Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙43🌙

Postupně jsem se dostala až k Srdci. Bylo celé matné a bez života, ale tentokrát mi to připadalo horší. Skoro jakoby litovalo, co se děje na povrchu zemském. Klekla jsem si a poklonila se až k zemi.
Luna: Mocné Srdce. Žádám tě o radu a pomoc. Stalo se něco hodně špatného a já potřebuju vědět, co dělat. Pomoz mi, prosím tě.
Srdce se malinko rozsvítilo. Vystoupila z něj Luna. Znovu jsem se poklonila. Taková pocta!
Luna (mladší): Luno! Je mi potěšením tě vidět.
Luna (starší): Vstaň, mé dítě.
Udělala jsem tak, jak řekla.
Luna (starší): Čeho ode mě žádáš?
Pokorně jsem se jí podívala do očí.
Luna (mladší): To můj bratr a Sorin. Něco se stalo a já nevím co. A k tomu všemu naše zachránkyně... Chová se divně. Nevěřím jí, ale tvrdí, že jsi ji poslala ty.
Luna se zamyslela.
Luna (starší): Co tedy chceš vědět?
Luna (mladší): Pravdu.
Luna kývla a přistoupila blíž.
Luna (starší): To, co ti řeknu, si dobře pamatuj.
Napnula jsem uši. Srdce mi malinko zrychlilo. Potichu mi sdělila odpověď a já ztrnula na místě. To snad není pravda! Poděkovala jsem a chtěla odletět, ale Luna mě zastavila.
Luna (starší): Zadrž, má milá, straň se ukvapených rozhodnutí. Počkej až čas vše ukáže.
Luna (mladší): Ale co když se něco pokazí?
Vážně se na mě zahleděla.
Luna (starší): Pak pravdu použij.
Kývla jsem a okamžitě jsem letěla ke skrýší. I když se mi nechtělo čekat, co se stane, neměla jsem na výběr. Luna je moudrá a určitě ví, co dělá. Tedy aspoň doufám...

