Spojila nás magie

Dopis z kouzelného stromu

Jako chápu, písnička je totální slaďárenský kýč, ale ve chvíli, kdy se mi o tomhle momentu, kdy kráčím Velkou síní a zpívám onen song zdál sen, nemohla jsem jinak, než nápad použít. Brala jsem to jako znamení, že to tak má být. Tak co, jste spokojení? Čekali jste to? A co si myslíte, že se Elisabeth chystá udělat? Mějte se krásně. 

PS: Možná, že pokračování vyjde již zítra. Tedy pokud uvidím, že máte zájem. Jinak počkám... :D 

A dveře se otevřely. Zhluboka jsem se nadechla a konečně pozvedla ruku s mikrofonem k ústům. Počkala jsem na první tón písničky a udělala první krok. Stačilo pár slov a cítila jsem se jako královna. Hrdě jsem vstoupila do dveří sálů a dovolila si porozhlédnout se. Byl to nepopsatelný pocit, když jsem si uvědomila, že mým směrem směřují pohledy všech přítomných. Ten pocit výjimečnosti, moci a krásy bych přála zažít každé mladé dívce a ženě. 

„Heart beats fast
Colors and promises
How to be brave?
How can I love when I'm afraid to fall?
But watching you stand alone
All of my doubt suddenly goes away somehowOne step closerI have died every day waiting for you
Darling, don't be afraid
I have loved you for a thousand years
I'll love you for a thousand more" 

Procházela jsem uličkou mezi stoly, které se pro dnešní večer rozestavěly pouze do dvou řad a užívala si ten pocit. Zrovna jsem byla asi v polovině uličky, když jsem na sobě ucítila ten zvláštní pohled. Ani jsem nemusela pátrat po tom, komu patří. Ten pocit jsem měla vždycky, když se na mě díval on. Vyhledala jsem proto očima místo, kde se nacházel profesorský stůl a našla jeho. Naše pohledy se střetly a já jsem v jeho očích spatřila přesně to, po čem jsem toužila. Něhu, vděk a touhu. Ve chvíli, kdy se mu oči začaly zalévat slzami jsem svůj pohled musela odtrhnout, abych vůbec měla šanci dozpívat písničku do konce. Posunula jsem se proto svým pohledem dál až do místa, kde seděl Sirius, který se na mě díval s takovou pýchou ve tváři, po níž se mu koulely slzy jako hrachy. A pak mé oko zahlédlo Draca Malfoye, který mě sledoval s nepokrytou touhou v očích. Připadala jsem si jako kus masa, který se právě chystá sníst. Naštěstí jsem právě došla až na druhý konec místnosti ke kouzelnému stromečku. Otočila jsem se, dozpívala poslední tóny a uklonila se. K mému obrovskému údivu se síní rozlehl hlasitý potlesk doprovázený pískotem některých studentů. Neuvěřitelně se mi ulevilo. Ještě než jsem se vydala ke svým přátelům jsem se naposledy podívala na Severuse, který mě rovněž sledoval. 

---------------------------

„Elisabeth, bylo to úžasné. Pokud nevyhraješ Ty, tak už ničemu nerozumím. Vůbec jsem netušila, že umíš tak krásně zpívat, nikdy jsi nám o tom neřekla." Hermiona s Ronem se překřikovali jeden přes druhého zatímco jsme čekali až se profesoři dohodnou a ředitel vyhlásí vítěze. Všichni tři už jsme stihli napsat a pověsit své vzkazy na kouzelný strom a nemohli se dočkat zda i my nějaký ten dopis obdržíme. Já jsem se chystala na svůj vrchol dnešního večera. Myslím, že pokud to opravdu udělám, celý sál si sedne na zadek a budou si klepat na čelo zda se Elisabeth Potterová konečně zbláznila nebo ji někdo zaklel. Ale přesto jsem se na to moc těšila.

---------------------------

„Myslím, že výkon každého z vás si zaslouží velký potlesk. Všichni jste předvedli skvělá představení hodna uznání, ale přesto nás všechny vystoupení jednoho z vás zaujalo nejvíce. Nejvíce nás zahřálo u srdce, nejvíce nás dojalo a nejvíce překvapilo. Proto si myslím nebude nikdo proti, když výhercem dnešního večera vyhlásím slečnu Elisabeth Potterovou za její absolutně skvostný výkon, který dohnal nejednoho z nás až k slzám." Významně se na mě podíval s tím svým šibalským úsměvem a já jsem přesně věděla na co naráží. Vstala jsem a došla až k řediteli, který mi měl předat mou výhru.

