Spojila nás magie

Osobně Vás svléknu

„Ty jsi si mě vzala na starost? Na celý víkend? Neměla jsi náhodou jiné plány? Nerad bych Ti je nějak narušil." 

„Ne, jiné plány jsem neměla. Jediný můj plán je co nejrychleji Vás vyléčit a dostat zpět do formy. Budeme Vás potřebovat, takže nějaké polehávání v posteli si rozhodně nemůžete dovolit." Snažila jsem se odlehčit situaci.

„Udělám, co budu moct. Ani mě není příjemné ležet jenom v posteli a ještě se ke všemu nechat obsluhovat."

„Tak Vy jste si to hlavně nevymyslel, že? Holt, když je někdo nemocný, neudělá s tím nic. Ale nepůjdeme si povídat někam jinam? Poppy mi slíbila, že jakmile se vzbudíte, smíme opustit ošetřovnu. Vzala jsem neviditelný plášť, aby Vás cestou nikdo neviděl. Říkala jsem si, že by Vám mohlo být nepříjemné, kdyby Vás někdo viděl na vozíku." Nadhodila jsem opatrně, protože jsem věděla, jaká jeho reakce patrně bude.

„Na čem, že by mě to měli vidět? Já na vozíku určitě nepojedu."

„Severusi, přestaňte si hrát na hrdinu. Ještě včera jste měl čtyřicítku horečku a nedokázal jste ani udržet zvednutou hlavu, abych do Vás dostala léky, takže se semnou nehádejte a pojďte se posadit na ten vozík." Předpokládala jsem, že to nepůjde tak snadno, takže jsem přešla k jeho posteli i s vozíkem a počkala na jeho reakci. Samozřejmě, že si chtěl hrát na hrdinu, takže se prudce zvedl z postele. Zatočila se mu hlava a nebýt mých předvídavých schopností, už by se zase sunul k zemi. Naštěstí jsem ho stihla podepřít a veškerou svou silou ho dostala na vozík.

„Zůstaňte sakra sedět na tom vozíku, nebo Vás k němu vlastnoručně přivážu. Musíte si neustále hrát na neporazitelného? Nemůžete si prostě připustit to, že jste nemocný a potřebujete pomoct?" Dívala jsem se na něj a propalovala ho očima.

„Omlouvám se. Máš pravdu. Nemám sílu na to, abych se sám, bez pomoci dostal do svých komnat. Takže pokud mi slíbíš, že mě nikdo neuvidí, nechám se tam odvézt." Vydechla jsem si úlevou a přehodila přes Severuse neviditelný plášť. Poté jsem se chopila rukojetí vozíku a společně s tím křehkým nákladem se vydala chodbami směrem do sklepení.

Naštěstí jsme se do jeho komnat dostali úplně bez problému. Jakmile se za námi zavřely dveře, ze Severuse spadla ta jeho nepropustná maska a bylo vidět, jak se uvolnil. 

„Dáte si něco k jídlu nebo si chcete jít rovnou lehnout? Možná, že už by jste dneska zvládl pozřít klasickou stravu, i když bych ještě doporučovala mírnou dietu. Přece jenom, Váš žaludek dostal v posledních dnech zabrat."

„Ano, to je pravda a je mi neskutečně trapně, že jsi musela být svědkem zrovna takovéhoto mého selhání. I když na druhou stranu jsem neskutečně vděčný, že jsi semnou byla právě Ty. Nikomu jinému bych to asi nedovolil, vidět mě v takové situaci." Tvářil se mírně rozpačitě a snažil se dívat do země. 

„Severusi, nemůžete přece za to, že jste onemocněl právě touto nemocí. A upřímně, i já jsme byla ráda, že s Vámi smím být, protože kdybych věděla, že je Vám takhle zle a ještě bych musela čekat někde na chodbě, asi bych se zbláznila. Mám Vás raději na očích. Stejně tak jsem ráda, že jsem s Vámi byla na tom zámečku, protože představa, že by jste takhle zkolaboval někde, kde by jste byl sám je úplně děsivá."

„Ano, to jistě. Vděčím Ti za svůj život. Nebát Tebe, byl bych asi mrtvý. Ředitel říkal, že jsi to byla Ty, kdo bojoval za můj život."

„Ředitel přehání. Pouze jsem udělala, co bylo zapotřebí."

