Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙48🌙

Po několika minutách odemykání zámky spadly. Konečně. Opatrně jsem vzala složku do rukou a pořádně si ji prohlédla. Papíry v ní byly staré a písmo na nich skoro nečitelné. Zamračila jsem se. Chce to špetku magie. Nechala jsem ze sebe vystoupit malou vlnu energie, která obnovila kvalitu papírů v celé místnosti včetně písma na nich. Spokojeně jsem se usmála. Podívala jsem se na Swana. Díval se stejně zvědavě jako já. Znovu jsem se zahleděla na dokumenty. Pomalu jsem je vyjmula ze složky. Pak jsem začala listovat, dokud jsem nenašla lékařský záznam. Byl nejstarší. Urenovi v té době bylo sotva šestnáct. Nervózně jsem si skousla ret. Co když tam nic nebude a já se jen mýlila? Swan si očividně všiml mé nejistoty a konejšivě mě pohladil po rameni. Děkovně jsem se na něj usmála a začala jsem číst. Praktický lékař mu nic nenalezl. Avšak když jsem se podívala na zprávu ohledně jeho mysli... Nemohla jsem tomu uvěřit. To je ten důvod, proč je, jaký je. Má rozdvojenou osobnost! Jedna je ta zlá, ta, pod kterou si ho všichni vybaví. Ale ta dobrá stránka... Je to jeho skutečné já.
Sorin: To je... K neuvěření. Měla jsem pravdu?
Swan: A my všichni si mysleli, že je to jeho vina. Že chce ubližovat... Přitom je, chudák, nemocný.
Sorin: Určitě i kvůli tomu zabíjel. Jen jedno mi vrtá hlavou. Proč nebral nějaké léky? Nechodil na terapie? Proč se nesnažil té druhé stránce zabránit v tom, co dělal?
Swan pokrčil ramena. 
Sorin: Jen jedna věc zná odpověď a to je Srdce Navie. Musím se tam vydat.
Swan se zhrozil.
Swan: Milá Sorin, to ti rozhodně nedoporučuji. I přes to, že jsi osvobodila Lunu a víš, kde je Srdce ukryto... Je nakloněno pouze hrstce lidí a nemuselo by reagovat dobře.
Sorin: Pomohla jsem mu na chvíli fungovat, určitě mi pomůže.
Papíry jsem vzala s sebou a začarovala je do prstenu, který jsem si navlékla na levý prostředníček.
Sorin: Děkuji za vše, ale musím jít. Musím najít odpovědi.
Rozeběhla jsem se pryč i přes Swanovo zoufalé volání. Zjistím pravdu, nesmím přece Lunu zklamat! 

Tywall
Sorin zase někam zmizela. Mám pocit, že i přes to, co se stalo na náměstí, se mnou nechce mluvit. Myslím, že mi pořád neodpustila. Tyhle myšlenky mě tížily celou noc a když jsem se jí na to chtěl zeptat, byla pryč. Vnitřní hlas mi šeptal různé nepěkné scénáře: ,,Co když tě opustila, protože tě nenávidí?". Ne... Sorin mi odpustila, určitě se vrátí. ,,Co když se jen zbavila Lyry pro pomstu, ale je pořád s Urenem?". Ne! Je rozumná a ví, že ji obelhal. Není zlá, byla jen zraněná. ,,A co když...".
Tywall: Dost!
Zakřičel jsem z plných plic. 
Tywall: Už tě nechci ani slyšet!
Sorin: Tywalle? Jsi v pořádku?
Až teď jsem si všimnul Sorin stojící ve dvěřích. Nervózně jsem polknul.
Tywall: Ano, ano... Jen noční můry.
Sorin: Připadal jsi mi až moc bdělý. 
Povzdechl jsem si. Sorin ke mně přišla a posadila mě na postel.
Sorin: Co se děje? Připadáš mi nesvůj.
Provinile se na mě podívala.
Sorin: Je to kvůli mě a mému bývalému spojenectví s Urenem?
Tywall: Ne! To v žádném případě ne.
A sakra, řekl jsem to moc nahlas. Spíš jsem to na ní zakřičel. Vypadala vylekaně.
Tywall: Chci říct... Nebyla to tvoje vina. Ovládal tě a já ti to nezazlívám.
Chtěl jsem ji pohladit po vlasech, ale bál jsem se jí jen dotknout. Co kdyby se odtáhla?
Sorin: Tywalle...
Otočila se přímo na mě. Uhnul jsem pohledem, ale ona mi hlavu otočila dvěma prsty zpět.
Sorin: Co se děje? Jsi jiný. Bojíš se mě...
Zoufale jsem se na ni zadíval. Ne, Sorin. Bojím se, že ty se budeš bát mě...

