Spojila nás magie

Podívejte se na mě

No, co říct k dnešní kapitole :D Když jsem jí psala střídaly se u mě nálady asi jako u Severuse. Ale to jsem prostě já. Snad se vám bude líbit. Jinak další kapitola vyjde mimořádně až ve středu. Alespoň se budete mít na co těšit. Mějte se krásně.

PS: Dnešní kapitolu bych ráda věnovala jedné úžasné osůbce, kterou jsem měla možnost poznat právě zde. Právě píše svůj první příběh, na který se určitě mrkněte a dejte jí tam zpětnou vazbu. 

A tak jsem se toho večera podruhé vydala uličkou vedoucí přímo středem sálu. Strašně jsem se těšila až uvidím jeho pohled. Došla jsem až k profesorskému stolu, kde si právě povídal s ředitelem. Postavila jsem se přímo před něj a počkala až mi věnuje svou pozornost. Podíval se na mě s otázkou v očích. 

„Promiňte, že ruším, ale chtěla bych si konečně zatančit s někým, kdo mi nebude neustále šlapat na nohy. Proto jsem chtěla tady profesora Snapea požádat, zda by mi jeden tanec věnoval. Byl by jste tak laskav, pane?" Mírně jsem se na něho pousmála a čekala až se postaví a vezme mě za ruku. No, k mému zděšení se na mě podíval svým typickým Snapeovským pohledem.

 „Myslím, že si toto potěšení nechám na jindy. Možná jste si toho nevšimla, ale já tady nejsem pro zábavu. Jsem zde pouze proto, abych dohlédl na chování studentů a dodržování školního řádu. Věřte mi, že kdyby to záleželo čistě na mě, nikdy bych se takové šaškárny dobrovolně nezúčastnil." Zůstala jsem stát jako přikovaná k podlaze a dívala se na něj s bolestí v očích. Připadala jsem si jako bych se probudila ze snu. Jak mi mohl něco takového říct po tom všem? Jak si mohl zase dovolit chovat se ke mě jako bych byla otravný hmyz? Chystala jsem se k odchodu, když mě vyrušil mě velmi známý hlas.

„Elisabeth, pokud by Ti to nevadilo, rád bych se stal Tvým tanečním doprovodem. Na rozdíl od nerudného profesora Snapea mi bude velkou ctí být ve Tvé společnosti." Řekl mi s úsměvem na tváří profesor Lupin a vypadalo to, že svá slova myslí opravdu upřímně, protože se zvedl a vydal se kolem stolu ke mě. 

„Myslím Severusi, že nevíš, oč jsi se nyní připravil. Tančit s tak krásnou a inteligentní mladou dámou je čest pro každého muže. Obzvláště pro Ty, kteří nejsou ani hezcí ani milí. A Ty, Severusi nejsi ani jedno. A k tomu všemu, jak jsi právě předvedl jsi ještě pěkně hloupý." Nabídl mi rámě, které jsem ochotně přijala. Ještě jsem se naposledy otočila a neodpustila si poznámku.

„Omlouvám se, že jsem Vás vyrušila, profesore Snape. Rozhodně jsem neměla v plánu Vás obtěžovat svou přítomností. Mějte hezký večer." Propálila jsem ho pohledem a vydala se se svým náhradním tanečním partnerem na parket. 

Tak tohle Ti nedaruji, Severusi. Tohle jsi opravdu přehnal. Snesu hodně, ale pitomce ze mě nikdo dělat nebude. Když nevíš, co chceš, tak si semnou ale nezačínej. Já nejsem jen tak ledajaká holka na hraní a zábavu. Předvedu Ti, o co jsi se připravil. 

----------------------------

S Remusem jsem tančili již třetí tanec. Bylo to moc krásné a on byl skutečně výtečný tanečník. Jenže já jsem celou dobu myslela na to, proč tady místo něj nestojí Severus. Těšila jsem se, že se to mezi námi všechno urovnalo a že spolu prožijeme klidné vánoční svátky. Dohrála hudba a já jsem čekala, zda budeme pokračovat nebo se vydáme zpět ke stolu. Když začala hrát velmi pomalá hudba chytl mě Remus zpět do tanečního postavení a naklonil se ke mě blíž tak, aby mi mohl něco pošeptat do ucha.