Spojila nás magie

Obelstít veritasérum?

Tak, máme tady další kapitolku, snad se bude líbit. Moc děkuji za všechny dosavadní ohlasy, jste naprosto skvělí. Vůbec jsem nedoufala, že by můj první příběh měl takový úspěch. Jak se Vám příběh zatím líbí? A je něco, co by jste v něm chtěli vidět? Nějakou speciální postavu nebo situaci? :D Ráda plním přání. Ještě jednou děkuji moc a mějte se krásně. 

Byla jsem nervózní jako ještě nikdy předtím. Věděla jsem, že už jednou se mi povedlo potlačit účinky veritaséra a to tehdy, když jsem musela vypovídat jako svědek v kauze únosu Siriuse Blacka, mého kmotra. Brumbál mi vysvětloval, že je to proto, jak silná je má magie. Vzhledem k tomu, že se pro můj život obětoval jiný kouzelník, v tomto případě má matka se má magie rozšířila a získala tak řadu výhod, mezi které se řadí právě i částečná tolerance veritaséra bez projevů jejich pravých účinků. Již ve chvíli, kdy jsem řekla nahlas, že budu pod tímto lektvarem vypovídat jsem věděla, že je to velmi nebezpečné. Na druhou stranu představa Severuse uvězněného v Azkabanu mezi mozkomory nebo ještě hůře představa Severuse mrtvého mě utvrzovala v tom, že ten risk mi za to stojí.  

,,Prosím Vás tedy slečno, aby jste se posadila a vypila obsah této lahvičky." řekla mi ta ježibaba v růžovém čemsi. Viděla jsem, jak se na mě upírají oči všech přítomných, což mě lehce znervózňovalo. Bylo mi jasné, že by všichni ti pokrytci z ministerstva nejraději Severuse odsoudili rovnou a dokázali tak všem, jak jsou mocní.  Vypila jsem tedy zhruba polovinu obsahu, druhou polovinu jsem nechala pomocí bez hůlkové magie zmizet a v hlavě se modlila, aby nikdo nic nepoznal.   

,,Nyní slečno přísahejte, že budete mluvit čistou pravdu a nic než pravdu, že odpovíte popravdě na všechny naše otázky a že jste si vědoma účinků veritaséra, které jste si dobrovolně vzala." řekla zase ta babice a smála se u toho jako by doufala, že si to ještě na poslední chvíli rozmyslím.

,,Tak přísahám. Pane ministře, můžeme začít."

,,Od kdy znáte profesora Snapea? A jaký vztah Vás dva pojí?"

,,Profesora Snapea znám od nástupu do prvního ročníku zde v Bradavicích. Jsem jeho studentka a on můj profesor. Pokud narážíte na naše momentální spojení magie, musím potvrdit, že tato informace ač nevím, jak se k Vám dostala je pravdivá."

,,Jak ke spojení Vaší magie došlo?" vyhrkla na mě další otázku Umbridgová. 

,,Došlo k ní po výbuchu jednoho kotlíku na hodině lektvarů. Stáli jsme s profesorem těsně vedle sebe a při výbuchu se profesorova magie oddělila a navázala se na tu mou."

,,Či ten kotlík byl? A proč jste stáli s profesorem vedle sebe?"

,,Kotlík byl můj, madam. A stáli jsme vedle sebe, protože jsem panu profesorovi přinesla ke konzultaci můj kotlík k jeho katedře. Ve chvíli, kdy jsem kotlík položila na jeho stůl se ozval výbuch. Bohužel jsem do svého lektvaru omylem přidala jinou přísadu než jsem měla. Proto došlo k tomu výbuchu."

,,Takže celý výbuch a profesorova následná ztráta magie je vlastně Vaše vina, slečno." smála se ta babizna, jako by se dozvěděla přesně to, co chtěla slyšet.

,,Ano, madam. Velice mě mrzí, že jsem toto způsobila a že jsem připravila profesora Snapea o jeho magii."

,,Víte, že jsem od Vás ani nic jiného slečno neočekávala? Vždycky jste byla tak zahleděná sama do sebe a neohlížela se na své okolí, že se ani nedivím, že jste zase ohrozila něčí život."

,,Na to nemám co říct, madam." vztek ve mě vřel. Zatínala jsem ruce v pěst a kousala se do rtů. Nemohla jsem si dovolit jí odporovat nebo se hádat.