Sorin
Vletěla jsem do jeskyně. Ze sídla se ozýval nářek vězňů. Určitě je drží kvůli nabrání síly a armádě. Uchechtla jsem se. Má vše, co potřebuji. Přistála jsem u vchodu a kouzlem otevřela dveře. Postupovala jsem mně tak známou chodbou. Rozléhalo se po ní klapání mých podpatků. Stanula jsem před dveřmi do sálu, odkud šel křik. Konečně. Otevřela jsem dveře a zastavila jsem se kousek za dveřmi.
Sorin: Jsem zpět.
Uren se na mě otočil. Pod krkem držel nějakou mladou dívku a vysával z ní život. Jen teď na chvíli přestal.
Uren: Sorin?
Podíval se na mě zmateně.
Sorin: Nějaký problém? Něco se ti snad... Nelíbí?
Zašklebila jsem se na něj. Pustil tu holku na zem. S hlasitým heknutim dopadla na zem. Začala se plazit ke dveřím. Chytila jsem ji a zvedla na nohy.
Sorin: Pořád rovně a na konci chodby vpravo.
Ta dívka se na mě překvapeně podívala.
Holka: Děkuju... Děkuju, paní.
Rozešla se pryč. Když otevírala dveře s tím, že se dostala ven, kouzlem jsem ji přitáhla zpět.
Sorin: Mělas dost času. Jsi moc pomalá, nezasloužíš si žít.
Chytila jsem ji jako předtím Uren. Natáhla jsem k němu ruku a propůjčila si kouzlo vysání. A začala jsem. Cítila jsem, jak její životní síla vstupuje do mě. Bylo to tak... Úžasné! Holka křičela bolestí a prosila, ale neměla šanci. Po chvíli padla k zemi. Mrtvá. Cítila jsem se o tolik silnější. Ďábelsky jsem se usmála na Urena. Ten mě s poloúsměvem sledoval. Zanedlouho začal tleskat.
Uren: Jsem uchvácen. Ukázala jsi velký potenciál. Konečně. Ale stejně mi v hlavě vrtá myšlenka, proč. Říkala jsi, že jsi spokojená s tím, jak to bylo.
Uchechtla jsem se. Nohou jsem odstrčila tělo a šla k němu.
Sorin: Měl jsi pravdu. Vždycky jsi ji měl. Jakmile se objeví jejich zachránkyně, zapomene na mě.
Když jsem stála přímo před ním, začala jsem vyprávět.
Sorin: Jednou jsme přišli domů a přede dveřmi stála holka. Lyra, zachránkyně. Celou dobu se mě snažila odstrčit a on pořád opakoval: ,,Na tebe nikdo nemá.". Samozřejmě, že lhal.
Chytila jsem do ruky jablko ležící na stole a zaryla do něj nehty.
Sorin: Dnes ráno jsem ho s ní načapala. Líbali se. Řekl mi, že přeskočila jiskra a že je s ní. Puklo mi srdce. Kdybych měla tehdy tuhle sílu, zabila bych jeho i ji!
Mrštila jsem s tím jablkem do jedné cely.
Sorin: Jenomže jsem byla slabá a hloupá! Naivní dítě, co si myslelo, že vnese mezi všechny mír. Jak hloupá myšlenka. Vzdala jsem se jí, vzdala jsem se lidskosti. Teď všem ukážu, co jsem zač a co dokážu!
Zakřičela jsem sebevědomě. Nenávist mi kolovala celým tělem. Uren mě chytil za rameno.
Uren: Chápu to a oceňuji to, že umíš přiznat chybu a najít si pak správnou cestu. Jsi vítána.
Najednou se z cely, kam jsem hodila jablko, ozval mužský hlas.
Hlas: Proč, Sorin? To přeci není důvod nenávidět celý svět a pomáhat tomu tyranovi, ty nejsi zlá a ani pomstychtivá.
Hlas jsem okamžitě poznala. Nahlas jsem se zasmála a šla jsem až k mřížím. Posvítila jsem si malým plamínek a spatřila zbědovaného Martina s jiskrou v očích.
Sorin: To mě velmi špatně znáš. Já jsem odteď bohyně Slunce! Vládnu velkou mocí a společně s bohem Noci si podvolím celý svět!
Nad hlavou jsem vytvořila silné kouzlo.
Sorin: A pak, až budu vládnout, nezbude nikdo, kdo by si vzpomněl na jméno Lyra! Budu jen já! Aac nikdo jiný, to si pamatuj!
Zasmála jsem se a kouzlo vyslala do nebe. Ďábelský plán může začít. Společně s Urenem jsme odešli se domluvit na prvním útoku.
Uren: Vybral bych si nějaký válečný národ. Potřebujeme sílu a také skvělé vojsko.
Ušklíbla jsem se.
Sorin: Seveřani. Nejlepší a nejkrutější bojovníci byli vždy tam.
Uren se na mě hrdě zadíval.
Uren: Výborně. Tak poleť, jdeme si pro ně. Je čas jim ukázat, kdo je tu nejmocnější.
Zároveň jsme vyletěli z jeskyně a kouzlem ji zapečetili. Nikdo se nedostane dovnitř jeskyně a nikdo ze sídla se nedostane ven. Pak jsme se rozletěli směrem na sever. Bude to dlouhá cesta, ale už jsem se nemohla dočkat, až budu mít tu moc. Pomstím se všem a pak budu vládnout lidem pomocí strachu a svoji sluneční moci. Lyra už si nikdy ani neškrtne...

Ahoj, tady je nová kapitola, stihla jsem ji napsat ve škole, tak snad jste spokojeni. Do komentářů mi určitě napište, jak se vám líbí Sorin jako zaporak. Hrozně mě to zajímá.
Kniha bude mít ještě tak max 10 Kapitol, nechci to moc protahovat🤣.
Další kapitola vyjde buď zítra, když to napíšu ve škole, nebo až v pátek.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