Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙34🌙

Přiblížila jsem se k němu na pět metrů. On se na mě šklebil, jakoby si myslel, že už vyhrál. Vytáhla jsem dýku a pevně ji chytila. Pamatovala jsem si nějaké chvaty z akčních filmů. Sice nevím, jestli to pomůže, ale budu v to doufat. Uren si mě přeměřil.
Uren: Radši se vzdej, než tě porazím.
Sorin: Nikdy se nevzdám. Ani kdybych měla všechny kosti zlámané a krev by ze mě valila proudem, nevzdala bych se. Bojuju za lidi a za spravedlnost. Za mír. A to mi dává sílu tě zničit.
Uren: Tvrdé boje mám rád. Ale připrav se, že to bude pekelně bolet.
Z nebe se spustil déšť a blesky neustále protínaly oblohu. Vítr vanul tak moc, že mě skoro nadzvednul. Kouzlem jsem se přichytila k zemi. Podívali jsme se na sebe. (hudba je pro efekt :3)

Stáli jsme a sledovali jeden druhého. Určitě to dlouho nevydrží a zaútočí. Čekala jsem, dokud se nepohnul. Začal kolem mě kroužit. Opakovala jsem jeho pohyby. Pak se rozeběhnul. A naše čepele se střetnuly. Byl silný, ale já rychlá. Kroužila jsem po zemi jako tanečnice s dýkou. Chvíli mě nechal být. Pohltila ho magie. Nechala jsem tu mou pohltit mě a pustila jsem se znovu do boje. Tentokrát jsem používala nejen čepele, ale i kouzla a štíty. Snažila jsem se ho srazit na zem, abych se dostala k hlavě. Déšť mi splétal vlasy a kapky z nás jen létaly. Ale síly jsem měla dost. Strach zmizel. Bojovala jsem, abych vyhrála mír. Pak jsem si všimla opět toho můstku. Ušklíbla jsem se. Nalákala jsem ho, vyskočila jsem, on za mnou. Pak jsem kouzlem odletěla nad mraky. Neviděl mě. Rozhlížel se. A já si pořádně promyslela, co udělám. Udeřím na něj tak, aby nevěděl, co ho praštilo. Prudce jsem se rozletěla dolů. Byla jsem jako zlatá střela. Mraky jsem rozehnala svým tělem a pak jsem dopadla na zem. Rozeběhla jsem se kolem něj a vytvořila klec. Zakřičel. Nemohl mě trefit. Pak jsem vyskočila a udeřila na něj z vrchu. Nečekal to. Dýka se mu zarazila do hlavy. Zakřičel bolestí. Myslela jsem, že ho to zabije. Najednou mě ale něco silně odtlačilo a společně s dýkou jsem odletěla. Zarazil mě až nedaleký dům. Bolestně jsem otevřela oči. Vypadal naprosto nezraněně. Jak je to možné? Začal se smát.
Uren: Říkal jsem ti, že nemáš šanci. Měsíční stříbro mě nezabije. 
Přiletěl ke mně, chytil mě za krk a vysunul mě nahoru po zdi. Tywall na něj zakřičel a rozeběhnul se za mnou. Uren vytvořil kolem nás bariéru. Tywall se k nám nemohl dostat. Bušil do ní, pouštěl kouzla. Nic nezabíralo. Skoro jsem nemohla dýchat.
Uren: Buď půjdeš se mnou dobrovolně, nebo tě prostě vezmu. Vyber si.
Plivla jsem mu krev do obličeje. Zamračil se. Jeho oči se rozzářily. A pak mě oslnilo světlo...

Tywall
Snažil jsem se k ní dostat jakýmkoliv způsobem. Nic nezabíralo. Pak mu plivla do obličeje. Najednou se všude rozzářilo světlo. Musel jsem si zakrýt oči. Když jsem je mohl znovu otevřít, nemohl jsem uvěřit tomu, co bylo před mýma očima. Na zdi, kde byla předtím opřená Sorin, bylo napsáno: "Nehledej ji." Nikde jsem je neviděl. Zavolal jsem na ni. Začal jsem volat hlasitěji a zoufaleji. Ale nikdo se neozval. Začal jsem křičet. Moje žíly opět nabraly stříbrnou barvu. Bylo to, jako bych se měnil na monstrum a chtěl prolévat krev. Někdo mi položil ruku na rameno. Luna. Otočil jsem se na ni a obejmul ji. Světlo ze mě pohaslo a já se rozbrečel. Byla pryč. Ten tyran jí určitě ublíží. To mu nesmím dovolit! Pomstím se mu. Zničím ho. Rozdrtím mu hlavu o zem. Spálím ho na popel a nezbude z něj nic. NIC!

