Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙27🌙

Připadalo mi, že doslova letím. Běžela jsem rychleji než kdy předtím. Dopředu mě hnal strach a touha Tywalla zachránit. Na nebi již vysvitlo slunce. Mohlo být tak sedm ráno. Zanedlouho jsem se objevila u hotelu. Schovala jsem se. To, co se mi naskytlo před očima mě naprosto šokovalo a ještě víc rozzuřilo. To neměli dělat...

Tywall
Další den mě vzali někam do budovy. Tam mě svázali k lůžku nějací chlapi a nechali mě tak. Potom vešli lidé oblečení v pláštích. Doktoři. Na rameni měli vyšitou značku. Vláda... Zavrčel jsem. Dopředu vyšel starší pán s jizvou přes obě tváře.
Doktor: Nech si to vrčení, nepomůže ti.
Tywall: Co chcete?
Doktor se usmál.
Doktor: Chci zjistit, jak funguješ a pak tvou krev použít a vytvořit další mutanty, jako jsi ty. Byla by to skvělá zbraň na dobívání.
Zasmál jsem se.
Tywall: Můžete to zkusit, ale krev je ovlivněna magií a Luna by vám nikdy nedovolila to udělat.
Doktor se ďábelsky usmál.
Doktor: Luna neexistuje, vznikli jste náhodou. Musím zjistit, co to způsobilo. I když bych radši zkoumal tvou kamarádku od lidí, ty taky budeš stačit.
Nahlas jsem zavrčel. Sorin se ani nedotknou. On vytáhl několik injekcí.
Tywall: Držte se s tím ode mě dál, lidé.
Doktor: Trochu to štípne.
Bodl mi to do ruky. V tu chvíli jsem ucítil neznámou tekutinu proudit mými žilami. Ruka mě začala nesnesitelně pálit. Nechtěl jsem řvát, nechtěl jsem ukázat, že to bolí. Ale nešlo to potlačit. Nahlas jsem křičel bolestí. Slzy mi putovali po tváři. Moje žíly se rozzářily a vlasy také. Srdce mi rychle bušilo. Bolest se jen stupňovala. A pak přestala. Rychle jsem dýchal. Nemohl jsem uvěřit tomu, co se stalo. Dostal jsem z těch lidí strach. 
Doktor: Úchvatné. 
Odvázali mě a hodili do klece. Necítil jsem tu ruku. Musela být poškozená uvnitř. Vyvezli mě ven a tam se domlouvali spolu s nějakými vojáky.
Doktor: Potřebuji ho vzít k nám do laboratoře. Chci vyzkoušet ještě tolik věcí.
Chlap naproti němu, nejspíš velitel, kývl.
Velitel: Samozřejmě. 
Pak se najednou z poza menší skalky vynořila postava s očima rozžhavenýma víc, než láva. Vlasy se houpaly ve větru a zářily ve svitu slunce. Sorin...

Sorin
Vojáci a laboratorní magoři. Museli ho už testovat, protože si Tywall bolestně mnul ruku, která byla bledší, než předtím. Vztek mě pohltil. ucítila jsem, jak mi v žilách koluje vztek a moc. Vystoupila jsem ze skrýše. Tywall mě hned zaregistroval. A ostatní hned po něm. Nejaký šílený zjizvený doktor vystoupil dopředu.
Doktor: Ach, Sorin. Tolik mě těší. Jsem Argon a musím uznat, že jsem si tě představoval jinak. Ale jsem rád, že jsi tady.
Bylo mi jasné, na co myslí.
Sorin: Vydejte mi ho, lidé. Nebo poznáte můj hněv.
Argon se zasmál.
Argon: Ale prosímtě. Sorin, nebuď hloupá. Je nás tu tolik a máme zbraně. 
Uchechtla jsem se.
Sorin: Vystřelte. Uvidíte, co se stane.
Jeden voják skutečně vystřelil. Ve vzduchu jsem ji kouzlem zachytila. Zalapali po dechu. Pak jsem ji poslala proti vojákově noze. Kulka během vteřiny našla svůj cíl. K mladíkovi přiběhli hned nějací lidé a pomohli mu do bezpečí.
Sorin: Nikdy jste sem neměli jezdit. 
Argon: Chytíme tě a pak pomocí tebe zbudujeme největší a nejsilnější armádu na světě! A pak dobiju země, kontinenty, všechno!!!
Byl úplně šílený. Ale já se nenechám odradit a ani zastrašit. Poslala jsem kouzlem Tywallovi slova a melodii písně, kterou jsem hodlala použít. Nechala jsem hrát hudbu. 

