Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙20🌙

Hannah
Společně jsme se starali o Wixy s Leny. Byly úplně vyřízené, ale dostanou se z toho. Naštěstí. Celá třída se o ně zajímala a chtěla je hlídat, takže z našeho pokoje se stala společenská místnost. Snažili jsme se je rozesmát, když jim bylo špatně, tak jsme udělali vše, aby jim bylo líp, a podobně. Večer všichni odešli a my zůstaly sami. Podívala jsem se na Wixy, která ještě nespala.
Hannah: Chceš ještě něco? Třeba džus, nebo něco...
Wixy: Ne, díky. 
Zahleděla se ven.
Wixy: Mělas vidět Sorin. Jak mě zachránila. Je hrozně silná. Postavila se mu a porazila ho. 
Pokývala jsem hlavou. 
Hannah: Je to zvláštní. Známe ji tak dlouho, ale o tomhle jsme nevěděly. Jak to zvládla skrýt?
Wixy: Musela jí pomáhat babička. Prý tu byla. Jako mladá.
Najednou jsem se zasekla. Podívala jsem se na Wixy.
Wixy: Myslíš na to samé, co já?
Hannah: Ano... Ale nemůžeme si to ověřit. Bohužel.
Povzdechla jsem si. Jestli je to tak, jak si myslíme... Nebude to dobré...

Druhý den jsme měli poradu v společenské místnosti. Tentokrát v té opravdové. Mers chtěl znovu zaútočit. Když se Sorin proti Tywallovi postavila jednou, mohla by prý znova. Třeba jí ten hlad a žízeň oživily mysl. Polovina z nás souhlasila, druhá ne. I kdybychom našli ten úkryt, oba je neporazíme. I přes to, že se to minule skoro povedlo. 
Mers: Stačí je přilákat. Třeba kdyby Sorin utekla, mohlu bychom ji použít jako návnadu.
Naježila jsem se.
Hannah: Chceš naši kamarádku použít, jako kus masa??? Zbláznil ses?
Mers se ďábelsky usmál.
Mers: Viděli jste, jak se na ni ten Luňan díval? Tak... Zamilovaně...
Nastalo ticho.
Mers: Jestli je to tak, jak si myslím, chytneme ho do pasti a předáme spravedlnosti. Jeho sestra není hrozbou, takže ji necháme jít.
Nevěděla jsem, co říct. Nelíbilo se mi to. V rychlosti jsem se vrátila do pokoje. Wixy byla vzhůru a vypadala mnohem líp. Všechno jsem jí řekla. Ona se na mě otočila.
Wixy: Musíme ho chytit. Ublížil nám a jí taky ublíží. Jen to hraje.
Hannah: Mers si myslí, že se mu Sorin líbí.
Wixy pokývala hlavou. 
Wixy: Nechala bych tomu volný průběh, aby se do ní víc zamiloval. Pak teprve to vyjde. 
Souhlasila jsem. Jakmile ho dostaneme, ještě nám všichni poděkují...

Sorin
Srdce Navie je staré, jako Navie sama. Bylo stvořeno Sluncem a Lunou. Sloužilo k zachování míru v údolí. Avšak po kletbě Urena a Dalima přestalo bít. Mír byl porušen a říká se, že srdce může rozbušit jen ten, kdo může osvobodit Navii. Pak se místo pustiny opět objeví les plný zvířat a louky plné života.

