Spojila nás magie

Co se Ti stalo?

Procházela jsem chodbami Bradavické školy čar a kouzel a byla jsem vzteky bez sebe. Zlostí jsem zarývala své upravené nehty do svých dlaní, až jsem cítila, jak se mi na nich objevují kapičky krve. Kdybych mohla, metala bych kolem sebe jednu kletbu za druhou, abych alespoň trochu ulevila své zlobě a touze po pomstě. Po tvrdé odplatě tomu hajzlovi, který mu tolik ublížil. Po pomstě tomu odpornému chlapovi, který ublížil mému Severusovi. 

„U Merlina, co se Ti stalo? Kdo Ti to udělal?" Zastavil mě čísi ruka, která mě pevně uchopila, aby mi zabránila v dalším kroku. Ani jsem si nevšimla, že kolem mě někdo prochází nebo že na mě někdo mluví, dokud mě dotyčný neuchopil. Vzhlédla jsem a spatřila přesně toho, na jehož přítomnost jsem měla tu nejmenší náladu. 

„Co by se mi mělo stát?" Nechápavě jsem se mu dívala do tváře a opravdu nevěděla, o čem to mluví. 

„Podívej se na svoje ruce. Máš je úplně zakrvácené. Kdo Ti to udělal?" Shlédla jsem na své dlaně a nevěřícně jsem zůstala zírat. Tohle nebylo jen pár kapek krve, jak jsem si myslela. Ruce jsem měla úplně zakrvácené a dokonce mi několik kapek krve ztékalo na podlahu. Zvedla jsem své dlaně vzhůru, abych se mohla podívat detailněji. 

„To nic není. Udělala jsem si to sama." Můj kmotr na mě zůstal nevěřícně zírat. 

„Sama? Tohle jsi si udělala sama? Proč pro Krista?" 

„Měla jsem vztek a zlost.. Nechtěla jsem nikomu ublížit a tohle je docela účinná forma odbourávání a ventilace stresu. Opravdu to nic není." Užasle pokýval hlavou a přistoupil až těsně ke mě. 

„Dovolíš mi, abych Ti to alespoň ošetřil?" Počkal až na souhlas pokývnu hlavou a opatrně uchopil mé ruce do svých. Dlouho se na ně díval a nic neříkal. Čekala jsem až se trošku vzpamatuje, ale ve chvíli, kdy jsem ucítila, jak mi na mé dlaně dopadly dvě slané slzy, bolestí jsem ucukla. Leknutím sebou škubl a podíval se na mě s tázavým pohledem. 

„Nevím, jestli to víš, Siriusi, ale slzy jsou slané. A když ti do čerstvých ran na rukou dopadne pár slaných slz, můžeš se zbláznit bolestí, protože to u Salazara pekelně pálí. Takže jestli mi chceš ty rány opravdu ošetřit, musíš přestat plakat." Nejdříve se tvářil dotčeně, ale když viděl, že se postupně začínám usmívat, pokusil se o lehký úsměv taky. 

„Omlouvám se. Víš, že všechno, co se týká Tebe snáším prostě nějak hůře." Usmála jsem se a chtěla něco dodat, když se za námi ozvalo odkašlání. Otočila jsem se za sebe a překvapením přestala dýchat.

Vaše Emily

Tak zlatíčka, jsem zde. Moc se omlouvám za tu prodlevu, ale. Jak jsem vám psala jela jsem na dovolenou na Krétu. Vraceli jsme se bohužel dříve, protože tam bylo zemětřesení. Dvě noci jsme spali na terase, protože jsme se báli, že se něco stane. Takže když jsme se vrátili, byla jsem tak nemocná, že jsem byla ráda, že dýchám. Nyní už jsem v poho, pracovně způsobilá, takže se vracím i zde. Mějte se krásně a v neděli ahoj.