Spojila nás magie

On je mrtvý

„I já bych chtěl mít jednou takové štěstí a najít někoho, kdo mě bude milovat jako Ty mého kmotra. Vím, že u Tebe nemám šanci a uznávám, že má láska k Tobě byla spíše posedlostí. Jsem mnohem radši, že jsme přátelé. Naše přátelství pro mě znamená mnohem více."

„Draco, Ty víš, že Ti opravdu nemohu nabídnout nic jiného, ale věřím, že jsi upřímný a že Tvá láska ke mě byla opravdu pouze chvilkovou záležitostí." Chtěla jsem pokračovat, ale Draco se podíval na své předloktí, které právě v tuto chvíli ožívalo.

„Volá mě. Elisabeth, musím jít. Řekni to Brumbálovi. Až se vrátím, zastavím se u něho."

„Draco, buď opatrný. A kdyby jsi mě potřeboval až se vrátíš, pošli pro mě. Budu u Severuse." Naposledy jsme se objali a Draco se odešel přemístit z Bradavických pozemků. Já jsem se chtěla vrátit za Severusem, ale po cestě jsem narazila na Remuse. Chtěla jsem ho obejít, protože ve mě stále převládaly smíšené pocity pokud šlo právě o tohoto muže, ale chytil mě za ruku a otočil se mě směrem k sobě, abych se mu musela dívat do očí. 

„Nesahejte na mě!" Vyštěkla jsem a ruku mu vytrhla ze sevření. Překvapeně a zároveň ublíženě se na mě podíval a svou ruku opravdu stáhl. 

„Omlouvám se. Už na Tebe sahat nebudu, ale nemohli bychom si spolu v klidu promluvit? Prosím Tě o to." Dlouze jsem se na něho dívala a zkoumala výraz tváře. Usoudila jsem, že to, co říká zní upřímně a nemusela by to být žádná past. Jemně jsem přikývla a vrátila se zpět po schodech nahoru. Posadila jsem se u zábradlí Astronomické věže a zadívala se na jezero. Vnímala jsem, jak Remus došel až ke mě a posadil se hned vedle. Dlouhou chvíli jsme mlčeli. Cítila jsem, jak mě periferně sleduje a jak se mu mírně třesou ruce, které měl položené v klíně. 

„Takže, o čem jste semnou chtěl mluvit? Nebo jste chtěl jen tak v tichosti sedět a nic neříkat?" Začala jsem jako první, když to nevypadalo, že my se Remus k něčemu měl. 

„Ne, jistě, že ne. Chtěl jsem s Tebou mluvit a pořád chci, jen nevím, jak začít. Jsem z Tebe strašně nervózní po tom všem, co jsem Ti udělal. Připadám si jako pitomec a strašně se před Tebou stydím. Rozhodně jsem nechtěl ublížit ani Tobě ani nikomu jinému, jen jsem se prostě zamiloval a nevěděl jsem, jak s tím naložit. Neviděl jsem nic jiného než to, že Tě miluji a že Tě chci získat pro sebe. A když jsem Tě vídal s Malfoyem nebo se Severusem byl jsem jako smyslu zbavený. Strašně jsem žárlil. A žárlil jsem ještě mnohem více v době, kdy se blížila má přeměna ve vlkodlaka. To jsem pak dokázal v jedné chvíli nenávidět a v druhé se utápět v žalu."

„Ano, bytosti, které jsou z části vlkodlaky mnohem více prožívají citové a emoční záležitosti. To ale přece neznamená, že jste musel dělat všechno to, co jste udělal. Mohl jste zamnou normálně přijít a mohli jsme si o tom společně v klidu promluvit. Mohli jsme to vyřešit." Z ničeho nic se za námi ozvala ohlušující rána a příšerný křik. 

„On je mrtvý." Byla jediná věta, která mi v celém tom hluku a zmatku utkvěla v hlavě. Ani nevím, kdo onu větu zakřičel. 

Vaše Emily