Spojila nás magie

Útok mozkomorů

Po nechápavých pohledech, které jsme si vzájemně vyměnili jsme se společně vydali na cestu do hradu. Většinu cesty jsme zarytě mlčeli, dokud naše příjemné a líbezné ( čti nepříjemné a divné) ticho nepřerušil Draco. 

„Hele vy dva, nechtěli byste si přestat hrát na dva pitomce, kteří se nenávidí? Alespoň přede mnou? Já vím, že jsem vám oběma způsobil nemalé potíže, ale už je to pryč. Opravdu, už jsem se přes tu zdánlivou zamilovanost k Elisabeth přenesl.  A to že vám na sobě záleží stejně neutajíte věčně, stačí jen, jak se na sebe díváte, když si myslíte, že vás nikdo nevidí. Starostlivé pohledy, ohleduplné jednání, ochranitelská gesta." Musím přiznat, že nás oba Dracova slova velice zaujala. 

„Nedívejte se na mě tak. Ano, přeju vám to. Opravdu a ze srdce vám to přeji. A doufám, že i já jednou budu mít možnost takovou lásku najít. Tedy pokud mě Pán Zla nezabije, to bych pak tu příležitost asi nedostal." 

„Draco, nikdo Tě zabíjet nebude. Pokud Pán Zla bude chtít někoho zabít, budu to zaručeně já. To já jsem ho roky obelhával, já jsem mu celé ty roky záměrně lhal. Takže pokud někoho zabije, budu to já." 

„A já pak budu mít konečně možnost začít si s Elisabeth bez toho, aniž by se nám do toho někdo pletl." Oba jsme se na něho překvapeně podívali. Já nesouhlasně a Severus dokonce vypadal, že co nevidět tasí hůlku.

„Kdyby jste se viděli." Vyprskl k našemu zděšení Draco smíchy. 

„Oceňuji Tvůj smysl pro humor Draco, ale nejsem si jistý, zda je pro něj zrovna nyní ta správná doba. Pokud jsi to ještě nezaregistroval jdeme právě k řediteli a jak jsi jistě za těch několik let svého usilovného studia zjistil, pokud jsi pozván k řediteli, nevěstí to nic dobrého. Navíc právě v této době, kdy každým dnem očekáváme útok Našeho Pána. Takže pokud smím být tak troufalý, nech si své humorné vystoupení na dobu po válce."

„U Merlina Severusi, vždyť to byla jen legrace. Snažil jsem se trošku odlehčit situaci. Nemusíš hned kvůli tomu vyvádět." A Severus úplně nepochopitelně vytáhl hůlku a namířil ji přímo na Draca, kterému zmrznul úsměv na rtech a vyděšeně se na svého kmotra podíval.

„Tak teď mě dobře poslouchej. To, že jsi Malfoy neznamená, že Ti budu k smíchu stejně jako Tvému otci, který si ze mě udělal hračku pro pobavení. Možná jsem již zcela ztratil svou důstojnost, ale zesměšňovat se nenechám. A už vůbec ne někým, jako jsi Ty." Draco se na mě poplašeně podíval, protože absolutně netušil o čem to Severus mluví. Chtěla jsem zasáhnout, ale Draco se rozhodl vzít to do svých rukou, což nebyl nejlepší nápad vzhledem k momentálnímu rozpoložení Severuse.

„Severusi, absolutně nemám tušení o čem to tady mluvíš. Já jsem Tě přece nechtěl zesměšňovat, jenom jsem se snažil trošku odlehčit napjatou situaci. Vím, že jdeme k řediteli a že nás tam asi nečeká nic příjemného a tak jsem nás chtěl trošku rozptýlit. Nevím, co jste si provedli s mým otcem nebo co provedl můj otec Tobě, ale nemám s tím absolutně nic společného. S mým otcem nejsem v kontaktu a nic o žádné hračce, kterou si z Tebe můj otec udělal, jak Ty říkáš, nevím." Severus chvíli zaraženě těkal pohledem mezi Dracem a mnou, nakonec sklonil hůlku, uložil ji do svého hábitu a vydal se pryč. Draco na mě nechápavě kývnul hlavou. 

„Počkej chvíli tady a pak přijď za námi do ředitelny. Promluvím s ním." Pošeptala jsem směrem k němu a rozešla se za Severusem. Musela jsem trošku popoběhnout, pokud jsem ho chtěla stihnout ještě před tím, než vstoupí do hradu mezi studenty. Doběhla jsem k němu a sladila s ním krok. Ušel ještě pár kroků, načež rezignovaně vydechl a zastavil se. Podíval se mi do očí. 

„Jsem idiot. Omlouvám se." Co na to říci, Severusi...

„Mě omluvu nedlužíte, to Dracovi. On to opravdu nemyslel nijak špatně. O tom, co Vám provedl Lucius nemá ani tušení. Nedělal si z Vás legraci, prostě nás chtěl jen trochu rozptýlit. To je přece u Draca něco nevídaného, že by chtěl někoho jen tak potěšit. Nechtěl Vás nijak zesměšňovat." Uslyšeli jsme vzdálené hlasy a křik. Rozeběhli jsme se k hradu, kde jsme spatřili blížící se mozkomory, kteří kroužili přímo nad vstupní bránou do Bradavic a právě vysávali duši jedné studentky. Patron profesorky McGonagallové odrazil první příliv těch ohyzdných stvoření, ale další se nezadržitelně blížili. 

Vaše Emily

Ano, ano.. vím, že teď docela dlouho kapitola nevyšla, ale nějak nestíhám. Blíží se Vánoce a v práci je to masakr. Do toho si rozjíždím podnikání a to teda fakt není žádná prdel. A navíc, většinu mého času prostě zabírá láska no.. :D :D Mějte se krásně a já se pokusím polepšit se.