„Jak jsem slíbil, výherce obdrží jedno péro z ptáka fénixe. Ovšem není to jen tak ledajaké péro. Toto péro dokáže jedenkrát zachránit život někoho, na kom majiteli opravdu záleží. Pokud bude použito na někoho, kdo je našemu srdci nejmilejší ve chvíli, kdy půjde o život, bude zachráněn ať jsou jeho zranění jakkoliv vážná. Smí být ale použito pouze jednou jedinkrát. A pokud jej použijeme na nesprávného člověka, jeho moc zanikne. Uvaž proto, Elisabeth velmi dobře, jak moc tohoto pírka využiješ. Věřím, že si Tvé srdce s volbou dovře poradí až to bude potřeba." Pírko mi předal a já jsem už v tu chvíli věděla, že je pouze jeden jediný člověk na světě, který by si jeho kouzlo zasloužil. Přesto jsem věděla, že až na to dojde, volba bude velmi těžká, protože mé srdce je plné dobrých lidí, na kterých mi záleží více než na sobě.

-----------------------------

Došla jsem ke kouzelnému stromu a procházela obálku po obálce toužíc spatřit své jméno. Už jsem skoro nedoufala, když se přímo před mýma očima objevila jedna maličká s mým jménem. Opatrně jsem ji uchopila a počkala až kouzlo rozezná můj magický podpis. Poté se obálka sama uvolnila a vklouzla do mé dlaně. Podívala jsem se směrem k učitelskému stolu, kde se Severus právě bavil s madam Pomfreyovou a doufala, že je od něj. Poodešla jsem ke straně, kde se právě nenacházel nikdo, kdo by mě mohl rušit od čtení a obálku rozlepila. Okamžitě jsem podle úhledného písma poznala, že je skutečně jeho autorem Severus. Nervózně jsem se rozhlédla, zda jsem opravdu sama a pustila se do čtení.

Moje Elisabeth, 

uznávám, je ode mne velmi troufalé Vás oslovit takto majetnicky, ale jak sama dobře víte já prostě jsem majetnický. Chtěla jste po mě, abych byl konečně jednou upřímný a pokusil se Vám otevřít. Věřte mi, že je to pro mě velice těžké. Jednou možná pochopíte proč. Donedávna jsem si myslel, že se dokáži přenést přes náklonnost, kterou k Vám cítím. Jak jsem se mýlil. Budu-li naprosto upřímný, představa Vás v blízkosti jiného muže je pro mne naprosto ubíjející. A proto bych byl moc rád, tedy pokud Vaše nabídka stále platí, kdybychom vánoční prázdniny strávili společně na Vašem rodinném zámečku a měli tak možnost se lépe poznat. Chci Vás jen upozornit, že to semnou nebudete mít snadné, ale to už jste asi stihla pochopit. Moc bych si přál, aby jste mi jednou dokázala odpustit všechno to, co jsem Vám celá léta způsoboval. Byl bych moc rád, kdyby jste mi dala šanci. Pokud souhlasíte, dejte mi to prosím nějakým způsobem najevo ještě dnes večer, abych se případně měl možnost smířit s bolestí, kterou by mi Vaše odmítnutí způsobilo. 

S.S. (Bídák, který se bojí, že Vás ztratí.)

Bylo to jako sen. Merline, napsal to tak krásně, že kdybych mohla okamžitě bych za ním běžela a objala ho. Na druhou stranu, co mi brání v tom, abych ho nyní vyhledala a dala mu tak svou odpověď. A zároveň bych mohla splnit to, k čemu jsem se rozhodla, že udělám, pokud v jeho očích uvidím lásku. A tak jsem se otočila, pohledem vyhledala muže, který na mě upíral svůj zrak, ve kterém se nyní odrážela nejistota, otázka a trocha smutku. A tak jsem se vydala jeho směrem, abych všem přítomným vytřela zrak. 

Vaše Elisabeth