Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙57🌙

   Na začátku jsem ze sebe vypustila pár vln magie. Upoutala jsem tím pozornost. Mí přátelé se díky tomu probudili z tranzu. Uren mě jen nevěřícně sledoval. Pak jsem začala zpívat. V srdci jsem cítila jen touhu se mu pomstít. ,,I been out here for a minute. Hands clenched as I walk through the fog." řekla jsem sebejistě. ,,Blood in the water. Smoke in the air filling my lungs. You were a friend. Veil torn now I'm seeing your lies. Full of demise. Blood moon painting red in the sky." vypouštěla jsem své city. Pak jsem se postavila. Cítila jsem, že měsíční magie ničící mé tělo pomalu vystupuje ven. ,,Under the surface. Your dark heart leading you to the grave. Beautiful mask. Pure evil behind the charade" říkala jsem nenávistně. ,,I hear the mourning. I hear the cries. Out of darkness into the light. If you want me gone, You pull the trigger yourself!" zvýšila jsem hlas a prudce otevřela oči. Podívala jsem se vítězně na Urena, který byl pořád v šoku. ,,Look me in the eyes" zašeptala jsem.
   Pomalu jsem se rozešla k němu. Bolest svírající mé tělo byla pryč. ,,I see who you are, you are my enemy. My enemy, you are my enemy." ukázala jsem na něj. Neustále jsem se přibližovala k části armády, která byla pořád pod jeho mocí. ,,I see who you are, you are my enemy. My enemy, you are my enemy." zakončila jsem svou léčbu.
   Uchechtla jsem se, do ruky vzala dýku od Luny a začala jsem si razit cestu svou skrz jeho armádu. ,,You want me dead, You want me gone. Covered in evil you turned on us all. Hungry for power, hungry for fame. You'll kill a man if he gets in your way. I walk through the valley of shadows." říkala jsem odhodlaně. Při těchto slovech jsem zabíjela jeho armádu. Nikdo neměl šanci. Ani jsem se na ně nemusela dívat a přesně jsem věděla kam udeřit. ,,I'm not alone, no I won't fear. The Hangman's at the gallows. I'm not afraid of the death in his stare." zpívala jsem už hlasitěji.
   Postavila jsem se přímo naproti Urena a nechala mou magii mi rozzářit vlasy, žíly a oči. ,,I'll never be like you. I'll never be like you! I'm rising up and I'm ready to fight you. Ready to fight you!" křičela jsem nenávistně a rozeběhla jsem se proti němu  mezitím jsem dál vraždila jeho stoupence. ,,I'm all in. I've seen you before, you all are the same. You're just another goin' up in the flames. And if I'm gon' die in the fight, It'll be while I am bringing you down to the grave!" ocitla jsem se přímo před ním. Uren plný zloby a strachu zakřičel a pustili jsme se do sebe.
   ,,I see who you are, you are my enemy. My enemy, you are my enemy." zpívala jsem dál. ,,I see who you are, you are my enemy. My enemy, you are my enemy.". Kouzla létaly vzduchem a ticho narušoval střet našich zbraní. Já měla Luninu, on svou, kterou vytvořil. ,,I see who you are, you are my enemy. My enemy, you are my enemy. I see who you are, you are my enemy. My enemy, you are my enemy.". Odrazila jsem se od něj kouzlem. Pak jsem se usmála a znovu, tentokrát s mnohem větší silou, jsem se na něj vrhla. ,,This ends now!".
   Začínala jsem mít převahu. Za námi se ozývali hlasy mých přátel, kteří mě podporovali. Uren couval směrem k nim. ,,This ends now!" pronesla jsem hlasitě a ještě víc přidala na síle. Uren měl v očích děs a strach. Cítila jsem konečně tu moc. A tak jsem ještě víc přidala na síle. ,,This ends now!". Svou zbraní jsem rozsekla tu jeho. Uren spadl na zem a couval. Věděl, že prohrává. Já se k němu pomalu rozešla. ,,I'm ready to fight you, ready to fight you. This ends now!". Odskočila jsem dozadu, když po mě mrštil nějaké kouzlo. Co nejrychleji jsem ho připoutala k zemi. Zkusil se z toho dostat, ale neměl šanci. Věděl, že tohle je konec. ,,I'm ready to fight you," rozeběhla jsem se. ,,ready to fight you," vyskočila jsem do vzduchu a dýku zvedla nad hlavu. Její čepel ozářilo slunce a rozžhavilo ji do zlata. Začala jsem klesat. Namířila jsem onu čepel na Urena a zakřičela nahlas předposlední větu: ,,This ends now!" a zarazila jsem mu celou dýku přímo do srdce.
Uren zakřičel bolestí a začal sípat. Chytil mou ruku. Já zašeptala: ,,This ends now.". Uren mi tu část ruky, kde mě držel stisknul. Pak se pousmál a řekl: ,, Děkuji.". Začal se klepat. Najednou se ozval divný bublající zvuk a pak... Třas skončil. Už z Urena nevyšel žádný zvuk.