Sorin
Probudila jsem se někde v temné místnosti. Poslední, co jsem si pamatovala bylo světlo a teď? Teď je tma jako v pytli. Nahmatala jsem zeď. O něco jsem zakopla. Co to... Posvítila jsem si. To jsem neměla dělat. Pode mnou ležela kostra. Zaječela jsem a uskočila jsem. Bylo jich tu tolik. Najednou se otevřely dveře. V nich stála mně známá postava. Zavrčela jsem. Vmžiku jsem zapomněla na kostry. 
Uren: Ať tě ani nenapadne útočit, jsi moc slabá.
Sorin: Proč jsi mě unesl??? 
Zařvala jsem na něj. 
Uren: Protože potřebuji tvou moc. Nechtěla jsi být se mnou dobrovolně, tak jsem si tě prostě vzal.
Odfrkla jsem si. Chtěl se přiblížit, ale ustoupila jsem.
Uren: Chceš zůstat tady, nebo chceš jinam?
Podrážděně jsem zavrčela a následovala ho. Dovedl mě do menšího pokojíčku. Měl celkem prostorné sídlo. Neříkali náhodou, že nemá úkryt?
Sorin: Myslela jsem, že úkryt nemáš.
Uren: Tohle bylo Dalimového rodu. 
Sorin: Takže sis to po jeho vymření přivlastnil?
Uren: Ne. Jen... To je jediné místo, kam můžu.
Uchechtla jsem se.
Sorin: Myslím, že Dalimovým potomkům by se to nelíbilo.
Uren se prudce otočil na mě. Nenávistným pohledem se na mě podíval.
Uren: Ty víš jen to, co se říká, ne to, co se doopravdy stalo, Sorin. Neodsuzuj mě, když mě neznáš!
Udivila jsem se.
Sorin: Jak to myslíš?
Uren: Není to tvoje věc. A teď ti to fakt nemám náladu říkat. Zůstaneš tady. Je tu i koupelna. Pokud něco potřebuješ, zavolej, budu blízko. Jestli se pokusíš zdrhnout, uvidíš peklo na zemi.
A odešel. Je to hrubý idiot. Chce jen moc. Ale stejně mám pocit, že jsem viděla jeho citlivou stránku. Posadila jsem se na postel. Co tu budu dělat? Položila jsem se a zavřela jsem oči. Snad najdu cestu ven...

Luna
Spěšně jsem přešla do komnaty Siriuse. Prudce jsem tam vrazila a rychle zavřela.
Sirius: Luno, děje se něco?
Luna: Ano, děje. Měsíční stříbro nefunguje a... Uren unesl Sorin. Drží ji v sídle Dalima.
Sirius: To je katastrofa! určitě jí řekne všechny ty řečičky a ona mu naletí.
Podívala jsem se oknem ven.
Luna: Nenaletí, ale může cítit soucit a to by jí zabránilo v tom ho zabít. Musí vědět o jeho chorobě.
Sirius kývl.
Sirius: A ty si potřebuješ odpočinout.
Luna: To teda nepotřebuju! Jsem v pohodě.
Sirius se zasmál.
Sirius: Jsi celé týdny na nohou. A teď potřebujeme, abys byla silná. Lehni si.
Chytil mě za ramena a začal masírovat. Posadila jsem se a nakonec si i lehla na jeho postel. Bylo to sice přísně zakázáno mít vztah s hvězdou, ale pro jednou na to kašlu. Chci si odpočinout. A chci, abych byla v Siriově náručí. A tak jsem taky usnula...

Ahoj, taaak dneskaaa trochu víc kapitol :D. Snad jste spokojení. Tak co si myslíte, že má Uren za poruchu a co si myslíte o tom, co řekl o minulosti? Určitě napište do komentářů.
Další kapitola OPRAVDU až zítra. Přísahám.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