Spojila nás magie

Soutěž

Jaké máte tipy na to, co bude Elisabeth předvádět ve Velké síni? A myslíte si, že se bude líbit nebo se něco stane? Slibuji, že když jsem to dneska utnula v tom nejlepším, tak zítra vydám pokračování. :) Mějte se krásně.

Když jsem vešla do Velké síně, všichni už seděli na svých místech. Zároveň semnou vešel z druhé strany místnosti ředitel. Severus už seděl u profesorského stolu a netrpělivě čekal, co se bude dít. Posadila jsem se na své místo mezi Rona a Hermionu a pustila se s nimi do řeči. Oba byli zklamaní, že s nimi nepojedu k Ronovým rodičům na Vánoce, ale k mému údivu chápali, že chci zůstat a dokonce ani nic nenamítali proti tomu, že je to kvůli jejich profesorovi lektvarů. 

„Věnujte mi chvilku pozornost, prosím. Svolal jsem si Vás ještě před obědem, abych vám oznámil, že jsem se rozhodl letošní vánoční večer trochu oživit. Ač to mnohým z vás bude připadat směšné či zbytečné, vzhledem k uplynulým událostem v podobě útoků smrtijedů jsem se rozhodl alespoň před Vánoci pozvednout náladu. A proto bude dnešní vánoční večer ozvláštněn soutěží. Po dobu dnešního odpoledne každý z vás napíše na kousek pergamenu jméno jednoho studenta z každé koleje, které uzná podle své vlastní volby za vhodné a vhodí jej do tohoto kouzelného klobouku. Z každé koleje poté bude vylosován jeden student, který obdrží nejvíce hlasů a dnes večer bude muset přede všemi předvést to, na co má podle sebe největší talent. Učitelský sbor poté vybere jednoho vítěze, který získá toto péro z fénixe, které s sebou přináší štěstí. A bude již na samotném výherci, zda si svou trofej nechá nebo ji daruje." Všichni jsme ho zaujatě poslouchali, protože péro z fénixe bylo velkou vzácností a každý ho tak chtěl získat.

„Zároveň jsem dnes očaroval náš vánoční strom, na který budete moci v průběhu celého večera psát své vzkazy, vyjádření, názory či milostná vyznání. Vložíte jej do obálky, na kterou napíšete jméno příjemce a pověsíte. Obálka se v tu chvíli stane viditelná pouze pro toho, komu je adresována a pouze ten si ji bude moci odepnout a přečíst. Doufám, že si dnešní večer všichni užijeme a dozvíme se o talentech, které máme mezi sebou. Od nynější chvíle můžete začít psát své návrhy a házet je do klobouku. Mějte krásné odpoledne." 

-----------------------------------------

Celé odpoledne se neslo v duchu příprav na večer. Všichni si špitali a plánovali co a komu napíšou do neviditelné obálky. Všechny holky řešily co si vezmou na sebe a jak se učešou. Já jsem si četla v Nebelvírské společenské místnosti a přemýšlela, co řekne Severus na můj návrh odjet společně na hory. Když se nachýlil večer musela jsem se převléknout k večeři. U jídla jsem seděla zase mezi svými přáteli a popravdě si vůbec nepřipouštěla, že bych mohla být za Nebelvírskou kolej zvolená já. Až když ředitel přečetl mé jméno jsem se vyděsila. Já? Já mám před celou školou předvádět nějaký svůj talent? Doufala jsem, že bych mohla ředitele přesvědčit, aby vybral někoho jiného, ale byl neoblomný. Prý, že si mě zvolili mí spolužáci a já je nesmím zklamat. A tak jsem doplnila Draca, Cedrica a Thomase, kteří byli vylosaváni za své koleje. Byla jsem čtvrtou zvolenou, která měla ani ne za dvě hodiny předstoupit před plný sál a něco předvést. Ba co víc, předstoupit před Severuse a něco předvést. A ve chvíli, kdy jsem se podívala jeho směrem a naše pohledy se střetly mě to napadlo. 

Po večeři jsme se vrátili na své pokoje, abychom se připravili a převlékli do společenského oděvu. Dopřála jsem si dlouhou a horkou sprchu, abych si vyčistila myšlenky. Pravda, moc to nepomohlo, ale alespoň pro ten pocit. Oblékla jsem si své nejlepší blankytně modré šaty a vlasy si nechala rozpuštěné. V dlouhých lokýnkách se mi snášely až k lopatkám a podtrhovaly tak můj vzhled. Když jsem si nazula střevíčky na vyšším podpatku, než jsem byla zvyklá nosit ke školní uniformě, cítila jsem se svůdně a žensky. Těšila jsem se, až uvidím Severusův výraz ve chvíli, kdy mě spatří. Budu se mu líbit? Se svými přáteli jsem se setkala před vstupem do Nebelvírské věže a společně jsme se vydali do sálu. Cestou jsme potkali spoustu studentů, kteří se na nás dívali a něco si špitali. Ron s Hermionou odešli do sálu a já jsem musela zůstat čekat spolu se svými spolu soutěžícími před dveřmi do sálu než nás ředitel jednoho po druhém vyvolá a my předstoupíme před sál, kde předvedeme svůj talent. Profesorka McGonagallová nás nechala losovat a já jsem samozřejmě musela jít jako poslední. Čekala jsem asi půl hodiny a byla hodně nervózní. Draco přede všemi uvařil lektvar štěstí, za který by se nemusel stydět ani Severus, Cedric zahrál na klavír jako ten nejlepší virtuóz a Thomas předvedl svůj let na koštěti, za který by se nemusel stydět ani nejlepší hráč famfrpálu. A nyní jsem přišla na řadu já. Strašně jsem se bála. Ne toho, co řeknou všichni, ale toho, co řekne pouze jeden z nich. Ten nejdůležitější, na jehož názoru mi strašně záleželo. Chtěla jsem se mu líbit. A tak když ředitel vyvolal mé jméno zvedla jsem hrdě hlavu a počkala až se dveře otevřou.

Vaše Emily