Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙16🌙

Zabouchla jsem za sebou dveře a utekla do pokoje. Jak jsem mohla být tak naivní a skočit mu na to znova? Rozplakala jsem se. Už nikdy neuvidím holky, babičku a ani mámu. Sice byla špatný rodič, ale přeci jenom ji mám ráda. Zalezla jsem pod svou deku. Proč mě tu vlastně Tywall drží? K čemu mu jsem? Nepotřebuji žádnou ochranu. A nepotřebuji ani jeho... I když mě tato slova bolela, musela jsem si je opakovat. Nepotřebuju ho. Nemám ho ráda. Je to nepřítel a já se ho musím stranit. Bojím se. Co se mnou bude? Snad si mě tu neplánuje nechat jako... Hračku...  Ale na to nesmím myslet...

V posteli jsem zůstala až do dalšího dne. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Mám se pokusit utéct? Mám si s Tywallem promluvit? Nebo snad s Leny? Dlouho jsem s ní nemluvila... Je nějaká divná. Nevím, co se stalo. Po pár minutách jsem se rozhodla. Jdu si s ní promluvit. Chci vědět, co jsem udělala špatně. Vylezla jsem z pokoje a rozešla se směrem k jejímu pokoji. Když jsem byla velmi blízko jejích dveří, zaslechla jsem hlasy. Poznala jsem Leny a... Tywall? Co tam dělá? Pootevřela jsem dveře a viděla jsem, jak na sebe ti dva řvou. A pak... Leny natáhla ruku a zaryla Tywallovi nehty do obličeje a pak trhla a ruku si zas dala k tělu. Do hajzlu. Tywallovi oči začaly jiskřit stříbrnou barvou. Musela jsem jednat. Rozzuřeně začal vrčet. Vběhla jsem do pokoje a rychle si stoupla před Leny. Tywallovi oči se setkaly s mým pohledem.
Tywall: Uhni!
Řekl to tak hrubě, až jsem nadskočila. Když jsem se nepohnula, odstrčil mě. V rychlosti jsem mu opět vběhla do cesty.
Tywall: Řekl jsem, uhni!!! 
Otřásla jsem se, ale nešla jsem stranou.
Sorin: Uklidni se a možná pak splním tvoje přání.
V Tywallově ruce se začala shromažďovat magie.
Tywall: Uhneš teď, nebo to schytáš za ni!
Natáhl ruku do vzduchu. Měsíční magie mě oslepila. Zakryla jsem si rukou oči. Čekala jsem, že ucítím ránu. Místo toho světlo pohaslo a pak jsem jen uslyšela rychlý pohyb. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Tywall tu nebyl. Za mnou se stále krčila vyděšená Leny. Otočila jsem se na ni. Měla rozšířené zorničky a klepala se strachy. Obejmula jsem ji.
Sorin: Neboj, je pryč.
Jakmile ji opustil prvotní šok, rozplakala se. Konejšila jsem ji dobrých deset minut. 
Leny: Myslela jsem, že mě zabije...
Špitla. Pak se mi podívala do očí.
Leny: Děkuju.
Sorin: Nemáš vůbec zač. Ale proč jste se hádali?
Leny na vteřinu uhnula pohledem. Bude lhát.
Leny: Chtěla jsem ho přesvědčit, aby tě pustil. Když řekl, že ty patříš jemu, začali jsme se hádat. Řekla jsem mu, že ty nejsi ničí majetek a že se tu trápíš. Odvětil, že ti je tady nejlíp a já mu pak zaryla nehty do obličeje... 
V něčem musela lhát, ale nebudu se jí ptát v čem. Vím, že mě chtěla odsud dostat. To mi stačí.
Sorin: Děkuju, že jsi se mě zastala a chtěla jsi mi pomoct, ale znáš ho. Je agresivní a kdybych se neobjevila, mohlo to dopadnout špatně.
Leny jen kývla. Uložila jsem ji do postele a vykouzlila klíč. Dala jsem jí ho do rukou.
Sorin: Když se budeš chtít zamknout, použij tento klíč. Je odolný všem kouzlům, takže ty dveře nikdo neotevře. Jenom ty.
