Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙19🌙

Luna
Ráno jsem vyletěla brzy. Pomocí kouzla jsem se přenesla blíž k rodnému městu Sorin a pak jsem hledala dům, který mi Tywall popsal. Nebylo to těžké. Akorát odbíjelo devět hodin večer. Kouzlem jsem otevřela dveře. Slyšela jsem televizi. Potichu jsem je zavřela a pomalu jsem šla dovnitř. V obýváku seděla babička a dívala se na zprávy. Bylo v nich o zmizení Leny, Wixy a Sorin a pak hned to, že dvě z nich se vrátily. 
Babička: Vím, že stojíš za mnou.
Luna: Ale...
Babička kývla na zrcadlo, kterého jsem si nevšimla. Povzdychla jsem si.
Babička: To nic. Nevyděsila jsi mě. To tvůj bratr ano.
Otočila se na mě. Byla tolik podobná Sorin. 
Babička: Jak se dostaly ven?
Luna: Našly tajný tunel a utekly. Tywall je ale našel a Sorin vzal zpět.
Babička pokývala hlavou.
Babička: Kdyby to neudělal, mohla by být v nebezpečí. 
Luna: Ano. 
Babička: Nechápala jsem tehdy, jak to, že je jiná.
Pokynula mi a já si mohla sednout. 
Luna: Nejsem tu jen náhodou, jako tu byl bráška. Chci se vás na něco ohledně Sorin zeptat. Na něco, co můžete vědět jen vy.
V jejích očích se mihl strach.
Babička: Neřeknu vám to.
Luna: Musíte nám pomoct. 
Babička se postavila. Její oči byly plné zloby.
Babička: Neřeknu vám, jestli jsem měla dceru s někým z Navie. Je to totiž absurdní, to za prvé a za druhé, jediný, kdo se mi v Navii líbil, byl neplodný, takže bych ani neotěhotněla. A teď běž. 
Smutně jsem se na ni podívala, ale neměla jsem na výběr. Vyprovodila mě ke dveřím. Těsně předtím, než jsem odešla, jsem se na ni otočila.
Luna: Rozbušila srdce. Otevřela chodby. A oživila mé tělo. Musela jste mít dítě s Navianem. A nepopřete to...
A pak jsem odletěla a nechala ji tam stát.

Babička
Byla jsem v šoku. Tohle se nemělo stát. Měla jsem ji víc chránit. A hlavně jsem tehdy neměla udělat hloupost. Luna věděla, že jsem musela otěhotnět z někým z Navie. Ale naštěstí nevěděla, kdo to je. Jakmile řekla ty poslední věty, uvědomila jsem si, co Sorin je. A ani trochu se mi to nelíbí. Vytáhla jsem fotku odtamtud s otcem Waly (matka Sorin). Podívala jsem se mu do očí a hnedka jsem cukla. Ne. Nesmím si ho připomínat. Byla to chyba. Kvůli němu je Sorin taková. Fotku jsem hodila do šuplíku a šla se dál dívat na televizi. Vyčítala jsem si to, co jsem tehdy udělala. Na Wale se to neprojevilo. Nic z toho. Proto jsem na to skoro zapomněla. Až do dne, kdy za mnou přiběhla vystrašená Sorin s tím, že její ruce svítí. Složila jsem hlavu do dlaní. Doufám, že to nebude ještě horší.

Luna
Doletěla jsem zpět do skrýše. Babička Sorin to nechtěla přiznat, ale věděla jsem, že lže. Sorin má Navijskou krev. Jen tady mohla získat magii. Šla jsem rovnou za Tywallem. Byl ve svém pokoji. Sorin už tu nebyla. Nejspíš šla k sobě. Roura už byla celá zazděná, takže nemohla znovu utéct. Zezadu jsem k němu přišla a pohladilo ho po rameni.
Tywall: Tak co?
Luna: Nic. Nechce to ani přiznat.
Tywall si povzdechl.
Tywall: Musíme zjistit, co je Sorin zač. Lidé by ji mohli zkoumat, zabít, nebo pitvat. To nesmíme dovolit.
Luna: Správně, bráško. Nesmíme.
Objala jsem ho. Byl smutný. Měl kruhy pod očima, což značilo, že moc nespal.
Luna: Než zjistíme, co Sorin je, musíš se s ní usmířit.
Tywall se na mě zoufale podíval.
Tywall: Nevím jak. To, co jí dělám, je neodpustitelné. Měla pravdu, když řekla, že jsem okřídlená zrůda...
Luna: Nejsi, Tiwi. Nejsi. Jsi skvělá bytost, jen to musíš uvidět a jí to dokázat. Ona to pochopí. 
Tywall potichu zakňoural a kývl. 
Luna: A myslím, že teď je na to správná chvíle.
Zamručel, vstal a šel do jejího pokoje. Doufám, že to Sorin pochopí, není přece hloupá.

