Spojila nás magie

Já nejsem děvka!

Severus se svalil zpátky na gauč po právě prožitém orgasmu. Už jsem je přestávala počítat. Nyní to bylo číslo deset nebo dvanáct. Byl už úplně vyřízený. Stála jsem nad ním a ovívala ho Denním věštcem.

,,Elisabeth, já už nemůžu. Už to znovu nedokážu." Podíval se na mě těma svýma uhrančivýma očima, ve kterých se odrážela prosba.

,,Pane profesore, musíte to vydržet. Už to nemůže trvat dlouho."

,,Nemůžu, jsem úplně vyčerpaný. Nechci. Elisabeth, prosím."

,,Dobře, pane profesore, ale musíte mi důvěřovat a vydržet to ještě jednou. A pak zapomenout na všechno, co se tady stane. Doufám, že se nepletu a dobře si pamatuji na výklad profesorky McGonagallové, když nás o působení erektivního lektvaru učila při školním trestu. Věříte mi, profesore?" Tázavě jsem se mu podívala do očí a nebyla si jistá, zda chci slyšet odpověď. Byla to hodně riskantní prosba.

,,Jistě, že Vám věřím. Jinak by jste tady teď zaručeně nebyla. Co máte v plánu slečno? Kdybych Vás neznal řekl bych, že máte nějaký ďábelský nápad." Unaveně se na mě podíval.

,,No, snad se nebudete zlobit, pane, ale je to jediná možnost, jak účinky toho lektvaru oslabit a urychlit. A Vy už opravdu vypadáte, že by jste si potřeboval co nejdříve odpočinout."

,,Tak o co jde Elisabeth? Slibuji, že pokud mi to pomůže od těch strašných bolestí nebudu se ani trošičku zlobit ať už jde o cokoliv."

,,Odborně se tomu říká orální sex." Dívala jsem se mu do očí a čekala na jeho reakci.

,,Cože? Chci říct, vím, že tento způsob by měl zabrat, ale tohle po Vás rozhodně nemůžu chtít. Navíc tohle kdyby se někdo dozvěděl."

,,Profesore! Slíbila jsem Vám přeci, že se to nikdo nedozví. To mi opravdu tak málo věříte? Navíc není to jedno? S rukou problém nemáte a orální sex je problém? Nevyjde to nastejno? Je přece jedno, jak do detailu půjdeme, tato situace je celá úplně špatně, takže o trochu víc nebo míň je už asi úplně zbytečné řešit." Díval se na mě docela vyděšeně. A já jsem si až pozdě uvědomila, co jsem to vlastně všechno vypustila z pusy.

,,Omlouvám se, takhle jsem to nemyslela. Dělám to pro Vás ráda. (Pane Bože, kde se ve mě berou všechny ty sexuální narážky). Chci říct, že Vy jste mi loni taky zachraňoval život, takže jsem Vám vlastně hodně dlužná. A toto je to nejmenší co pro Vás můžu udělat. I když uznávám, kdyby jste mi před týdnem řekl, co se tady dneska bude odehrávat asi bych Vás nechala zavřít na psychiatrickou léčebnu v nemocnici u svatého Munga."

Severus se chystal něco říct, ale už to nestihl. Napřímil se bolestí a zaskučel. Pomohla jsem mu se posadit a podívala jsem se mu do očí. Naprosto upřímně a s jasnou otázkou. Muselo mu být opravdu hodně mizerně, protože ho ani nepadlo protestovat. Pouze odevzdaně přikývl. Klekla jsem si k němu na kolena a donutila ho roztáhnout od sebe nohy abych se mohla pohodlně dostat až k jeho rozkroku. Zajela jsem mu rukou do trenek a již nacvičeným způsobem mu vytáhla penis na světlo. Byl už úplně tvrdý. Moc jsem si přála, aby tohle byla poslední rozkoš, kterou mu budu muset přivodit, takže jsem se musela opravdu snažit. Začala jsem rukou zpracovávat jeho ztopořenou chloubu a poslouchala jeho zrychlený dech.

,,Věříte mi, profesore?" Řekla jsem s jemným nádechem strachu v hlase.

,, Ano." Prudce vydechl a vydal ze sebe trhaný vzdech. To umocnilo mé rozhodnutí k tomu, abych opravdu vyzkoušela vše. Zatímco jsem si hrála s jeho nádobíčkem jsem se ústy přisála na jednu bradavku. Hlasitě zasténal a přirazil k mé ruce. Políbila jsem i druhou bradavku a sklonila hlavu k jeho mužství. Podívala jsem se mu do zastřených očí a olízla mu špičku penisu. Ten zvuk, který ze sebe vydal mě samotnou rozvášnil a jediné co jsem chtěla bylo, abych ho přivedla k nezapomenutelné rozkoši.