Sorin
Nechtěl o tom mluvit, bylo to vidět. Chtěl se znovu otočit pryč, ale já ho chytla za bradu pevněji.
Sorin: Odpověz mi. Bojíš se mě?
Tywall: Ne. Nejde o tebe.
Sorin: Tak o Lyru?
Zatvářil se provinile. No samozřejmě... To jsem si mohla myslet.
Sorin: Tywalle, nebyla to tvoje vina. Ovládala tě.
Tywall: Ale... Mohl jsem se osvobodit, jako ty. Jenomže jsem se nechal.
Sorin: Jak ses asi mohl osvobodit? Ten náhrdelník měl velkou sílu.
Tywall: Všechno, co se stalo, bylo kvůli mně. Měl jsem najít tu sílu.
Praštila jsem ho. Ublíženě se na mě podíval.
Sorin: Jak tohle vůbec můžeš říct? Nebyla to tvoje vina, nic z toho. Pořád tě mám ráda. I přes to, že ses přede mnou líbal s Lyrou.
Tywall: Líbání nebylo to nejhorší. Chtěla mě donutit i k něčemu víc. Ještě, že do toho vždycky něco vlezlo.
Začala jsem se smát. Chudák Tywall, na úchylnosti moc není, za což jsem ráda.
Sorin: Ty trdlo.
Obejmula jsem ho a ze srandy mu rozcuchala vlas.
Sorin: Jsem ráda, že jsi v pořádku.
Tywall: A já jsem rád, že jsi to zase ty.
Pořádně mě sevřel v náručí. Tu magickou chvíli nic nemohlo zkazit. Byli jsme jen my dva a nikdo jiný. Najednou mě pustil. Chtěla jsem se ho zeptat proč, ale místo toho jsem ucítila jeho jemné rty na mých. Úplně jsem zrudla a ztrnula. Tywall se zasmál a poodtáhnul se.
Tywall: Můžeš vydechnout.
Pomalu jsem vydechla.
Sorin: Promiň, nečekala jsem to.
Tywall: V pořádku.
Nastalo trapné ticho. Proč vždycky všechno pokazím? Nemohla jsem se prostě uvolnit a oplatit mu ten úžasný polibek? Tss, jak bych mu to mohla oplatit, já líbat neumím a on líbá jako bůh.
Tywall: Hej, Sorin, slyšíš?
Počkat, co?
Sorin: Co, co? Už poslouchám.
Tywall: Ptal jsem se, jestli si nepůjdeme lehnout ke mně.
Sorin: Samozřejmě.
Rychle jsem přikývla. On mě chytil za ruku a přenesl nás. Sedla jsem si na jeho postel. Pak jsem však ucítila prsten na svém prstu.
Sorin: Nemůžu jít spát.
Tywall: Proč ne?
Prsten jsem proměnila zpět na dokumenty.
Sorin: Proto.
Tywall: Co je to?
Užasle pozoroval tu hromadu papírů.
Sorin: Různé informace...
Tywall: Jaké? A o čem?
Sorin: O Urenovi.
Tywall se na mě zaraženě podíval. Povzdechla jsem si.
Sorin: Je to moc na dlouho. Prostě čti.
Vzala jsem lékařskou zprávu a ukázala na odstavec s tou informací. Jakmile si to přečetl, zorničky se mu rozšířily.
Tywall: To není možné.
Smutně jsem se na něj podívala.
Sorin: Bohužel to je realita.
Tywall: Ale... Počkat, tím chceš naznačit co?
A je to tu. Po čele mi stekl pot. Jak mu to mám jen říct?...

Ahoj, tady je slíbená kapitola. Snad se líbí. Další vyjde zítra ❤️. Děkuji moc za všechny vaše ohlasy, cením si každého komentáře,hlasu, přečtení a sledování. Jste úžasní🥰.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