Spojila nás magie

Už nemůžu

Tak miláčci, je tady další kapitola. Tentokrát taková smutná a bolavá. Psala jsem ji ve čtyři hodiny ráno, když jsem nemohla spát. Žádné opravy, žádné přepisování. Uvidíme zda to k něčemu bylo. Popravdě jsem ji ještě ani nečetla. Líbí se? Užijte si jí a uvidíme se zde zase v neděli. 

,,Ty jsi se úplně zbláznila, víš to? Strávila jsi pět dní s tím slizkým parchantem a teď nám k tomu všemu ještě řekneš, že jsi tam byla dobrovolně? Čím Tě uřkli, že jsi to dovolila, Elisabeth? Čím Tě drží v šachu?" Střídali se v křiku na mou osobu Ron s Hermionou a já jsem nechápavě stála. Kde s v nich vzalo tolik nenávisti? 

,,Přestaňte na mě laskavě řvát. Jsem unavená tak, že se divím, že ještě stojím na nohou a to poslední co teď potřebuju jsou tyhle kecy. Jak Vás vůbec napadlo, že jsem tam nebyla dobrovolně? Co jste si jako mysleli, že mě tam drží svázanou s roubíkem v puse? Že mě přivázali k noze postele nebo stolu a týrají mě nebo co?  Vždyť jsem Vám psala, že jsem v pořádku a že tam zůstávám kvůli jeho zdraví."

,,To ano, ale nějak jsi se nám za celý měsíc zapomněla zmínit, že jsi s tím netopýrem spojená magií, kterou mu musíš dodávat a že jsi s ním v tak úzkém kontaktu. Vždyť Ty s ním trávíš více času než s námi, dochází Ti to vůbec? Dochází Ti, že sloužíš tomu odpornému chlapovi, který nás celé ty roky týral a šikanoval? Napadlo Tě, jak to asi vypadá, když jsi ho tak z ničeho nic začala opěvovat? Co spolu máte? Donutil Tě posluhovat mu i v posteli? Nebo mu ho jenom honíš nebo snad dokonce kouříš? Jaký je v posteli? Nechává si i při sexu tu svojí nesnesitelnou masku zloby a nenávisti nebo se dokáže odvázat a vzdychá a heká rozkoší?"

,,Rone přestaň! O čem to tady sakra mluvíš? Jak můžeš mluvit o něčem takovém, když vůbec nic nevíš! Uvědomuješ si, že tímhle urážíš nejenom Snapea, ale především mě? Uvědomuješ si, že mi tím naznačuješ, že jsem prodejná děvka?"

,,Tak to není! Ale pochop nás, vždyť tady mluvíme o netopýrovi. O tom hrozném chlapovi, který Ti celé ty roky ubližoval a srovnával Tě s Tvým tátou. Mluvíme tady o chlapovi, kterého celým srdcem nenávidíš. A teď přijdeš a řekneš nám jen tak mimochodem, že jsi se s tím člověkem spojila magii, staráš se o něho, bojíš se o něho. Ještě řekni, že Ti na něm snad záleží!"

,,A víte co? Ano, záleží mi na něm. Pokusili jste se ho někdo opravdu poznat? Co když opravdu není takový, jak se snaží, aby si všichni mysleli. Co když je prostě jenom strašně smutný? Co když jsme mu všichni strašně ublížili? Napadlo vás to někdy?"

,,Elisabeth, Ty jsi se opravdu zbláznila. Museli Tě něčím otrávit nebo začarovat. Chováš se jako blázen. Ale řeknu Ti jedno. Jestli chceš pokračovat v obhajování toho bastarda, tak to dělej, ale ne před námi a ne v naší přítomnosti. Pokud se s ním hodláš i nadále tahat, tak si uvědom, že tím ztratíš nás. Já se totiž něčeho takového účastnit nechci."

,,Fajn. Co Ty Hermiono? Taky mi dáš na výběr mezi přátelstvím s Tebou nebo pomoci člověku na kterém mi záleží?"

,,Promiň, Elisabeth, ale opravdu se chováš divně. A ani já nechci mít se Snapem společného nic víc, než hodiny lektvarů. Nezlob se. Budu tady pro Tebe vždycky, ale s tímhle nechci mít nic společného."

,,Fajn! Tak se v té své nenávisti třeba utopte. Doufám jen, že toho nikdy nebudete litovat." 