Když jsem ho konečně začala zpracovávat ústy po celé jeho délce sténal tak hlasitě, že jsem byla opravdu ráda za tišící kouzlo, které jsem hned na začátku použila. K mému zklamání ( ano, byla jsem zklamaná, protože jsem věděla, že se mi taková možnost už nikdy nenaskytne) to šlo příliš rychle. Stačilo pár účinných pohybů mými ústy, pár zkušených hmatů prsty po bradavkách a nezlomný profesor lektvarů se mi svíjel pod rukama. Když naposledy hlasitě vykřikl zůstala jsem na něj zírat s překvapeným a šokovaným pohledem.

,,Elisabeth, já Tě zbožňuju!" vykřikl a zůstal nehybně ležet. Jedinou známku toho, že všechno co se právě odehrálo nebyl sen byl profesorův stále zrychlený dech a chuť máty v mých ústech.

Použila jsem čistící kouzlo, zvedla se ze země a dívala se mu do očí. Spěšně vyskočil a rychlým pohybem se začal soukat do kalhot. Díval se na mě jako bych za tohle všechno mohla já. Nemohla. Já jsem se nezmohla ani na slovo. Stále jsem byla omráčená tím, co zakřičel. I když jsem věděla, že to bylo pouze v důsledku vzrušení a orgasmu. Přesto jsem byla zklamaná.

,,Co se tak na mě díváte? Účinky lektvaru odezněly. Už na sobě necítím vůbec nic. A to, co jsem řekl zapomeňte. Vůbec nic to neznamenalo. Bylo to pouze proto, že jsem se nechal unést pocitem rozkoše a dovolil si tak chvilkovou slabost, která už se ale nikdy nebude opakovat."

Merline, kdyby jeho pohled zabíjel, už bych tady zaručeně ležela mrtvá. Ale proč? Co jsem udělala, že se zase chová takhle?

,,Tak co tam tak stojíte a zíráte na mě jako by jste mě viděla poprvé? Vaše práce tady skončila, můžete se vrátit zpět ke svému života vyvolené. A neopovažujte se někde sdělovat, co se tady stalo. Jinak by jste tady taky nemusela dostudovat, slečno."

Byla jsem úplně vyvedená z míry. Vzala jsem si svůj plášť a naposledy se podívala na svého milovaného. Byl to tak krásný pocit. Pocit, že se snad tímhle vším něco změní. Že se ve mě konečně nevidí dceru Jamese Pottera, ale že jsem obyčejná Elisabeth. Bohužel, trvalo to příliš krátkou dobu. Realita se vrátila v plné míře a opět ubližovala.

Už jsem sahala po klice, když mě zastavil ten sametový hlas.

,,Počkejte, slečno Potterová." Ta naděje, která mnou postoupila byla úžasná. Ale bohužel trvala rovněž příliš krátkou dobu. Otočila jsem se zpět na svého profesora a to co jsem spatřila v jeho očích mě přikovalo k podlaze. Viděla jsem jak ke mě natahuje ruku, ve které svíral sametový pytlíček.

,,Co je to, pane?" Myslela jsem, že pro mě má dárek. Ano, Elisabeth, ty jsi ale naivní husa. Profesor Snape a dárek? Umaštěný netopýr? Bezcitný zmijozel? Tvůj milovaný?

,,To je Vaše odměna. Mělo by to stačit. Většinou si dívky určují takovou cenu. Vy tam ovšem máte příplatek za poslední výkon." Řekl s naprostým klidem v hlase. Vytřeštila jsem na něj oči a bohužel nedokázala zadržet slzy.

,,Prosím? To myslíte vážně? Chcete mi tady za to všechno zaplatit?" Křičela jsem a z očí mi kromě slz sršely blesky.

,,Samozřejmě. Odvedla jste dobrou práci." On to snad ten pitomec myslel opravdu vážně. To už jsem nevydržela a rychlými kroky se vrátila přímo k němu. Ta facka, která mu přistála na tváři byla tak nečekaná, že zaskočila i mě. Ale bohužel, padla.

,,Vy zatracený idiote, já nejsem děvka na prodej. Buďte rád, že je má matka po smrti, protože kdyby byla naživu a dozvěděla se, co jste právě řekl zemřela by bolestí."

Utekla jsem z jeho pokojů a až na chodbě se dovolila se svézt po zdi na podlahu. A pak mi to došlo. Magie! Za tři hodiny se k němu budu muset vrátit. Pak už jsem jen plakala a zlobila se.