Spojila nás magie

Miluji ho!

Další kapitolka je na světě. Moc se omlouvám, že včera nevyšla, ale máme v práci krizovku. Kolegyně včera musela nastoupit do karantény, já jsem měla ode dneška mít devět dní volno. No.. všechno je jinak. Takže budu pracovat non-stop. Do toho mám rozkopané bydlení, jak  jsem měla mít tu dovolenou, tak jsem si naplánovala rekonstrukci. Takže teď budu týden žít mezi krabicemi a spát na zemi. Ale to nevadí. Víkend bude volný a tak si ho užiju prací :D Určitě budou další kapitolky vycházet pravidelně v daných dnech jen nezaručuji zda ráno, ve dne nebo v noci. :D Mějte se krásně a potkáme se zde v pondělí u další části. 

Seděla jsem před krbem ve společenské místnosti Nebelvíru a pozorovaly tančící plamínky, které mě uklidňovaly. Byl čas večeře, ale já jsem se stále nedokázala zvednout a jít do Velké síně. Nebyla jsem připravená jít mezi lidi. Od rána jsem vyšla pouze jednou, v době oběda, abych pouze vstoupila do Velké síně, došla ke zničenému Severusovi a předala mu magii. Když se naše pohledy setkaly bylo to jako by se svět kolem nás úplně zastavil. Jako by přestala existovat nenávist a zloba. Jako by i samotný Voldemort zmizel a zůstala jen přítomnost nás dvou. Byla jsem překvapená, že se řediteli na mou žádost podařilo dostat ho k obědu, abych mu magii mohla předat tam a nemusela do sklepení. Nechtěla jsem se s ním potkat o samotě dokud si nebudu zcela jistá tím, co mu řeknu. A ani o soukromý rozhovor očividně nestál, jinak by si mě našel. Na jeho obranu ale nutno podotknout, že měl právo být zničený, smutný a toužit po samotě. I teď jsem věděla, že se setkání nevyhnu. Za dvě hodiny bude čas na další výměnu magie a to už se návštěvě jeho komnat nevyhnu. Pochybuji, že by se Severus zrovna dnešní večer toulal po chodbách a já jsem ho tak mohla náhodně potkat. Někdy prostě přijde čas na to se svému problému postavit a čelit mu. Proto jsem se zvedla a vydala se do Velké síně na večeři. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení, ale uklidňoval mě fakt, že si můžu přisednou k Ronovi s Hermionou, kteří se mi odpoledne asi stokrát omlouvali za své chování a žádali o odpuštění. Požádali mě, abych společně s nimi odjela na vánoční prázdniny do doupěte. Byla tam pozvaná i Hermiona, jejichž rodiče odjeli na Vánoce k moři. Zatím jsem jim neřekla, že nepojedu, ale hned zítra to budu muset udělat. Odjezd má být za dva dny a do té doby se Severusovi jeho magie asi nevrátí. Navíc, budu upřímná, v této chvíli bych ho nerada nechávala sama. Navíc v době vánočních svátků. 

Už když jsem vstupovala do sálu jsem měla v břiše motýly. Bylo to jako by mi najednou zdřevěněly nohy a snažily se zapustit kořeny do podlahy. Nemohla jsem si pomoct a stočila svůj pohled k učitelskému stolu. Samozřejmě, že tady byl. Tedy jeho tělo tady bylo, ale myšlenky byly očividně někde úplně jinde. Když mě spatřil napřímil se a podíval se mi přímo do očí. Nedokázala jsem svůj pohled odtrhnout od toho jeho. Bylo to jako by nás k sobě táhly neviditelné magnety. Najednou jsem kolem sebe uslyšela podivný šepot, který zesiloval když jsem se blížila ke svému místu. Podívala jsem se okolo sebe a zjistila, že na mě skoro všichni zírají. Nechápala jsem proč dokud neotevřel ta svá aristokratická ústa Draco. 

