Spojila nás magie

Obsah dopisu

Bylo těsně po rozednění a já jsem seděla na ošetřovně, přímo u Severusovy postele, na které již několik hodin ležel a spal. Poté, co jsme ho s Remusem, který to dělal očividně velice nerad, dostali na ošetřovnu, se na okamžik probral. Nicméně na něm bylo vidět, jak je ze všeho strašně unavený, takže jsem mu řekla, že je všechno v pořádku a aby se ještě prospal. Vzal si mou dlaň do své a opravdu upadl do klidného spánku. Nebýt madam Pomfreyové, přišli by sem snad všichni z celé školy, ale poprosila jsem ji, aby nám dala prostor a čas, alespoň do doby, než se Severus probudí a my si budeme moci v klidu o všem promluvit. Samozřejmě ho přišel zkontrolovat ředitel, který se zajímal o to, co si myslím o vzkazu, který měl Hargrid zapíchnutý v hrudi. Vzkaz. Když jsem zavřela oči, viděla jsem ho před sebou. Ta slova, která se mi zařezávala do srdce jako ostří čepele. Slova, která naháněla husí kůži a kvůli kterým teď Severus leží zde. 

„Ty, Severusi Snape jsi mě zradil a proto to budeš Ty, kdo ponese vinu za všechny mrtvé, které Ti budu posílat, aby jsi měl přehled o mé dokonalé pomstě. Ty jsi vinen za smrt toho obra, Ty jsi vinen za smrt manželů Potterových a stejně tak to budeš Ty, kdo bude odpovědný za smrt Elisabeth Potterové, jejich dcery, jejíž smrt nastane již velmi brzy. Ty, Severusi Snape, budeš do konce svého života žít v temnotě, bolesti a smutku o to se osobně postarám."

„Elisabeth" Vydechl Severus mé jméno a já se musela podívat jeho směrem. Byl tak křehký a bezbranný.

„Severusi, jak je Vám? Bolí Vás něco?"

„Je mi hrozně. Bolí mě srdce. Ano, to srdce, o kterém jsem ještě nedávno netušil, že ho mám. Elisabeth, je mi hrozně. To mojí vinou Hagrid zemřel." Sedla jsem si k němu na postel tak, abych mu viděla do očí.

„To není pravda. Nemohl jste přece vědět, co ten parchant chystá. Nemohl jste to vědět, protože jste byl celé předchozí čtyři dny semnou. Severusi, není to Vaše vina, ano?"

„Ale to já jsem ho tam poslal. Nechtěl tam jít, ale pohrozil jsem mu, že pokud neposlechne, mohl by přijít o místo. Kdybych to věděl." Složil si hlavu do dlaní. Vzala jsem ho za ruce a odtáhla mu je z obličeje tak, aby se na mě musel podívat.

„Severusi, dost. Přestaňte se takhle mučit. To, co se stalo Hagridovi je strašné. Byl to přítel hned od prvního dne, kdy jsem nastoupila sem do Bradavic. A ano, jeho smrt je hrozná. Nicméně, jsem vděčná, že jste do těch zatracených Prasinek nešel Vy. Dokážete si představit, co by s Vámi tak asi udělal? Vás by zaručeně nezabil, ale mučil by Vás. Týral. Merline, jsem vděčná, že jste to nebyl Vy."

„Elisabeth, Ty po tom všem řekneš tohle? Víš, co by Ti na to řekl Tvůj kmotr?" 

„Ano, vím. Ale myslím si, že po tom, co jste řekl Vy o mě už semnou Sirius asi nepromluví." 

„Co tím myslíš? Co jsem o Tobě řekl?"

„Nevzpomínáte si na to?" Ne, neříkej mi, že na to zapomněl? Severus se zamyslel a po chvíli se na mě zděšeně podíval.

„Merline, já jsem řekl.. řekl jsem, že Tě..."

„Ano. Takže jste si vzpomněl. Nevím, zda je to dobře nebo špatně. Každopádně chápu, že jste to řekl, když jste byl v šoku a když na Vás útočil můj kmotr. Je mi jasné, že jste to tak nemyslel a rozhodně z toho nebudu vyvozovat žádné závěry."

„To ne, tak jsem to nemyslel. Tedy myslel. Totiž, to, co jsem řekl tam venku jsem myslel vážně. I když je mi jasné, že Ti to musí připadat směšné, tak jsem všechno, co jsem řekl myslel vážně."

„Počkejte, chcete mi říct, že to, že jste řekl, že mě milujete jste myslel vážně?"

