Spojila nás magie

Nitrobrana

Na obrázku je Severus ve chvíli, kdy našel mojí mrtvou maminku...

Ten chlap se pravděpodobně rozhodl, že mě bude stále jenom ničit. Já se ho ptám na tak důležité věci a on si tady prostě jen stojí, dívá se na mě a mlčí. To se opravdu rozhodl vyzkoušet si mé sebeovládání nebo si to jenom užívá a snaží se zapamatovat si co nejvíce pro chvíle pozdější? Ne, vážně, teď bych mu křivdila. I když jsem byla strašně rozčílená a zmatená, dokázala jsem se vžít do jeho situace. Pokud informace, které mi poskytl ředitel byly opravdu správné a pravdivé, musel Severus smrtí mé matky strašně trpět. A asi nečekal, že se toto téma bude rozebírat právě dnes, když mu sdělili, že se zde má zítra objevit jeho otec. Na to nemohl být připravený a bylo pochopitelné, že je zaskočený a zmatený.

Doufala jsem, že k našemu rozhovoru budeme mít klid a budeme si všechno poci v klidu vysvětlit. Ale jako by si z nás někdo dělal legraci, o chvíli později na dveře zaklepal ředitel a k mému zděšení s ním přišel i Sirius s Remusem. Ředitel si asi myslel, že se všichni obejmeme a odpustíme se. 

„Je mi líto, že jsme vás vyrušili, ale myslím, že bude lepší, když si o všem promluvíme společně. I Tvůj kmotr má právo znát pravdu."

„Omlouvám se, pane řediteli, ale pokud dovolíte, opravdu bych si s profesorem Snapem ráda promluvila o samotě. Nemějte mi to za zlé, ale myslím, že se tady jedná především o nás dva. A Tebe Siriusi, budu samozřejmě informovat, pokud o to budeš stát. Prosím Vás, odejděte a nechte nás to vyřešit." Myslela jsem, že budou vzdorovat, ale k mému údivu se na pokyn ředitele opravdu všichni tři otočili a odešli. Sirius tedy samozřejmě nezapomněl pronést pár poznámek, ale nebylo to nic, na co by jsem již nebyla zvyklá. Když odešli rozhostilo se mezi námi ticho, které ale nakonec prolomil Severus.

„Uvěřila jste slovům svého kmotra a jeho přítele? Myslíte si, že za smrt Vašich rodičů jsem zodpovědný já? Protože pokud pochybujete, děláte chybu."

„Cože? Chcete mi říct, že jste mu to opravdu řekl Vy? Myslela jsem, že jste mou matku miloval! A Vy jste ji prachsprostě zradil. Za to, že Vás odmítla a vybrala si mého otce jste ji vrazil kudlu do zad? Odsoudil jste ji k smrti jenom proto, že si vybrala někoho jiného? A co můj otec, jak ten k tomu přišel? A já? Za co jsem Vám já jako malé dítě musela zaplatit, že jste mi sebral rodinu? Co jsem Vám udělala tak strašného, že jste mě odsoudil k životu, který jsem vedla?"

„Jak víš, že jsem Tvou matku miloval?"

„Něco mi prozradil ředitel, něco Sirius a něco Poppy. Mrzí mě, že jste to nebyl Vy, kdo mi o tom řekl. Ale nebavme se teď o mé matce. Zajímá mě, zda jste to byl Vy, kdo prozradil náš úkryt!"

„Ano, byl jsem to já, ale neudělal jsem to tak, jak si asi myslíš. Nebyla to žádná má pomsta Tvé matce, to bych nikdy neudělal. A můžeš mi věřit, že i když jsem Tvého otce nenáviděl, jeho smrt mi neudělala žádnou radost."

„Ředitel říkal něco o tom, že jste po jejich smrti strašně změnil. Že jste už nikdy nebyl tím, kým jste byl do doby, než zemřeli. Nechtěl by jste mi konečně říct pravdu?"

„Dobře, posaď se. Slib mi, že mě ale neodsoudíš dříve, než si to vyslechneš do samotného konce. Prosím." Na důkaz svého souhlasu jsem přikývla a posadila se do křesla ke krbu. Severus se posadil na proti mě a zahleděl se do ohně. 

„Smrt Tvých rodičů mě zničila. Nejen smrt Tvé matky, kterou jsem, jak už tedy víš hluboce miloval. Ale zasáhla mě i smrt Tvého otce. A to kvůli Tobě. Ano, přišel jsem o lásku svého života, ale věděl jsem, že Ty jsi přišla o mnohem víc. Přišla jsi o rodiče, o možnost mít rodinu, sourozence. O možnost žít spokojený a šťastný život. A věděl jsem, že o to všechno jsi přišla mojí vinou."