Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙44🌙

Vraceli jsme se z úspěšného lovu. V kleci, která celou dobu ležela za námi, bylo celkem 50 Seveřanů. Ženy a muži. Děti brát nemůžeme, jsou totiž slabé, takže nás neposilní, a do války k ničemu. Všichni naříkali a prosili o slitování, ale toho se nedočkají. Zavřeli jsme je do společné cely.
Sorin: Nezkoušejte utéct, cítíme každý pohyb. A věřte mi, že nechcete dopadnout, jako tenhle.
Předhodila jsem jim tělo kluka, který se pokusil utéct, když jsme se vrátili. Ženy začaly ječet strachy. Muži se na mě nevěřícně a ostražitě dívali. Všichni měli svaly a budou určitě skvělí bojovníci. Ušklíbla jsem se, tělo nechala tam, kde je, a šla za Urenem. Ten seděl na trůnu a přemýšlel.
Sorin: Urene, kdy začneme bitvu?
Vyplašeně se na mě podíval, jakoby vůbec nevěděl, o čem mluvím. Pak však zatřepal hlavou a už sebevědomě odpověděl.
Uren: Teď to není dobrý nápad, koluje tebou nová síla a ty nevíš, co s ní. Musím tě malinko vycvičit.
Naježila jsem se.
Sorin: Nejsem malé dítě, vím co a jak!
Uren mě se smíchem chytil za ramena.
Uren: Vím, že si to myslíš, ale malý trénink ti pomůže. Neříkám, že jsi neschopná, právě naopak. Jsi nejmocnější stvoření, co znám. A chci, aby jsi v boji náhodou nezjistila, že silné kouzlo tě vyčerpá.
Odfrkla jsem si. Věděla jsem, že měl pravdu, ale nechtěla jsem vypadat slabá. Usmál se.
Uren: Pojď za mnou.
řekl a rozešel se pryč ze sálu. Nemám jinou možnost, musím ho následovat. A tak jsem tak udělala. Zavedl mě do prostorné prázdné místnosti.
Uren: Tady jsem i já meditoval, když jsem potřeboval ovládnout svou sílu.
Pokynul mi rukou, abych se posadila na zem. Okamžitě jsem ho poslechla.
Uren: Budeš potřebovat jen jedinou věc. Čistou mysl s jediným cílem. Musíš nechat svou magii tě naplnit a pak ji musíš postupně prozkoumávat. Uvidíš kouzla a ucítíš takovou sílu, jako nikdy. Rozumíš, co máš udělat a jak poznáš, že jsi to provedla správně?
Kývla jsem. Nezklamu ho. Zavřela jsem oči. Začala jsem meditovat a vyvolávat svou sílu. Byla jsem jí úplně naplněná. Zanedlouho jsem však ucítila měsíční magii.
Sorin: Urene? Mám pocit, že je ve mně cizí měsíční magie.
Uren: Ne, tvoje magie je mutací měsíční magie, takže jí v sobě kousek máš.
Byl to tak zvláštní pocit, ale ignorovala jsem to. Z mého těla postupně začaly vycházet vlny magie. Měla jsem ohromnou sílu. Mohla bych kohokoliv mrknutím oka zabít. Lehce jsem se zamračila. Zabíjení až potom, teď se musím soustředit na svůj úkol. Začala jsem prozkoumávat vše v mém těle. Každý kousek magie jsem pečlivě nastudovala. Všechny mají svou vlastní speciální funkci, je to tak neuvěřitelné! Zanedlouho jsem si byla jistá mnohem víc než dřív. Nad magií jsem měla plnou kontrolu. Otevřela jsem oči a postavila se. Uren měl v očích takovou zvláštní jiskru.
Uren: Jsi dokonalá! Cítil jsem úplně všechno. Tvá moc je skoro neomezená.
Zasmála jsem se.
Sorin: Já vím, že jsem mocná. A teď dost řečí, jdeme vyzkoušet naše seveřany.
Měla jsem v sobě tolik vzteku, zloby a nenávisti. Nevím, kde se to všechno vzalo, ale líbí se mi to. Uren mi podržel dveře a společně jsme se vydali za našimi vězni. Jakmile jsme vešli, ženy se instinktivně skryly za muže. V jejich cele jsem kouzlem vytvořila velkou překážkovou dráhu. Ušklíbla jsem se.
Sorin: Tohle, mí milí Seveřané, je zkouška síly. Rozdělí vás do dvou skupin podle vaší síly a bystrosti. Prvních čtyřicet siláků z vás bude mít tu čest stát po našem boku v boji a ten zbytek bude mít smůlu a stanou se naším posílením.
Ženy začaly brečet a přitiskly se ke svým milým. Ti na nás jen vrčeli. Kouzlem jsem všechny seřadila vedle sebe.
Sorin: Máte přesně patnáct vteřin se na to připravit. Pak buď prostě poběžíte nebo se necháte zabít.
Všichni se co nejrychleji oklepali a závod mohl začít. Uren to s ďábelským úsměvem sledoval.
Sorin: BĚŽTE!
V tomto momentě přestali u našich vězňů existovat city. Muži sráželi ženy, ženy kopaly muže... Každý se snažil vyhrát. Ten chaos mě naplňoval skvělým pocitem.
Uren: Tak se mi to líbí. Bojovnost a nenávist.
Zanedlouho k nám doběhl počet lidí postupujících do armády. Zbytek se teprve plazil. Všechny jsem je zvedla kouzlem a zamknula do speciální cely. Odčarovala jsem dráhu a své vojáky nechala odpočinout. Většina z nich byli muži, ale i několik žen se mezi nimi našlo. Byla jsem spokojená. Postupně jsme si odváděli deset neschopných Seveřanů a střídavě jim vysávali život. Byl to nejlepší pocit v životě. Tolik síly, tolik energie, tolik života... Uvnitř mi to však kazil pocit, že je to špatně a že jsem něco špatně pochopila. Hned jsem ho zapudila pryč. Takhle přece nemůžu zpochybňovat Urena, stará se o mně. Zatřepala jsem hlavou a věnovala se krmení. Jakmile jsme to dokončili, těla jsme odklidili a šli do sálu.
Uren: Konečně se cítím silný. Brzy shromaždíme armádu a budeme mít tolik síly, že nás ani Luna spojená se všemi hvězdami a sluncem nepřemůže!
Zasmála jsem se.
Sorin: Myslím, že Luně se vyrovnám už teď.
Uren mě pohladil po vlasech.
Uren: Svou bojovností mi připomínáš Dalimovu dceru. Líbila by ses jí.
Sorin: Chtěla bych ji poznat. Snad někdy po smrti.
Urenovi se myhnula v očích divná jiskra, ale hned zmizela. Rozbolela mě hlava.  Hned mě chytil za rameno.
Uren: Běž si lehnout, tvá nová síla si potřebuje sednout.
Kývla jsem a rozešla jsem se k sobě. Tam jsem padla do postele a usnula jsem.

Proč mám pocit, že přestávám kontrolovat sama sebe?...

Hello, konečně signál a konečně to můžu vydat. Tak snad se líbí. Další nevím kdy vyjde, jsem fakt unavená po táboře. Tak snad to chápete.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