,Omlouvám se pane, ale to neudělám. Využíváte mojí magii a ta mi hlásí, že se něco děje. Nejste v pořádku." Pořád jsem se snažila, aby mi to řekl sám. Nechtěla jsem ho hned mezi dveřmi uvézt do rozpaků.

,,Nesmysl. Běžte už." Chtěl zabouchnout, ale já jsem položila nohu mezi dveře. (Doteď nechápu, kde se ve mě vzala ta odvaha, ale omlouvá mě fakt, že jsem věděla co je v sázce)

,,Elisabeth, prosím, běžte pryč." On mě prosil. Tak to už je hodně špatné. Tak teď už jsem opravdu nemohla odejít.

,,Pane profesore, vím, o tom lektvaru co Vám dali do ranní kávy. Může to ohrozit spojení naší magie, takže ano, týká se to i mě. 

,,Jak jste se to dozvěděla? Co s tou informací chcete dělat? Chcete to všem říct?" Merline, jeho hlas zněl tak bezbranně.

,,Podívejte, chápu, že je to pro Vás hodně nepříjemná situace, ale jak jsem již řekla, tím, že jste napojený na mou magii se mě to rovněž týká. Takže buď mě pustíte dovnitř a dovolíte mi Vám pomoct nebo jdu za ředitelem a Vy na ošetřovnu, kde už se o Vás postará madam Pomfreyová. Nedala jsem Vám svou magii proto, aby ji nějaký idiot, který neumí vařit lektvary zničil." Stáli jsme tam a dívali se jeden druhému do očí. K mému údivu a nesmírné úlevě Severus ustoupil a nechal mě projít k němu do obývacího pokoje. Prošel kolem mě a postavil se za křeslo, o které se lokty opřel. 

,,Účinky toho lektvaru už se dostavily?" Dívala jsem se na něj a v duchu si říkala jestli mi odpoví nebo mě rovnou vyrazí. Podíval se na mě a sklonil pohled. Bylo to hodně těžké pro nás oba, ale pro slovutného profesora, který nikdy neukazuje svou slabost to byla přímo muka. Chápala jsem to. Pro každého muže by bylo těžké bavit se o jeho problému s erekcí. Ještě k tomu se ženou, která je navíc jeho studentka.

,,Pane profesore, jsme oba dospělí, tak se tak pojďme i chovat. Chápu, že je to těžké, ale zkuste zapomenout, že jsem Vaše studentka. Jsem dospělá a věřte mi, že tohle zvládnu."

,,Zatím ne v plné síle."

,,Dobře, z toho co jsem slyšela můžou jeho účinky trvat několik hodin."

,,Ano, záleží to na výdrži jedince."

,,Jak se tedy cítíte konkrétně Vy?"

,,Když zapomenu na to, že jste má studentka a budu výjimečně upřímný tak Vám řeknu, že nevím, kolikrát si budu schopný bez pomoci Vaší magie.. hm.. no, pomoct."