Ale co ta zkouška? Nalistovala jsem to.
Při obřadu oživení je nutné projít zkouškou slunce a měsíce, ale ještě nikomu se to nepodařilo. Většinou člověk vlastní jen jeden z požadavků.
No super. To vím. Ale jak je možné, že to přijalo nás oba? Pak jsem nalistovala náhodnou sranu. Nadpis byl takzvaný Twinflame. Co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela.
Twinflame jsou dva lidé, kteří vlastní určitou společnou část duše. Většinou jsou jako zrdcadlo. Mají rádi stejné věci, chovají se stejně... Je to něco víc než spřízněná duše. Twinflame je totiž jen jeden nebo žádný. A pokud ho najdete, už se ho nikdy nevzdáte...
Najednou mi to cvaklo. Proto jsme mohli projít tou zkouškou. Jsme jako jeden! Sdílíme stejnou část duše! Podívala jsem se ještě na jednu věc. Mutanti. Něco takového bych mohla být. Pořádně jsem pročítala různé stvůry, co se kdy narodili. Víly, čarodějky, polodraci, mořské panny, měniči, polozvířata... Bylo toho strašně moc. Ale žádný popis neseděl na mě. Nikdo totiž nemohl mít moc slunce. A jen víly se přeměňovaly. Zaklapla jsem knihu. Ale pak jsem ji znovu otevřela. Srdce může znát odpověď, ne?
Srdce je vševědoucí. Bohužel, odpověď na vaši otázku zodpoví v hádance. Takže taky nikdy nemusíte zjistit, co řeklo.
Super... Fakt super... Sice mi to řekne, ale zašifruje. Knihu jsem dala zpět na místo a přemýšlela jsem. I když je málo pravděpodobné, že to zjistím, musím to zkusit. Šla jsem do pokoje a kouzlem odhalila tunel. Byl celý zasypaný. Tywal... Kouzlem jsem všechno odstranila a začala se plazit. Jakmile jsem vylezla, rozeběhla jsem se k jeskyním. Vlezla jsem dovnitř. Průchod tu nebyl.
Sorin: Halo? Luno? Prosím, musím za srdcem. 
Nic. Sakra, co teď?
Sorin: Prosím! Chci vědět, kdo jsem.
Najednou se přede mnou zjevila průhledná silueta ženy. Vykřikla jsem. Ona se usmála.
Žena: Uklidni se. To jsem já, Luna.
Srdce mi vyděšeně bušilo. Pak jsem ji najednou poznala. Byla to ta žena, kterou jsem vídala ve snech.
Sorin: Proč se mi zjevujete ve snech?
Luna: Na to si se ale neptala. Odpovím ti na jednu jedinou otázku. Tak si to dobře rozmysli.
Vlídně se usmála. Teď je šance zjistit, co jsem zač. Podívala jsem se jí pevně do očí.
Sorin: Chci vědět, kdo jsem.
Luna: Ty, Sorin, jsi někdo výjimečný. Jsi mocná, velmi mocná osoba. Ale jestli chceš znát, co jsi za stvoření, musíš zapátrat v minulosti. Něco bylo zatajeno, něco změněno. Odpověď hledej u zdroje tvé vlídnosti. Zapátrej v místě, kde největší tajemství schovaná jsou. Ponoř se do nich a nalezni tu jednu věc, co ti odpověď dá.
Poraženě jsem si sedla.
Sorin: V životě nepřijdu na to, co tohle znamená.
Luně se najednou rozzářily oči.
Luna: Padlo rozhodnutí. Změnil se osud. V praví čas, slzy Luny rozpustí tvůj život. Pak se příroda postaví na tvou stranu, dovede tě na správné místo a ukáže ti, co jsi zač, jakmile znovu svůj život spatříš, spatříš i sebe.
Pak zmizela. Super... Zas nic nevím. Jak si to mám pamatovat? Rozešla jsem se zpět. Když jsem byla u skrýše, slyšela jsem za sebou šustění křídel.
Sorin: Jak dlouho jdeš za mnou?
Otočila jsem se a spatřila Tywallovu překvapenou tvář.
Tywall: Chvíli. Kam jsi zase zmizela?
Sorin: Proč bych ti to měla říkat? Neutkla jsem, tak se uklidni. Znervózňuje mě, když máš strach.
Tywall si naštvaně odfrkl.
Tywall: Co jsi chtěla u srdce?
Sorin: Zeptat se na otázku, ale je to stejně jedno. Zpráva je úplně zašifrována. Nerozuměla jsem nic.
Měla jsem slzy na krajíčku. Najednou se Tywall přiblížil a obejmul mě. Ztuhla jsem, ale po chvíli jsem se uvolnila a objetí mu vrátila.
Tywall: Jsi chytrá. Přijdeš na to. A když ne, tak se všechno časem ukáže. 
Pohladil mě po tváři. Usmála jsem se.
Sorin: Díky, Tywalle.
I on se usmál a pak jsme se společně rozešli k úkrytu... Bez odpovědí...



Ahoj, tady je nová kapitola. Snad se vám líbí. Další vyjde do příštího týdne. Děkuju za vaše ohlasy, jste nejlepší komunita :3
Tak ahoj příště...









VikisekCZ