Sorin
Ležela jsem u sebe v posteli a přemýšlela jsem. V jeskyních u srdce jsem dostala těžký úkol a místo toho, abych se zajímala o sebe, jsem se zajímala o tu zrůdu. Vždyť mi tolik ublížil. Proč bych nad ním měla mít slitování? Moc jsem chtěla si myslet jen tohle. Ale hluboko v srdci jsem cítila, že jsem chybu neudělala a že bych se tak rozhodla znovu. Proč? Proč mi na něm tak záleží? Najednou se otevřely dveře. V nich stál Tywall. Chtěla jsem mu něco hnusného říct, ale všimla jsem si, jak se tváří. Byl smutný a zoufalý.
Sorin: Co potřebuješ?
Tywall zavřel dveře. Šel blíž. Srdce se mi rozbušilo. Přemýšlela jsem, jestli strachem a nebo vzrušením. Možná obojím. Posunula jsem se blíž ke stěně. Tywall si sednul na postel a podíval se mi do očí.
Tywall: Chci se... Omluvit. Za všechno, co jsem pokazil.
Moje obočí vyletělo vzhůru. Zakroutila jsem hlavou.
Sorin: Skoro jsi mi zabil kamarádky. A unesl jsi mě.
Tywall: Já vím. A mrzí mě to. Neměl jsem to dělat. Omlouvám se.
Jeho omluva byla upřímná. Cítila jsem to. Podíval se mi do očí. Chtěla jsem se usmát, obejmout ho a říct, že všechno bude dobré. Ale hlava mi v tom zabránila. 
Sorin: Jen slovy to nespravíš. Mohla jsem o obě přijít. Odpuštění si musíš zasloužit.
Otočila jsem se k němu zády. Chvíli zaraženě seděl na posteli a pak pomalu odešel. Ve dveřích se ještě zastavil. Cítila jsem jeho smutný pohled na mých zádech. Pak řekl něco, co mi vyrazilo dech.
Tywall: Kdysi jsem si měl vybrat, jestli tě pustit, nebo tě tu navěky držet. Samotnou. Ztrápenou. Já tě pustil. ale tehdy jsem ještě nevěděl, že by tě to ohrozilo. Chci tě jen chránit. Jinak už bys byla dávno doma.
A odešel. 

I po hodině, co jsem byla sama, jsem si pořád přehrávala jeho slova. Jak to myslel? Kdy se rozhodnul? Proč se tak rozhodnul? Jak jsem se nad tím zamyslela a porovnala to se zkouškou v jeskyni u Srdce Navie... Došlo mi to... Jak jsem si mohla myslet, že jsem prošla i zkouškou měsíce? V rychlosti jsem vstala. My dva jsme byli klíčem k osvobození Luny. Proto můžeme být i klíčem k rozbušení Srdce navždycky. Vyšla jsem z pokoje a zamířila do knihovny, co tu má. Jsou tu snad stovky svazků o legendách z různých zemí. Našla jsem Navii. První strana byla obsah. Našla jsem si legendu o Srdci Navie a nalistovala. Musím to přečíst. Srdce totiž může vědět, kdo jsem. A tak jsem četla...

Ahoooj, tady je nová kapitola. Snad se líbí. Opět jsem dostala nějakou tu inspiraci, tak snad jsem nenapsala úplnou hovadinu :D. 
Další kapitola by mohla vyjít zítra nebo pozítří.
Děkuji moc za vaši aktivitu u ostatních knížek. Aspoň vidím, že se vám líbí. :3
Tak ahoj příště...









VikisekCZ