„Hrozná představa, co? Vidina toho, že se do Tebe zamiloval někdo jako já. Starý, ošklivý a nerudný parchant s mastnými vlasy."

„Myslím, Severusi, že tohle jsme si už vyjasnili ne? Všechna ta Vaše přídavná jména, kterými se pořád urážíte, všechny Vaše přezdívky a urážky k sobě samému. Tohle už je přeci za námi." Prudce jsem sebou trhla, když se rozrazily dveře a dovnitř se vřítil Sirius, za ním Remus a k mému úplnému zděšení mu v patách kráčel Draco. Tak tohle mi ještě chybělo. Všichni tři si to napochodovali až k Severusově posteli a postavili se vedle sebe. 

„Jestli se sem ženete řvát na mě nějaké nesmysly, tak radši rovnou vypadněte." Sirius napřáhl svou ruku, ale k jeho úleku jsem ji stihla chytit a zabránit mu tak, aby mi dal toho dne již druhou facku.

„Tak to by fakt stačilo, Siriusi! Kdo si u Salazara myslíš, že jsi? Nemáš žádné právo se proti mě ohánět rukou! To bylo naposledy, jinak by jsi toho taky mohl pěkně litovat!" Otočila jsem se k Dracovi, abych zjistila, jak se tváří.

„A Ty, Draco? Co tady děláš? Přišel jsi si taky praštit nebo jsi přišel zkontrolovat svého kmotra, zda je v pořádku?" 

„Vlastně ano. A taky jsem si přišel promluvit s Tebou. Ale rád bych to udělal v soukromí, pokud by to bylo možné. Slibuji, že Ti nebudu nic vyčítat, ani Ti dělat návrhy. To už mě přešlo, opravdu. Teď mi jde o něco jiného, mnohem důležitějšího."

„Tak dobře, ale Draco, varuji Tě. Nejsem zvědavá na nějaké výčitky. Počkej na mě prosím vedle v hale, přijdu za Tebou hned, jakmile to tady vyřeším." A Draco se opravdu otočil a odešel. Zároveň s ním odešel i Remus. Nechápala jsem, jaký to mělo smysl, že přišel. 

„A teď Ty, Siriusi. Dobře si rozmysli, co teď řekneš nebo uděláš." 

„Promluvíme si později, až u toho nebude on. Ale jednu věc vám řeknu. Odpoledne je pohřeb Hagrida a ředitel chce, aby jste tam vy dva přišli společně. Prý jde o ten dopis, co Tě poslal k zemi Srábku. Kdybych věděl, že Tě dostane do kolen jeden jediný dopis, poslal bych Ti ho už dávno, abych měl od Tebe klid."

„Siriusi, vypadni! Chováš se jako naprostý idiot." A on se opravdu uraženě otočil a odkráčel si to pryč. Otočila jsem se k Severusovi, který byl tak zralý na pořádného panáka whiskey nebo pevné objetí. To první jsem mu dopřát nemohla, ale k tomu druhému bych se uvolit mohla. Došla jsem až k němu a posadila se na kraj postele. Vztáhla jsem k němu ruce v náznaku, že pokud chce, může mé nabídky využít a on ji k mému údivu opravdu využil. Přitáhl si mě k sobě blíže a pořádně mě objal. Objal mě tak, jako by to mělo být naposledy. Poté se odtáhl a rozpačitě se usmál.

„Půjdu zjistit, o čem semnou chce mluvit Draco, ano? Nemusíte mít obavy, je to pouze dobrý přítel, který se ale poslední dobou podle toho nechoval. Věříte mi?" Usmál se a kývnul hlavou v náznaku souhlasu. Ulevilo se mi, že se tentokrát vyhneme hádce kvůli Draca. Naposledy jsem se na něj usmála a prošla dveřmi vedoucími do přijímací místnosti, kde se potkávaly návštěvy s pacienty. 

Když jsem otevřela dveře uviděla jsem nejen naprosto zničeného Draca, ale vedle něho i ředitele. Co k čertu Ti dva chystají. Nikdy spolu nenašli společnou řeč a nyní stojí vedle sebe jako by se chystali do společného boje proti mě. Přišla jsem až k nim a tázavě se podívala na ředitele.

„Co se děje, pane řediteli?"

„Elisabeth, musíme si promluvit. My tři a naprosto vážně. Jde o Severuse a jeho otce. Draco nám donesl zprávy přímo od Voldemorta. Tobias Snape je smrtijed." Vážně, Albusi? Lepší načasování jsi si vážně vybral nemohl.

Vaše Emily

Další kapitolka bude v pátek. Těším se. Mějte se krásně.