   Pomalu jsem vytáhla zbraň z jeho hrudě a záhy na to ji pustila na zem. Chytila jsem se jednou rukou za pusu. ,,Zabila jsem ho..." zašeptala jsem vyděšeně. Právě jsem někoho připravila o život. Ten pocit byl hrozný. ,,Zabila jsem ho!" zakřičela jsem plná hrůzy. Složila jsem hlavu do dlaní. Bylo po všem, ale za jakou cenu. Pořád jsem slyšela jeho slova díku. Byl mi snad vděčný, že jsem ho zbavila utrpení? Ale jak by mohl, když to, co jsem udělala, bylo naprosto... Nelidské s kruté...
   Z mého přemýšlení mě vytrhl Tywallův varovný křik: ,,Sorin, pozor!". Ani jsem se nestihla otočit a Tywall vrážel mou dýku do Mersova boku. Ten byl jen pár centimetrů ode mě též ozbrojen. Vyděšeně jsem uskočila. Tywall zbraň prudce vytáhl. V Mersově očích jsem spatřila nenávist. Chytil se za bok a bolestně zavrčel. Pak se svalil na zem. Byl mrtev. Začala jsem se třást. Mohla jsem být už mrtvá.
   Tywall neváhal a obejmul mě. Okamžitě jsem ho pevně stiskla a začala jsem plakat. ,, Už je po všem. Dokázala jsi to." konejšil mě. Kývla jsem, i když to nemohl vidět. Nikdo ani nemukl. Všichni jen otřeseně pozorovali spoušť na pustině. Najednou se Tywall odtáhnul. Chtěla jsem něco říct, ale začal se dusit. Kašlal a chytal se za hruď. Co to sakra.
   ,,Tywalle!" zakřičela jsem vyděšeně. Luna okamžitě přiběhla k nám. Tywalla jsme společně položily na zem. Jeho stav se nelepšil. Pořád kašlal, sípal, chytal se za hruď a klepal se. Co se to děje? Podíval se na mě a smutně se usmál. Najednou jsem to pochopila. Ne... ,,Tywalle... Ty jsi zabil člověka pod... Svitem Luny!". Jeho sestra se posadila šokovaně na zem. V jejich očích byla totální bezmoc.
   Zoufale jsem chytla Tywalla a začala kouzlit. On mi chytil ruku a jemně zakroutil hlavou. Nesouhlasně jsem pokračovala. ,, Nehýbej se, pomůžu ti.". On však oddělal mou ruku od těla a opět zakroutil hlavou. Otevřel ústa. ,,Ne, Tywalle, nemluv. Vysílí tě to. Najdu způsob, jak tě zachránit, jen mě nech přemýšlet." řekla jsem zoufale. On mi jemně přiložil prst na má ústa. ,,Sorin, je to zbytečné. Umřu... Ale ještě, než se tak stane, ti musím něco říct." dostal ze sebe postupně. Po tváři mi tekly slzy. Chytila jsem ho za ruku. ,,A co?" zeptala jsem se hlasem plným bolesti.
   Tywall se usmál a pohladil mě po tváři. ,, Sorin... Zachránila jsi mě z noční můry. Pomohla jsi mi se dostat ze dna opět na hladinu. Nevzdala jsi to se mnou, i když...". Na chvíli se odmlčel a odkašlal si. Pak pokračoval. ,,i když jsem se choval jako hrubián. Nedokázal bych bez tebe žít. A dnes jsem si přiznal něco, co jsem si měl přiznat už dávno." řekl a v jeho očích se objevila zář štěstí. Usmál se a stisknul mi ruku.
   ,,Miluju tě, Sorin.". Jakmile tato slova vypustil z úst, ucítila jsem klid. Z rozbouřeného moře v mém srdci se stal klidný oceán plný citu. I přes slzy jsem se šťastně usmála a pohladila Tywalla po tváři. ,,Já miluji tebe, Tywalle." přiznala jsem se. Tywall se úplně rozzářil. Natáhnul ruku ke svému křídlu a jedno pírko vytrhl. Pomalu mi ho vložil do dlaně. ,,Abys nezapomněla..." řekl potichu a než jsem stihla cokoliv udělat, před mýma očima se proměnil v prach.......

Ahoj, tady další kapitola. O můj bože, já brečím 😭. Bolí mě srdce i za Sorin. Jsem úplně hotová. Tak snad aspoň vám se kapitola líbí, protože já mám chuť se jit yeetnout z okna, když se vcítím do Sorin.
Další vyjde snad brzo, ale opět, PÍSEMKY. Nenávidím to...
Jinak, nechci vás vydírat, ale hrozně bych ocenila od vás nějakou zpětnou vazbu. Už pár Kapitol nemám skoro žádné hlasování a ani komentáře, tím pádem nevím, zda se vám to líbí nebo ne. Určitě sem pište své pocity, moc mi to pak pomáhá a motivuje mě to.
Děkuji za vaši trpělivost a pochopení.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