Spojila nás magie

Myslánka

Vážně? S koncem roku konec?? Já? :D :D Né, ani já sama jsem nevěřila tomu, že to stihnu. 

-----------------

Došli jsme před dveře Komnaty nejvyšší potřeby. Třikrát jsem obešla sloup u vstupu do místnosti a dveře se nám otevřely. Jakoby samotná komnata věděla, že si potřebujeme v klidu promluvit. Připravila nám dvě pohodlná křesílka, plápolající oheň v krbu a dva hrnky horkého čaje. Beze slov jsme se posadily do křesel a upili svého čaje. 

„Tak o čem si semnou chtěl mluvit, Draco? A jak to, že jsi nebyl u večeře?" 

„U večeře jsem nebyl ze dvou důvodů. Jednak jsem s Tebou potřeboval mluvit tak, aby nás spolu nikdo neviděl a hlavně jsem neměl na žádné společné strávené chvíle náladu. Ne po tom, co se dneska stalo."

„No vidíš a Severus si tuto slavností chvíli podle všeho náramně užívá. Tváří se jako nejváženější člověk v kouzelnickém světě."

„Tomu přece sama nevěříš, Elisabeth. Musí se tak tvářit, aby nikdo nepoznal, jaké plány ve skutečnosti má. Nesmí se prozradit. Ne teď, když už toho tolik obětoval."

„Ale, neříkej mi, že jsi se ho najednou začal zastávat? Ještě nedávno to mezi vámi vypadalo na kouzelnický souboj a najednou ho zrovna přede mnou obhajuješ?"

„Také bys ho obhajovala, kdybys ho stejně jako dneska odpoledne já našla zcela zhrouceného na podlaze vlastní kanceláře."

„Počkej, o čem to ksakru mluvíš?"

„Šel jsem odpoledne do ředitelny. Tajně. Chtěl jsem se podívat jestli tam Brumbál neměl nějaké důkazy o tom, že jsem byl donucen přijmout znamení zla. Chtěl jsem vědět, jestli na mě někdo nemůže něco z mé minulosti najít. Nevěděl jsem, že v kanceláři někdo bude. Severus měl být u Něj." Draco se viditelně otřásl při pouhé myšlence na Voldemorta. 

„Prostě jsem tam bez zaklepání vešel. V kanceláři nikdo nebyl, ale z vedlejší místnosti jsem slyšel nějaký šramot. Myslel jsem si, že se tam dostal někdo z ministerstva a prohledává to tam. Chtěl jsem jenom zjistit, kdo to je a tak jsem nahlédl skrz klíčovou dírku. Na podlaze seděl zcela zhroucený Severus. 

„Draco, mluvíš vážně? A já jsem si pitomá myslela, že ho ředitelova smrt vůbec nezasáhla, že to celé předtím byla jen přetvářka. Já jsem ale pitomá." 

„Elisabeth, myslím, že kromě ředitelovy smrti mu nejvíce ublížilo to, že jsi ho doteď nevyhledala, abys ho podpořila. Když tam plakal, opakoval tvoje jméno. A také různé urážky a nadávky, kterými obviňoval sám sebe."

„Draco, mohl bys mi prosím věnovat tu vzpomínku na situaci, kterou jsi viděl v ředitelně? Když se totiž Severuse zeptám, jak mu je, řekne mi, že je v pořádku. Ale když mu ukážu tu vzpomínku, nebude se moci vymlouvat." Draco přikývl, vytáhl svou hůlku a přiložil si ji k levému spánku. Postupně vytáhl jemné, modře zbarvené vlákno, které vložil do malé skleničky, kterou jsem mu podala. 

  „Děkuji. Snad to k něčemu bude. Teď se prosím vrať do svých pokojů.. Nechci, aby tě někdo viděl, jak se pohybuješ sám po hradě. Mohlo by to být v tvé situaci nebezpečné. Později se za Tebou zastavím."

Cestou do sklepení jsem potkala pár studentů a několik školních duchů. Kousek od koleje zmijozelů se proti mě ze dveří skladu bylin doslova vyřítil Severus. Na okamžik se zarazil, když mě spatřil, ale o sekundu později už měl na tváři opět tu svou chladnou nic neříkající masku, kterou jsem tolik nenáviděla. 

„Právě jsem Vás hledala. Potřebuji s Vámi probrat něco důležitého, pane profesore."

„Nepočká to do rána? Zrovna nyní na Vás nemám ani čas ani náladu, slečno." Snažil se vystupovat odmítavě a povýšeně, ale v jeho očích bylo možno spatřit únavu a bolest, která mu tam zřejmě pronikla zcela nečekaně. 

„Nepočká, chci s Vámi mluvit hned. Buď semnou půjdete dobrovolně nebo si můžeme povídat rovnou zde na chodbě." Zavřel oči a vydechl. Poté se otočil, pokynul mi rukou a vydal se směrem ke svým soukromým komnatám. Otevřel dveře a nechal mě projít dovnitř. Mávla jsem hůlkou a dveře zabezpečila tak, aby nikdo nemohl bez svolení vstoupit a aby nebylo nic slyšet ven. 

Acciem jsem si přivolala myslánku a za bedlivého sledování Severusem vytáhla z kapsy hábitu lahvičku, kterou mi naplnil Draco. Její obsah jsem vylila do připravené mísy a pokynula Severusovi, aby šel blíže ke mě. Počkala jsem až došel až ke mě a postavil se po mém boku. 

„A nyní se společně podíváme, jak moc Vás ve skutečnosti ředitelova smrt zasáhla. A jak moc si chcete hrát na neporazitelného, i když sám moc dobře víte, že když se o svou bolest s někým podělíte, uleví se Vám." 

Vaše Emily