S Tywallem jsem trávila i další den. Nechtěla jsem Leny ani vidět. Udělala takovou hloupost a k tomu všemu to, co mi řekla... Je nějaká divná. Skoro, jakoby žárlila na Tywalla, že má moji pozornost. Co když... Zamyslela jsem se. Tohle jsem si nikdy nezkusila připustit. Leny je moje nejlepší kamarádka, ale skoro to vypadá, jakoby chtěla něco víc. Ale třeba se mi to jen zdá... Nebo ne? Jsem už tak zmatená! Tywall si toho všimnul a pohladil mě po tváři.
Tywall: Něco tě trápí. Co to je?
Sorin: Jde o Leny. Včera... Připadá mi tak divná. Skoro si začínám myslet, že mě miluje, ale ne jen jako kamarádku...
Tywall se mi pevně podíval do očí.
Tywall: Jen ti to tak připadá. Miluje tě a má o tebe strach jako o kamarádku.
Sorin: Já už nevím. Nepoznávám ji.
Tywall mě obejmul.
Tywall: Všechno se vyřeší. Určitě.
Podívala jsem se do jeho stříbrných očí.
Sorin: Slibuješ?
Pousmál se a přikývl.
Tywall: Slibuju.
Ještě víc jsem se k němu přitiskla a vdechla jeho vůni. Po chvíli mi začala padat víčka. Jsem hrozně unavená.
Tywall: Spinkej, Sorin. Nechť ti Luna dopřeje klidný spánek.
To bylo to poslední, co jsem slyšela.Probudila jsem se vedle Tywalla v jeho posteli. Spal. Byl tak sladký. Vlasy mu padaly do obličeje a z jeho jemně pootevřené pusinky vycházelo tiché pochrupování. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Potichu jsem vstala a šla jsem k sobě. Tam mě čekalo nepříjemné překvapení. Leny stála uprostřed a čekala na mě.
Sorin: Potřebuješ něco?
Z jejího naštvaného výrazu jsem pochopila, že tohle nebude kamarádská konverzace.
Leny: Čekala jsem tu celou noc, než přijdeš. Asi bys mi měla vysvětlit, kde jsi byla a co jsi tam dělala.
Sjela pohledem na můj podbříšek a pak zpět do očí. Naštvala jsem se.
Sorin: Tak za prvé, nejsi moje matka, tak se tak nechovej, a za druhé, spala jsem. Sice ne tady, ale spala.
Leny se uchechtla.
Leny: Spala nebo spala?
To už jsem začala vrčet.
Sorin: Spala jsem a snila jsem o tom, že teď jsi někde úplně jinde!
Zakřičela jsem na ni. Leny se na mě chladně podívala.
Leny: Už ti tak pomátl hlavu, že mě přestáváš mít ráda? Co ti to jen udělal! Měla bys vidět svou matku! Je v nemocnici, zhroutila se z toho, že jsi u téhle zrůdy a ty si tu jen v klidu spinkáš! Jsi tak sobecká.
V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Mami! Ať už mi udělala cokoliv, milovala jsem ji. Někdo vešel. Tywall.
Tywall: Co se to tu děje?
Sorin: Máma... Je v nemocnici... Kvůli mě.
Otočila jsem se na něj se slzami v očích. Tywall mě obejmul.
Tywall: To není tvoje chyba, Sorin.
Rozbrečela jsem se. Najednou mě něco od něj odtrhlo. Podívala jsem se do Leniných běsnících očích.
Leny: Nesahej na ni! Ty jeden okřídlený úchyle!
Tywall zavrčel.
Tywall: Jednou tě přede mnou uchránila, ale příště to tak nemusí být, tak se laskavě kroť!
Jen jsem se na ně vyděšeně dívala.
Leny: Jo? Chtěl jsi mě zabít, ale ona to nedovolila. O to ti jde, že? Žárlíš, že tebe by se takhle nezastala!
Tywall: Zapomněla jsi na tu noc, kdy mě chtěl Mers zabít. Zachránila mě.
Leny: Oh, vážně? Víš, co mi včera Sorin řekla?
Tázavě jsem se na ni podívala. Tywall vyčkával.
Leny: Že je jí tě líto, proto tu je! A v té jeskyni zachránila sebe a ne tebe!
Řekla to tak přesvědčivě. Tywallovi zorničky se rozevřely.
Sorin: To není pravda! To jsem nikdy neřekla.
Tywall pomalu promluvil.
