Spojila nás magie

Elisabeth?

Tak miláčci další kapitola je na světě. Je to taková poklidnější část před tím než v pátek opět bouchnou nervy. Mějte se krásně. Užijte si dnešek a nezapomeňte hvězdičkovat a hlavně komentovat. A u další kapitolky Vás budu čekat v pátek v podvečer. 

Uběhl pět dní a pět nocí od doby, kdy se Severus vrátil od Voldemorta skoro mrtvý. Pět dlouhých dní a dlouhých nocí, kdy se jeho stav vůbec nelepšil. Ba naopak se dokonce zhoršil. Do jeho těla se dostal zánět a Severus tak měl vysokou horečku, halucinace a zimnici. Seděla jsem u jeho postele, otírala mu čelo a držela ho za ruku. Modlila se k Merlinovi, Prozřetelnostem všeho druhu a klesla jsem dokonce tak hluboko, že jsem prosila i duchy Bradavic, aby mi pomohli. Všechno bez výsledku. Jako by nebyl nikdo a nic, kdo by mohl Severusovi pomoci. Bylo to tak frustrující a smutné. Během dne se za námi vždycky stavil ředitel, pravidelně vrchní ošetřovatelka a také má kolejní ředitelka madam McGonagallová. A jinak nikdo. Věděla jsem, že Severus nemá žádnou rodinu, ale to, že nemá žádné přátelé mě mrzelo. Já jsem seděla celou dobu v křesle u jeho postele, občas se prošla do vedlejší místnosti k oknu, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. V rychlosti jsem si vždycky odběhla do koupelny a co nejrychleji se vracela zpět ke svému milovanému pacientovi. Jeho komnaty jsem za ty čtyři dny neopustila. Svým přátelům i Siriusovi jsem posílala pravidelně Hedviku a s nikým jiným jsem komunikovat nepotřebovala. Většinou jsem se učila nebo si četla. Nejvíce času jsem ale strávila tím, že jsem jenom seděla, dívala se na muže před sebou a vyprávěla mu. Držela jsem ho za ruku a občas ho pohladila po vlasech. Nevěděla jsem, jestli mě slyší nebo ne, ale bylo mi to jedno. Takhle jsem měla alespoň šanci mu říct všechno to, co jsem měla už dlouhou dobu na srdci. 

Bylo těsně po půlnoci, když sebou začal neklidně házet. Okamžitě jsem stála u postele a zjišťovala co se děje. Viděla jsem, že má čelo poseté krůpějemi potu a ve chvíli, kdy jsem se ho dotkla mi bylo jasné, že má zase horečku. Merline, prosím, už ne. Jestli chceš někoho trápit, tak mě, ale jeho už nechej na pokoji. Následoval již naučený a prověřený postup. Chladící kouzlo, otření čela a rukou chladným ručníkem. Podání léků a sirupů. Výměna mokrého pyžama za suché( samozřejmě bez jakéhokoli doteku, pouze s pomocí hůlky). Zabalení do peřin, vzít ho za ruku a zase se modlit. Byla jsem v šoku, když díky halucinacím z horečky začal mluvit. Neustále opakoval jméno ředitele, poté zmínil Draca Malfoye a nakonec pořád dokola volal mě. Snažila jsem se ho udržet v klidu, ale moc to nešlo. Nakonec se mu podařilo uzemnit mě větou, kterou vykřikl a ani o tom nevěděl. Podle toho co pořád dokola mumlal to vypadalo, že si myslí, že mám něco s Dracem. ( Mám něco z Dracem rozumějte, že s ním spím). Opakoval, že s ním být nesmím, že není upřímný. Popravdě jsem byla hodně zmatená. Copak si vážně mohl myslet, že mám něco s Dracem? Jak bych mohla? Pravdou bylo, že se o mě Draco docela dlouho snažil, ale v poslední době mi přišlo, že ho to přestalo bavit a spokojil se s naším počínajícím přátelstvím. Jako chápu, že to zní šíleně, přátelství s Dracem Malfoyem, ale když jste ho poznali tak, jaký byl uvnitř nebyl vlastně tak zlý a arogantní, jak se snažil působit. 

,,Elisabeth?" uslyšela jsem ten tichý hlas, který mě okamžitě vtáhl zpátky do reality. 

,,Pane profesore? Vy jste se probral?" zeptala jsem se jako idiot, ale nemohla jsem tomu uvěřit.

,,Elisabeth, jak jsem se sem dostal? Co se stalo? Ví o tom někdo? Viděl mě někdo?" Byl očividně hodně rozrušený a zmatený.

,,Uklidněte se pane profesore. Zavolal si Vás Voldemort a Vy jste se pak vrátil v hrozném stavu. Nikdo nic neví, nikdo Vás neviděl. Pouze ředitel a Poppy. Musela jsem je zavolat, aby mi s Vámi pomohli. Sama bych to nezvládla. Byl jste strašně zraněný, nevěděli jsme jestli to přežijete. Poppy Vás ošetřila a pak Vás chodila pravidelně kontrolovat."