Spojila nás magie

Mudlovská nemoc

Stála jsem tam a vůbec nechápala, co se stalo. V jednu chvíli jsem viděla, jak ode mě utíká pryč a o sekundu později prostě ležel na zemi. Pár okamžiků mi trvalo, než jsem donutila své nohy, aby se pohnuly. Vůbec jsem nedokázala racionálně myslet. Jediné, co jsem v tu chvíli chtěla, bylo dostat se k němu a zjistit, co se stalo. Když jsem k němu doběhla a klekla si vedle jeho zhroucené postavy, zjistila jsem, že je v bezvědomí a tiskne si k hrudi své levé předloktí. Obličej měl zkroucený bolestí. Seslala jsem na něj základní diagnostické kouzlo, které mě madam Pomfreyová pro podobné případy naučila. Bohužel se ale vůbec nic neukázalo. Žádná zranění, žádná anomálie prostě nic. Vzala jsem ho za ruku a odhrnula mu vlasy z tváře. 

„Severusi, prosím Tě, probuď se. Nemůžeš se mnou začít takový rozhovor a poté si jen tak klidně omdlít. Dostanu Tě zpátky do Bradavic, tam už Ti Poppy pomůže, slibuji." Ještě jednou jsem ho pohladila po tváři a ujistila se, že opravdu dýchá a zvládne tak přemístění. Pro jistotu jsem na něj umístila monitorovací kouzlo, abych měla jistotu, že kdyby se během přemístění cokoli stalo, poznám to. Opatrně jsem ho vytáhla na nohy a přehodila si jeho paži kolem svého krku tak, abych ho mohla držet kolem pasu a zároveň vše jistit hůlkou ve své druhé ruce. Byla jsem vděčná, že s ním nemusím udělat ani krok, abychom se mohli dostat zpět do Bradavic, protože ačkoliv byl neuvěřitelně hubený, stejně bych s ním asi daleko nedošla. S hlasitým prásknutím jsme se přemístili přímo před ošetřovnu v Bradavicích. Bylo něco kolem osmé hodiny, takže by již měli být všichni po večeři a madam Pomfreyová ve své kanceláři. Byla jsem vděčný, že jsou dveře na ošetřovnu otevřené, vzhledem k tomu, že jsem již neměla žádnou volnou ruku, abych si otevřela. Poppy zrovna stála u regálu s lektvary, takže když jsem ne ni zavolala, byla v okamžiku u nás. Pomohla mi Severuse podepřít z druhé strany a společně jsme ho dovedli až k posteli. Opatrně jsme ho do ní položily a Poppy začala okamžitě sesílat diagnostická kouzla.

 „Pošli patrona řediteli, Elisabeth. Obávám se, že budeme potřebovat jeho pomoc. Co se Severusovi stalo? Nemůžu ho probudit a podle výsledků mu nic není." Udělala jsem oč mě požádala a vyslala svou laň k řediteli. 

„Já nevím. Byli jsme na procházce a on se najednou skácel k zemi."

„Byli jste přece na zámečku ne? Ředitel říkal, že jsi tam Severuse vzala, aby si odpočinul."

„Ano, byli jsme na zámečku. Po večeři jsme se šli projít k jezeru, které tam je." Zatímco jsem vysvětlovala, co jsme dělali, sesílala Poppy další a další kouzla.

„Pořád mi to neukazuje žádnou změnu. Vůbec tomu nerozumím." Rozrazily se dveře a dovnitř vešel ředitel.

„Co se stalo, Elisabeth? Co je se Severusem, Poppy?"

„Já nevím, pane řediteli. Elisabeth ho doslova donesla sem, ale nemůžu přijít na žádnou změnu v jeho těle. Je v bezvědomí, ale nevím proč." Ředitel se podíval na mě a čekal, co mu k tomu řeknu já.

„Byli jsme se projít u jezera a najednou se Severus skácel k zemi. Nemohla jsem ho probrat. Zkusila jsem to diagnostické kouzlo, co mě madam Pomfreyová naučila, ale na nic jsem nepřišla, proto jsem nás přemístila zpátky."

„Poppy, vyzkoušejte test magického potenciálu." Poppy okamžitě zašla k regálu pro nějaký přístroj, který Severusovi připojila k ruce.

„Vy si myslíte, že by to mohlo znamenat kompletní ztrátu magie?"

„To asi ne, ale mohlo by to souviset." Přístroj zapípal a Poppy se zhluboka nadechla.

„Dvanáct procent." Ředitel si začal pohrávat se svým plnovousem a vypadalo to, že nad něčím hluboce přemýšlí. Prošel se místností od Severusovy postele k oknu a zase zpět. Celou dobu kroutil hlavou a něco si mumlal.