A jakmile bylo načase, začala jsem zpívat.
Sorin: Thought I found a way. Thought I found a way out. But you never go away. So I guess I gotta stay now.
Tywall se pak přidal.
Tywall + Sorin: Oh, I hope some day I'll make it out of here Even if it takes all night or a hundred years. Need a place to hide, but I can't find one near. Wanna feel alive, outside I can't fight my fear.
Pak jsem spustila sluneční peklo.
Sorin: Isn't it lovely. Heart made of glass, my mind of stone. Tear me to pieces, skin to bone. Hello, welcome home.
Tywall zpíval potichu se mnou.
Tywall + Sorin: Isn't it lovely, all alone. Heart made of glass, my mind of stone. Tear me to pieces, skin to bone. Hello, welcome home.
Pak chvíli zpíval sám.
Tywall: Walkin' out of town. Lookin' for a better place.
Přidala jsem se.
Tywall + Sorin: Something's on my mind. Always in my head space.
V rukou se mi začala hromadit magie.
Tywall + Sorin: But I know some day I'll make it out of here Even if it takes all night or a hundred years. Need a place to hide, but I can't find one near. Wanna feel alive, outside I can't fight my fear.
Žíly se nám oběma postupně rozzářily. Stejně jako vlasy a oči. A pak jsme magii společně vypustili.
Sorin: Isn't it lovely. Heart made of glass, my mind of stone.
Tywall + Sorin: Tear me to pieces, skin to bone. Hello, welcome home. 
Všichni si zakrývali oči. Byl slyšet jejich křik. Nechtěla jsem jim ublížit. Musím je jen zastrašit.
Tywall + Sorin: Isn't it lovely, all alone. Heart made of glass, my mind of stone. Tear me to pieces, skin to bone. Hello, welcome home.
Najednou se Tywall začal dostávat z klece. Společně jsme na sebe "volali".
Tywall: Whoa, yeah yeah, ah.
Sorin: Whoa, whoa.
Můj hlas se rozhléhal všude kolem. Zněla jsem jako anděl. Tywall ke mně přiletěl. A pak jsme nakonec řekli společně poslední větu.
Tywall + Sorin: Hello, welcome home.
A pak jsem nás přenesla do skrýše. Tam jsem spadla na zem. Byla jsem vyčerpaná. Kolem nás se seběhli vězni společně s Lunou.
Luna: Sorin, Tywalle!
S Tywallem se obejmuli. Luna mi pomohla vstát.
Luna: Tys to dokázala. zachránila jsi ho.
Usmála jsem se.
Luna: Tywi, co máš s rukou?
Tywall si ji přitiskl k tělu.
Tywall: Nic.
Vzala jsem jeho ruku do svých. Obrátila jsem ji dlaní nahoru, svoji levou dlaň jsem dala pod jeho ruku a svoji pravou dlaň nahoru.
Tywall: Sorin, co to...
Nestihnul to doříct. Ucítila jsem hřejivou magii. Nechala jsem ji vstupovat do jeho zranění. Ničila jed, co mu to způsobil. Všude kolem zářilo zlatavé světlo. Pak ustalo a já ho pustila. On hned začal hýbat rukou.
Tywall: Jak jsi to udělala?
Sorin: Nemám tušení. 
Tywall se usmál a obejmul mě. Objetí jsem mu vrátila. Jsem tak ráda, že mu nic není. Ale bojím se toho, co se ještě pokazí...

Ahooooj, stihla jsem to dneska :DDD. Tak snad jste happy, že víte, co se děje dál. Zkusím napsat ještě jednu do zítra, ale nic neslibuju.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