Spojila nás magie

Zbláznila jsi se?

Moc se omlouvám za ten konec, ale mám vás moc ráda :D

Svezla jsem se na kolena a dlaněmi se opřela o zem pod sebou. Nevědomky jsem je sevřela v pěst a nehty zaryla do vnitřní strany dlaní. Cítila jsem, jak se mi v ústech rozlévá teplá kovová chuť krve z prokousnutého jazyka. Celé tělo jsem měla jako v ohni, ale nebyla to bolest, kterou bych doposud nepoznala. Kletbou Cruciatus jsem si již prošla a tak jsem věděla, že ta nejhorší bolest nebude trvat dlouho. Mírná bolest přetrvá několik hodin, ale to nejhorší budu mít brzy za sebou. Věděla jsem, že u mě tato kletba vyvolává největší bolesti v rukou a tak jsem se soustředila na to, abych své dlaně udržela sevřené v pěst. Nedokázala jsem zadržet dvě slzy bolesti, které se mi vykutálely z očí i přesto, že jsem se je snažila udržet na svém místě. Bolest byla obrovská. Slyšela jsem kolem sebe rozčílené a rozrušené hlasy, ale v tuto chvíli jsem je nedokázala vnímat. Jediné na co jsem se dokázala soustředit byla bolest proudící mým tělem a pohled černých onyxových očí naplněných smutkem a bolestí. 

-----------

Viděl jsem, jak se mi její tělo hroutí před očima a nedokázal jsem s tím vůbec nic udělat. Jen jsem přihlížel, jak se přímo přede mnou svezla na kolena a bolestí sevřela oční víčka, ze kterých ji ztékaly slzy bolesti. Co jsem to jenom udělal? Jak jsem mohl dopustit, aby to byla právě Elisabeth, komu bude mnou vyslaná kletba patřit. Nechtěl jsem ji ublížit. Nečekal jsem, že se vrhne před samotného Luciuse a ta kletba ji zasáhne. Uvědomění bylo strašné. Neudělala to, aby ochránila Luciuse, ale aby ochránila mě. Zase mě chránila a obětovala sebe samu. Dobrovolně se vrhla před kletbu, která ji způsobuje tolik bolesti jenom proto, aby mě ušetřila. Jak se jí jenom budu moci podívat do očí po tom, co jsem jí udělal a jakou bolest jsem ji způsobil? Díval jsem se na klečící Elisabeth a nemohl zastavit slzy, které se mi draly do očí. Bylo mi v tu chvíli úplně jedno, zda to někdo uvidí. Nyní jsem toužil jen po jediném. Dojít k Elisabeth a sevřít ji v náručí. Viděl jsem, jak bolestí zatíná ruce v pěst a zarývá si nehty do dlaní, aby nekřičela. Nechtěla křičet, aby mi tím nezpůsobila ještě vetší bolest. Dokonale mě znala. 

„Ty parchante jeden zatracený, já Tě zabiju! Podívej, co jsi ji zase způsobil!" Křičel na Severuse můj kmotr. Konečně se mé smysly dostávaly zpět k normálnímu fungování, pouze ruce se nepřestávaly třást a pekelně bolet. 

„Nechtěl jsem, slyšíš! Nechtěl!" Snažil se Siriuse přesvědčit.

„Nechtěl? Co to vykládáš za nesmysly? To je přesně to, po čem jsi celou dobu toužil. Toužil jsi po tom dostat Elisabeth tam, kde jsi ji potřeboval mít a poté ji využít a způsobit ji co největší bolest. A to se Ti povedlo." 

„Budete se hádat nebo mi někdo z vás pomůže vstát?" Řekla jsem úplně tichým hlasem. Očividně mě opravdu přeslechli.

„Já jsem ji nechtěl ublížit. Nečekal jsem, že se vrhne před Malfoye. Nikdy bych ji neublížil. Mysli si co chceš, Blacku, ale nikdy bych Elisabeth úmyslně neublížil. Přísahám."

„Tak on přísahá! Slyšíte to, všichni? Smrtijed, který má na svědomí několik desítek životů přísahá? A to opravdu čekáš, že Ti to uvěříme nebo co? To jsi opravdu tak naivní Srabusi?"

„Tak dost, přestaňte se laskavě hádat a raději Elisabeth pomozte. Měla by se posadit a na chvíli se odpočinout. Místo vašich hádek by jste ji mohli pomoci. Chováte se jako malé děti." Řekl ředitel hlasem, který nesnesl odporu ani jiných námitek. 

Jako první se vzpamatoval Sirius, který ke mně došel a pomohl mi postavit se na nohy. Z druhé strany se nejistě přiblížil i Severus, který ke mě s nadějí v očích natáhl svou ruku. 

„Ty se ji ani nepokoušej dotknout, Srabusi. Ani se k ní nepřibližuj nebo Tě opravdu zabiju. Mám Tě plné zuby. Vždycky, když se ocitneš v blízkosti někoho, na kom mi záleží, zůstanou po Tobě jen mrtvá těla a slzy v očích. Elisabeth je jako moje dcera a protože díky Tobě nemá rodiče budu se tak o ní i starat. Takže se drž dál, Srábku!" 

„Siriusi, prosím, přestaň." Dotkla jsem se kmotrova ramene a pokusila se ho umlčet.

„Ty aby jsi se ho nezastávala. Podívej se, co Ti udělal. Cítím, jak se Ti stále třesou ruce. A po tom všem ho chceš obhajovat?"

„Siriusi, prosím. Nemůže za to. To já jsem se před tu kletbu vrhla. Vždyť jsi to viděl. Udělala jsem to dobrovolně. Nemůžeš mu nic vyčítat." 

„Ano, viděl jsem, že jsi to udělala dobrovolně, protože jsi se úplně zbláznila. Dobrovolně se vrhnout před Cruciatus to jsi se už doopravdy zbláznila? Nebo Tě něčím omámil?"

„Siriusi, prosím. Teď opravdu nemám sílu Ti to vysvětlovat, ale můžu Tě ujistit, že mě nikdo ničím neomámil."

„Kdybys nebyla někým ovlivňována, nemohla by jsi dobrovolně souhlasit se spojení Tvé magie s magií smrtijeda. A už vůbec bys s ním nemohla trávit tolik času."

„Remusi, do toho se nepleťte, prosím. Tohle není Vaše věc."

„Je to moje věc, když vidím, jak to Tvého kmotra ubíjí, jak je z toho smutný. Když vidím, jak všem kolem sebe lámeš srdce, včetně mě. Já bych si Tě okamžitě vzal, miloval bych Tě. Snesl bych Ti modré z nebe. Ale ne, Ty si vybereš takového parchanta."

„Remusi... " Nestihla jsem dokončit myšlenku, protože se vedle mě ozvalo prudké vydechnutí a tělo muže stojícího po mém boku se skácelo k zemi. 

Vaše Emily