Tywall: Vypadni, Leny. A to hned.
Leny: To je jediný způsob, jak řešíš problémy?
Tywallovi oči začaly nebezpečně zářit.
Tywallovi: Řekl jsem...
Jeho hlas začal nabírat démonickou barvu a jeho křídla se napnula při jeho následujících slovech.
Tywall: VYPADNI!
Bylo to, jako by se zem otřásla. Leny už se netvářila tak sebejistě. Nýbrž vystrašeně. Já jsem nevypadala jinak. Leny se pomalu sebrala a obezřetně odešla. Pak jsem jen slyšela prásknutí dveří od jejího pokoje. Tywall se opatrně otočil na mě. Jeho oči byly tentokrát provinilé.
Tywall: Já... Já se omlouvám.
A pak rychle vyběhl pryč. Já zůstala na místě. Pořád otřesená. Co se to sakra právě stalo? Po chvíli jsem se rozhodla jít najít Tywalla. Určitě si to zase vyčítá. Našla jsem ho zavřeného v pokoji. Sedla jsem si k němu na postel. Brečel.
Tywall: Běž pryč, jsem zrůda.
řekl mezi vzlyky. Nedbala jsem na to, že mě odehnal a obejmula ho.
Sorin: Nemohl si za to, vyprovokovala tě.
Tywall: Ale nemůžeš za matkou. Držím tě tu, jako nějaký sráč.
Měl pravdu...
Sorin: Ale vždyť mě za matkou určitě pustíš. Vysvětlím jí to, počkám, až jí bude lépe a pak bude všechno dobrý.
Tywall: Nemůžu tě pustit!
Prudce se postavil.
Tywall: Ty tu prostě zůstaneš! Se mnou! NAVŽDYCKY!
Najednou jsem ucítila palčivou bolest na hrudníku a vztek. Leny měla pravdu... Stoupla jsem si s nenávistí v očích.
Sorin: Leny měla pravdu. Jsi zrůda...
A odešla jsem. V rychlosti jsem našla Leny a vyložila jí plán.
Leny: Jsem ráda, že jsi dostala rozum.
Sorin: To já taky. Jak jsem mohla být tak slepá? Tebe jsem odehnala a teď ti brečím na rameni. Přesně, jak jsi řekla.
Leny: To nevadí, odpustila jsem ti. Zamotal ti hlavu, to se stává.
Kývla jsem.
Leny: Takže zase rourou ven?
Sorin: Ano. Jediný problém je, že Tywall ji zatarasil. Takže ji musím kouzlem zase otevřít.
Leny se usmála.
Leny: Zvládneš to.
Obejmula jsem ji a společně jsme šly k rouře. Kouzlem jsem umožnila průchod a my vylezly ven. Konečně svoboda.
Sorin: Přenést se hned je moc riskantní, ucítil by to. Musíme jít dál.
Leny: Dobře. Tak pojď!
A rozeběhly jsme se pryč.
Tywall
Už zase jsem to udělal. Zase jsem ji zranil. Jak jsem jen mohl??? Praštil jsem rukou do zdi. Najednou jsem ucítil záchvěv sluneční magie. Sorin! Vběhnul jsem k ní do pokoje. Tunel byl otevřený. Nesmí mi utéct! Vylezl jsem v rychlosti ven. Zachytil jsem pachovou stopu. Ty dvě nejsou daleko. Rozletěl jsem se dopředu. Uviděl jsem v dálce zlatou a hnědou hřívu. Přidal jsem na tempu a přistál před nimi.
Tywall: Stát!
Sorin rychle kouzlem přenesla Leny. Ocitli jsme se tváří v tvář tomu druhému. Ona měla v očích zlost. Já strach. Pak to začalo...
Hi, takže tady je KONEČNĚ kapitola. Snad se líbí. Snažila jsem se. Aaaa konečně mám inspiraci. Bylo to teď celkem těžké, procházela jsem hodně silnými depresemi, tak doufám, že to pochopíte. Další kapitolu bych mohla stinout taaak do konce příštího týden, tak uvidíme :D.
Tak ahoj příště...
VikisekCZ
ČTEŠ
Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]
Viễn tưởngSorin je obyčejná holka žijící ve městě zvaném Kotol. Ale jednou se jí začnou zdát zvláštní sny. Popíše je svojí babičce a ta jí řekne, že v jejím snu je zobrazeno Prokletí, které uvrhla Luna na údolí zvané Navie. Babička ji varuje, ať se tam nikdy...