„Vím dobře, co jsi udělala. Byl jsem sice v bezvědomí, ale slyšel jsem úplně všechno. Včetně Tvé hádky s ředitelem, když mě chtěl převézt k Mungovi, abych zemřel někde jinde, hlavně ne v jeho škole."

„Nyní se o tom nebudeme bavit. Měl by jste si jít lehnout a konečně něco sníst."

„Dobře, ale nejdříve bych se chtěl okoupat. Přece jenom týden bez koupele je dlouhá doba. Ale ais budu potřebovat trošku pomoci, pokud by jsi samozřejmě byla ochotná." Nemohla jsem zabránit úsměvu. Severus tázavě zvedl obočí a čekal, zda mu svůj úsměv nějak vysvětlím.

„Nechápejte můj úsměv špatně. Asi si to nepamatujete, když jste byl v bezvědomí, ale není tak úplně pravda, že jste se celý týden nekoupal. Vlastně jsem Vás před třemi dny násilím koupala pod ledovou vodou, protože to byla poslední možnost, jak Vám srazit horečku." Díval se na mě hodně překvapeně. 

„Ty jsi mě koupala? Proč to neudělala Poppy nebo nebo někdo jiný z ošetřovny? Nebo Tě k tomu donutil ředitel? Měla jsi odmítnout."

„Ne, nikdo mě nenutil. Ten den měla Poppy na ošetřovně spoustu zraněných z famfrpálového zápasu a tak jsem ji chtěla pomoci. Stejně jsem celou dobu seděla u Vás, takže jsem to brala tak nějak automaticky. Navíc, s mudlovskými praktikami mám zkušenosti, na rozdíl od madam Pomfreyové."

„Ale stejně, musela jsi to dělat s neskutečným odporem. Mé tělo je odporné. A.. Ty jsi mě? ... totiž, Ty jsi mě koupala.. nahého? Myslím, zcela?" Miláček můj, byl tak rozpačitý a stydlivý pokud šlo o nahotu.

„Severusi, můžete být klidný. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, zda jste nebo nejste nahý. A k tomu odporu, jak jste říkal. Není to pravda. Jste ten nejcharizmatičtější chlap, kterého jsem kdy viděla. Takže ne, Vaše tělo rozhodně není odporné. Takže Vám teď moc ráda pomůžu a rozhodně mi to nebude činit žádný problém."

Odvezla jsem ho i s vozíkem do koupelny a cestou jsem poprosila Dobbyho, aby připravil silný vývar a mátový čaj. Poté jsem jedním mávnutím hůlky zapnula kohoutek s vodou, přidala aromatickou pěnu a bylinkový extrakt, o kterém jsem si myslela, že by Severuse mohl uklidnit. Poté jsem s mým nynějším pacientem zkonzultovala výběr jeho nového pyžama, které se ihned objevilo na odkládacím stolíku. 

„Nechám Vám spodní prádlo a pomůžu Vám do vany. Počkám vedle a až budete hotov, jenom mě zavoláte a já Vám zase pomůžu ven."

„Jistě. Je mi jasně, jak moc odporný Ti musím být, takže chápu, že pobyt semnou, pouze když jsem ve spodním prádle pro Tebe musí být hrozný." Blázinek. Obešla jsem jeho křeslo a klekla si na jedno koleno. Chytila jsem ho dvěma prsty pod bradou a donutila ho se tak podívat mi do očí.

„Co je to zase za řeči? Nedělám to proto, že jste mi odporný, ale proto, že Vám chci ponechat nějaké soukromí. Vím, jak je pro Vás těžké vše, co se týká nahoty a sexuality, takže Vás nechci přivádět do rozpaků. Ale můžu Vás ujistit, že kdyby to záleželo pouze na mě, tak si Vás já sama osobně svléknu, včetně spodního prádla a pořádně si Vás prohlédnu od hlavy až k patě." 

„No, nedívejte se na mě tak. Už jsem Vám to přece říkala několikrát. Mám Vás ráda, záleží mi na Vás. Líbíte se mi a i když vím, že to nesmím říkat nahlas, kdyby mě náhodou někdo slyšel, ovlivnit to nedokážu. Jste to nejlepší, co mě mohlo potkat a doufám, že jednou tu příležitost mít budu a pořádně se Vás prohlédnu. A když říkám pořádně, tak myslím samozřejmě nahého. 

Vaše Emily

Tak se nám to konečně přesunulo do trošku intimnější roviny. Zítra pokračujeme :D