Leny kývla. Já šla zpátky k sobě do pokoje. Po cestě jsem procházela kolem Tywallova pokoje. Uslyšela jsem zvuky rozbíjení. Určitě je vzteklý. Najednou jsem uslyšela holčičí křik. Okamžitě jsem poznala hlas. Wixy! Chtěla jsem otevřít dveře, ale bylo zamknuto. Pořád křičela. Bylo to hrozné, trhalo mi to uši. Snažila jsem se dveře rozrazit. Nic. Naštvala jsem se. Mým tělem najednou projela vlna vzteku a zoufalství. Zakřičela jsem. Z mého těla vyletěla vlna energie a rozrazila dveře. Vběhla jsem dovnitř a skočila po překvapeném Tywallovi. Pod sebou měl Wixy celou poškrábanou. Tywall se po mě pokusil ohnat drápy, ale uhnula jsem. Odkopnul mě. Narazila jsem do zdi s hlasitým heknutím. To neměl dělat. Podívala jsem se mu do očí. V tu chvíli dostal strach. Pode mnou se začal tvořit obraz slunečních paprsků. Začaly zářit zlatavým světlem. A pak z nich vystoupily plameny a všechny se vrhly na Tywalla. Snažil se bránit, ale i tak ho ošklivě popálili. Jakmile se plameny vrátily do obrazce a zmizely, uviděla jsem, že Tywall leží na zemi. Určitě žije, ale je zraněný. Rozeběhla jsem se za Wixy. Z rukou i nohou jí valila krev. Udělalo se mi zle.
Sorin: Neboj, Wixy, pomůžu ti. Jen se na to nedívej. 
Lehce kývla. Jakmile jsem zkusila použít kouzlo, bolestně zařvala. Křik nejspíš vyburcoval všechny v domě. Do pokoje vtrhla Luna. Jakmile pochopila, zamračila se.
Luna: Sorin, ustup od ní. Neumíš léčit, takhle jí jen ublížíš. 
Sorin: Když to nezkusím, zahyne!
Luna: Pomůžu jí, ale běž dál.
Kývla jsem a odsunula se pryč. Tywall se otočil a pozoroval, co se děje. Luna si klekla k tělu Wixy a začala odříkávat zaklínadlo. Pokoj ozářilo stříbrné světlo vycházející z Luniných rukou. Krev, která barvila podlahu do ruda se začala vracet zpět do těla, jakoby nikdy nevytekla. Rány se postupně zacelily a zanedlouho to vypadalo, že se jí nikdy nic nestalo. Bohužel to Wixy nezvládla a omdlela vyčerpáním. Luna si povzdechla a světlo pohaslo.
Luna: Bude v pořádku.
Oddychla jsem si. Pak jsem si ale uvědomila, že je tu pořád Tywall. Otřesený se díval, jak jeho dílo bylo pryč. Luna Wixy teleportovala do volného pokoje. Já jsem začala vrčet a vztekle jsem se podívala na Tywalla. Ten se lekl.
Sorin: Jak jsi vůbec mohl??? 
Tywall: Já... Já jsem tě jen chtěl nějak donutit mě poslouchat.
Odfrkla jsem si.
Sorin: Já neposlouchám nikdy nikoho. A tímhle jsi mě akorát ještě více rozzuřil. Máš smůlu, nejsem tvůj majetek.
Otočila jsem se a šla jsem do svého pokoje. V mých vlasech pořád kolovala energie, takže lehce zářily, ale zanedlouho bylo všechno normální. Ve svém pokoji jsem vztekle praštila do zdi. Cihly u země se sesypaly a tehdy jsem si to uvědomila. Mám přece únikovou cestu! Musím odsud dostat mě, Wixy a Leny. Radši jsem tu díru spravila, než si toho někdo všimne. Usmála jsem se. Všechno dopadne dobře. Uvidím svou rodinu. A s tímto šťastným pocitem jsem šla spát...

Ahoooj, takže konečně je tady nová kapitola. Už mám lehkou inspiraci, takže snad vás tahle kapitola nenudila :D. Děkuji moc za podporu u všech mých knih a chci poděkovat 1_aaron___ za to, jak mě neuvěřitelně podporoval u knih Morpher. Děkuji❤️❤️
Tak ahoj příště...

VikisekCZ