Spojila nás magie

Volání Voldemorta

Zdravím vás u další kapitolky a moc děkuji za ohlasy u té předešlé. Jste naprosto skvělí. Moc si toho vážím. Zároveň se všem omlouvám, že Vás i dnes budu napínat. Užijte si pokračování a u další kapitolky se potkáme v pátek. Mějte se krásně. 

Ředitel Brumbál doprovodil Severuse do jeho komnat ve sklepení a nerad při tom přihlížel tomu, jak moc je Severus zamlklý a smutný. Celou cestu nepromluvil ani slovo. Co ale ředitele překvapilo a ujistilo ho v tom, že profesor lektvarů opravdu není v pořádku bylo to, že se Severus nechal bez odporu podpírat za loket a vést chodbami přesto, že cestou potkali několik studentů. Počkal až se za nimi zavřely dveře a oběma nechal přičarovat skleničku ohnivé whiskey, kterou očividně především mistr lektvarů potřeboval. 

,,Severusi, smím se zeptat, co Tě tolik rozrušilo? Jde o tu vzpomínku, které jsme museli všichni přihlížet nebo jde o něco jiného?" 

,,O co jiného by tak podle Vás asi mohlo jít?" vyštěkl Severus mnohem prudčeji než měl v úmyslu. Jediné co chtěl bylo to, aby ho ředitel nechal samotného. Samotného přesně tak, jak si zasloužil. 

,,Nevím, chlapče. Napadlo mě jestli by to třeba nemohlo souviset s tím, že Elisabeth okamžitě po rozsudku odešla. Netrápí Tě třeba zrovna toto?" zkoušel to ředitel co nejjemněji, jak dokázal. Věděl své, ale potřeboval to slyšet od Severuse. 

,,Samozřejmě, že mě to trápí. Jak by také ne. Teprve včera jsem se konečně po několika letech odhodlal k tomu, abych ji alespoň trošku naznačil, že mé city k ní nejsou obyčejné a hned druhý den na to musí být svědkem něčeho takového. Myslíte si, že by si mě po tom všem, co dneska  viděla mohla ještě někdy vážit? Vždyť se jí musím hnusit. Musím ji být ještě více odporný než jsem doposud byl." křičel Severus a s hlubokým povzdechem se posadil.

,,Severusi, co to říkáš? Jak by jsi mohl být Elisabeth odporný po tom všem, co Ti včera řekla. Záleží jí na Tobě. Copak by za Tebe jinak takhle bojovala? Vypovídala dobrovolně pod veritasérem. A co víc, lhala pod vlivem veritaséra. To by nedokázala pokud by ji na Tobě opravdu nezáleželo."

,,Jistě, záleží jí na mě a proto raději někam zmizela než aby byla semnou. Slíbila přece, že po vynesení rozsudku půjde semnou. Co jiného to může znamenat než to, že mě nechce vidět a nechce se mnou trávit čas." Severus do sebe hodil celý obsah skleničky a dolil si druhou. 

,,Severusi, neblázni. Neměl by jsi pít, jsi vyčerpaný. Neměj strach, ona se vrátí. Záleží jí na Tobě. Nemůžeš jí mít za zlé, že po tom všem, co slyšela a viděla chtěla být chvíli sama. Projde se, pročistí si hlavu a vrátí se za Tebou. Uvidíš, že bude všechno zase v pořádku."

Profesor Lektvarů se prudce postavil a chtěl si dojít pro zbytek láhve, kterou ředitel odnesl z jeho dosahu. Bohužel vlivem únavy a stresu se okamžitě skácel k zemi. Brumbál se k němu sklonil a zkontroloval životní funkce. Když si byl jistý, že Severus pouze omdlel nechal jeho bezvládné tělo odlevitovat na gauč za sebou. Hůlkou vyčaroval svého patrona, kterého poslal Elisabeth spolu se vzkazem, že Severus omdlel, aby se dostavila do sklepení.

Elisabeth zrovna seděla na Astronomické věži a přemýšlela nad událostmi posledních týdnů. Zvažovala jaké další kroky by měla podniknout a jak co nejlépe pomoci svému vyvolenému. Ano, už o něm přemýšlela jako o svém vyvoleném. Poté, co se jí po tolika letech Severus konečně otevřel, nechtěla dopustit, aby se jejich vztah vrátil zpátky do té temnoty a nenávisti. Hodlala udělat možné i nemožné, aby si získala jeho náklonnost a dokázala mu, že milovat není špatné. Naprosto zamyšlenou a nepřipravenou ji zastihl Brumbálův patron, který jí sděloval, že Severus omdlel a že se má ona co nejrychleji dostavit do sklepení do jeho komnat.