Spojila nás magie

Rovnou do Azkabanu

Došla jsem před dveře vedoucí do soukromých komnat Severuse Snapea a rozhlédla se kolem sebe, zda mě někdo nesledoval. Nestihla jsem ani zvednout ruku k zaklepání a už se přede mnou otevíraly dveře, za kterými stál sám jejich majitel. Ustoupil, aby mě nechal projít a zavřel za námi dveře. Otočila jsem se jeho směrem, abych mu mohla pohlédnout do očí. Nevím, jak se to stalo, ale o sekundu později jsme stáli v objetí. Když jsme se nabažili jeden druhého, mírně jsme od sebe odstoupili. Pohladila jsem Severuse po tváři a svůj pohled nasměrovala do jeho očí. 

„Myslela jsem, že jste to Vy. Myslela jsem, že jste mrtvý. Ještě nikdy jsem necítila takovou beznaděj. Co bych tak bez Vás tady asi dělala?" Dívala jsem se mu do očí a nechala ho, aby v mém pohledu spatřil strach, který jsem o něho měla.

„Nelituji toho muže. Byl to můj otec, ale ani jednou v životě se tak nezachoval. Vím, že je to hrozné, ale neměl jsem ho rád. Od doby, kdy jsem byl malý kluk jsem se ho bál a nezměnilo se to ani nyní, v dospělosti. Stále mi naháněl strach. A i když jsem ho nedokázal zabít já sám, jsem vděčný tomu, kdo to udělal místo mě. Jsem rád, že je mrtvý." Sklopil svůj pohled do země, jakoby se styděl za svá slova. 

„Já vím. Vím, že Vám hodně ublížil." Vzala jsem ho za bradu a donutila ho podívat se mi do očí. 

„My teď ale budeme muset zjistit, kdo to udělal, protože ve chvíli, kdy se to dozví celé ministerstvo  budete hlavní podezřelý. Ředitel se je bude snažit držet zpátky, ale nevím, zda se mu to podaří. Nenapadá Vás, kdo by chtěl Vašeho otce zabít? Kdo to mohl udělat?" Severus pouze zavrtěl hlavou v zamítavém gestu. Ozvalo se bušení na dveře. Podívali jsme se na sebe s obavou v očích a Severus se vydal otevřít. Za dveřmi nebyl nikdo jiný než ředitel. Doslova vpadl do místnosti a zabouchl za sebou dveře. Díval se na Severuse, jakoby ho chtěl na místě proměnit v žábu. 

„Ty jsi se úplně zbláznil Severusi! Copak Ti nedošlo, že když budeš svému otci vyhrožovat a jemu se potí něco stane, budeš podezřelý číslo jedna? Vždyť Ty jsi mu doopravdy vyhrožoval smrtí. Pronásledoval jsi ho. Sledoval jsi ho na každém kroku. Na jeho pracovním stole se našly Tvé vzkazy. Copak Ti už doopravdy přeskočilo?" Ředitel křičel a bylo to úplně poprvé, co jsem ho viděla takto rozčíleného. A k mému údivu Severus neříkal vůbec nic. Nebránil se ani mu neodporoval. Nechápavě jsem se dívala  z jednoho na druhého a čekala, co se ještě dozvím. Protože pokud tohle všechno Severus opravdu udělal a dozví se to ministerstvo, budou si myslet, že svého otce zabil on a úplně s klidem ho odvedou rovnou do Azkabanu. 

Vaše Emily