Odcházela jsem se slzami v očích, ale nemohla jsem jinak. Opravdu mi to mí přátelé udělali? Opravdu mi dali na výběr mezi přátelstvím a láskou? A to si jen mysleli, že mi na něm záleží. Co by dělali, kdyby věděli, že jsem ho milovala. Ale co teď? Mí jediní přátelé mě právě opustili. A pokud takhle reagovali přátelé, jak asi bude reagovat Sirius. Merline, proč to musí být všechno tak těžké. Proč člověk nemůže mít přátelství i lásku. Jak jsem tak pomalu procházela chodbami Bradavic nevšimla jsem si, že se mě někdo snaží doběhnout. Kroky se přibližovaly a já jsem si konečně uvědomila, kde jsem se to vlastně objevila. Mé kroky mě automaticky donesly až do sklepení ke zmijozelskému oddělení. 

,,Elisabeth! Hej, počkej přece." uslyšela jsem za sebou hlas a okamžitě poznala jeho majitele. 

,,Co chceš, Draco? Teď rozhodně nemám náladu se hádat nebo cokoliv řešit."

,,Nechci se hádat. Chtěl bych s Tebou jen na chvíli mluvit. Co se stalo, že vypadáš, jako by jsi právě dobojovala s trollem?"

,,Díky, jsi opravdu milý. Draco, jestli mi chceš něco vyčítat i Ty, tak prosím, začni. Ale zrychli to, musím ještě něco zařídit."

,,Jdeš za Severusem? Jistě, myslel jsem si to. Nemohl jsem uvěřit, že jsi zrovna Ty přijala Vaše spojení magie. Čím Tě drží v šachu? Má na Tebe něco, čím Tě k tomu donutil?"

,,Co všichni máte? To jste se opravdu úplně všichni zbláznili? Proč mě prostě nemůžete nechat na pokoji a starat se sami o sebe. To je to opravdu takový problém alespoň jednou respektovat mé vlastní rozhodnutí a nepátrat po jeho příčině? Ano, rozhodla jsem se dobrovolně, stejně tak jako dobrovolně trávím svůj volný čas s Tvým kmotrem. A nehodlám na tom nic měnit. Laskavě respektujte mé rozhodnutí a nechte mě jednou žít můj vlastní život."

,,Ale Elisabeht, uznej, že se chováš jinak. Strašně jsi se změnila. Takovou Tě vůbec neznám. Zamiloval jsem se do Tebe už před nějakou dobou a i když vím, že mé city neopětuješ nemůžeš změnit to, že mi na Tobě pořád záleží a že chci vědět co se s Tebou děje a jestli jsi v pořádku." Draco už docela křičel a zněl opravdu ublíženě. 

,,Draco, přestaň. Dobře víš, že Tě nemůžu milovat. A nemusíš se o mě bát, jsem naprosto v pořádku, nic se mi neděje, nikdo mi neubližuje. A to, že jsem se změnila prostě nemá s Tebou nic společného. Respektuj prosím, že jsem se nějak rozhodla a že si teď chci o svých věcech rozhodovat sama."

,,Ale já mám o Tebe strach. Záleží mi na Tobě. To, že Ty mě nemiluješ nemůže změnit mé city k Tobě. A i když to strašně bolí, respektuji Tvé rozhodnutí. Ale nemůžeš po mě chtít, abych se díval na to, jak se mi měníš před očima a nepátral po důvodu. Chci vědět, jestli Ti někdo ublížil. Chci být s Tebou, alespoň jako kamarád."

,,Draco, já Ti nechci ubližovat. A nechci, aby jsi se kvůli mě trápil. Právě jsem přišla o dva nejlepší přátele, které jsem kdy měla. Nechci přijít ještě o Tebe. Dej mi prosím čas. Slibuji, že Ti časem všechno vysvětlím, ale teď to není vhodné. Tobě by to pomohlo, ale jsou lidé, kterým by pravda mohla ublížit."

,,Ale já bych přece nikdy neudělal nic, co by Ti mohlo ublížit. Uznávám, že jsem se celé ty roky nechoval úplně podle toho, co jsem právě řekl, ale teď mi na Tobě záleží. Moc mi na Tobě záleží. A to poslední co chci, je ublížit Ti."

Chtěla jsem pokračovat a oponovat mu, ale v tu chvíli se přede mnou objevil Brumbálův patron se vzkazem. Když jsem to slyšela, strachy se mi zastavilo srdce. Podívala jsem se na Draca a vyběhla směrem ke komnatám Severuse Snapea. V hlavě jsem měla tu jedinou ředitelovu zprávu. Kdyby mě nepoháněl strach o mou lásku asi bych se svezla na zem a chtěla umřít. Tohel přece nemůže nikdo vydržet. Tolik strachu, bolesti a bezmoci. Co se s mojí láskou děje a jak mu mám pomoci? Co mám dělat? Ta jediná věta mi sevřela srdce jako ledová kra v oceánu. Tolik strachu, bolesti a chladu. Ta jediná proklatá věta.

,,Severus má záchvat. Musíš okamžitě přijít."

Vaše Emily