„Ále copak to tady máme. Zase slečně Potterová zažila něco co ji poznamenalo? Podívejte se, jak tragicky se tváří? Ale vlastně víte co? Podívejte se na Snapea, ten se tváří úplně stejně. Že by to byl nějaký společný zážitek? Že by jste konečně zjistila, jak moc je ten druhý v posteli špatný?" A měl pravdu. Severus se tvářil úplně stejně zničeně, jako jsem se já cítila. Propalovala jsem Draca svým pohledem a doufala, že nebude pokračovat a že si toho rozruchu nevšimne nikdo z profesorů. Mé touhy ale byly marné a on tu svou nevymáchanou pusu otevřel znovu. 

„To né. V tom bude něco jiného. Oni se oba tváří jako by snad viděli duchy. Nebo že by se jim zase zadařilo a oni se stali svědky něčí smrti? To prý má pak člověk takový výraz. Něco jako znechucení. Není to hezký pohled když někdo umírá. Prý to někdy může být pěkně nechutné." A v tom skončil. Jeho hlas se zlomil a on se na mě vyděšeně díval. Stála jsem před ním s napřaženou rukou, ve které jsem svírala hůlku. 

„Tak za to zaplatíš, Malfoyi! To jsi opravdu takový parchant, že v sobě nemáš ani kousek žádného citu? Jak se můžeš chovat takhle po tom všem? Jsi neskutečný idiot a já lituju toho, že jsem si o Tobě kdy mohla myslet něco jiného."

„Ale copak Tě tak rozrušilo? To, že je Snape hrozný v posteli nebo ty odporné mrtvoly?"

„Malfoyi, zmlkni nebo za sebe neručím."

„No tak, Elisabeth. Přece by jsi nebránila něco nebo někoho, kdo za to opravdu nestojí. Co se týče chlapů, tak máš na víc. A co se týká té druhé věci tak umře každý, kdo umřít má a kdo si to zaslouží. A někteří zemřou jen proto, že je za to vinný někdo jiný. Někdy dokonce někdo z rodiny."

„Já jsem Tě varovala ty parchante!" Křičela jsem na něho a mířila mu hůlkou přímo doprostřed hrudi.

„Dost! To stačí. Elisabeth, skloň svou hůlku." Poslechla jsem, ale ruka se mi třásla tak jako ještě nikdy. Periferně jsem viděla, že i Severus se postavil a došel až k místu, kde jsme stáli. Postavil se vedle ředitele a díval se na mě. I jeho ruce se třásly a tak si je složil na hrudi. To dělal vždycky, když byl nervózní. 

„Oceňuji, že bráníš mrtvé, ale tohle ničemu nepomůže. My oba víme, o co tady jde, ale tímhle to Elisabeth nevyřešíš. Je mi to líto, ale musím vám oběda udělit školní trest. A protože očividně nedokážete být společně v jedné místnosti bez toho, aby jste na sebe nesesílali kletby, dostanete své tresty zvlášť. Pan Malfoy se bude dnes v osm hodin hlásil u školníka pana Filche a Ty Elisabeth se v tutéž hodinu budeš hlásit u profesora Snapea. Oni už si s vámi poradí." Vrhla jsem vyděšený pohled na ředitele. Ten proklatý stařec. Ta liška podšitá. Zase měl plán a já jsem mu k jeho uskutečnění jenom nahrála. Podívala jsem se i na Severuse, ale místo, kde stál bylo již prázdné. Ani jsem si v tom zmatku nevšimla, kdy odešel a v jakém stavu. Ostatně to budu mít příležitost za pár desítek minut zjistit. Mám se bát? Bude zuřit? Bude mě nenávidět? Nebo bude zklamaný? Mnou, Dracem nebo sám sebou? Nevěděla jsem, co mě čeká, ale věděla jsem, že ať přijde cokoli budu tomu čelit a budu mu stát po boku ať se mu to líbí nebo ne. V tuto chvíli jsme nevěděla nic, ale to jediné, čím jsem si byla jistá mě pohánělo kupředu. Miluji ho. 

Vaše Emily