Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙47🌙

Sorin: Tywalle!
Zakřičela jsem radostně a obejmula ho.
Sorin: Jak je to možné, já myslela...
Tywall: Ššš. Už je to dobré.
Přitiskl mě ještě víc k sobě.
Tywall: Bylo to na poslední chvíli, ale stihla jsi to. Osvobodila jsi mě od toho utrpení.
Odtáhla jsem se a smutně se na něj podívala.
Sorin: Ale co všechno se muselo stát, abych tu dnes byla. Kolik lidí jsem zabila a jakou radost jsem z toho měla. Jsem... Stvůra.
Otočila jsem se k němu zády. Do vteřiny mi cvaklo, že to nebyl dobrý nápad. Celé město plné vzteku se na mě dívalo. Dopředu vystoupila starostka.
Starostka: Jak si to vůbec představuješ? Teď tady stát jako nám rovna a jako naše přítelkyně? Zradila jsi nás!
Její hlas byl ostrý jako nůž. Řezal mě do srdce.
Sorin: Já nechtěla. Nechtěla jsem se nechat ovládnout vztekem, ale nešlo to. Omlouvám se.
Starostka se uchechtla.
Starostka: Omlouváš? Tak ty se omlouváš? Kvůli tobě je mrtvých stovky lidí, někteří naši vlastní lidé jsou mrtví nebo vězněni u Urena. Našeho odpuštění se nedočkáš.
Luna: Klid, Margaret.
Podívala jsem se vzhůru. Z nebe se snesla Luna. Všichni se okamžitě poklonili včetně mě. Ona mi jde pomoct?
Luna: Není řešením všechny obviňovat a nenávidět se. Uren pořád existuje a ona je prostě jediná, která ho může porazit. A navíc...
Otočila se na mě. Uhnula jsem pohledem. Nemohla jsem tomu jejímu čelit.
Luna: Nebyla to tak úplně tvoje vina, Sorin. To i Lyřina a Urenova. To Lyra tě napálila to nejhorší lstí a to Uren využil vzteku, který z tebe byl cítit na stovky kilometrů daleko.
Chytila mě za bradu a donutila mě se na ni podívat.
Luna: Minulost už nezměníš, ale můžeš ji odčinit. Postavila ses mu a skoro ho porazila, jakmile jsi zjistila pravdu. Osvobodila jsi Tywalla. Nejsi stvůra, Sorin. Jen musíš najít správnou cestu. A tu jsi právě našla.
Mile mě pohladila po tváři a znovu se podívala na lidi z Navie.
Luna: Co se stalo, nezměníme, ale Sorin toho lituje a já myslím, že jí můžeme odpustit. Už to znovu neudělá.
Margaret si podrážděně odfrkla, ale nakonec kývla.
Margaret: Dobrá tedy. Je to odpuštěno. Ale naší podmínkou je, že nám pomůžeš v boji proti Urenovi.
Rychle jsem kývla.
Sorin: Slibuju, že vás už nezklamu.
Margaret se na mě neutrálně podívala a pak se otočila a odešla. Lid se vydal za ní. Luna se na mě povzbudivě podívala. Avšak když viděla můj výraz, chytila mě za rameno.
Luna: Je něco, o čem chceš mluvit? Vypadáš zmateně, v srdci máš chaos.
Měla pravdu.
Sorin: Přemýšlím nad Urenem. Nevím proč, ale cítím k němu soucit. Já... Já nevím, jestli ho budu schopná zabít.
Povzdechla jsem si. Určitě ji zklamu.
Sorin: Spatřila jsem i jeho dobrou stránku. Kdyby tak neprahnul po moci... Byl by vlastně dobrý člověk. Chápavý, milý.
Luna: Rozumím ti.
Nechápavě jsem se na ni podívala.
Sorin: Jak to můžeš chápat? Je mi ho líto!
Luna: Ano, ale důvod pro to máš a já tě chápu. Avšak nic není, jak se zdá. Zamysli se, Sorin, nejsi hloupá. Brzo poznáš, co pravdou je.
Začala mi mizet před očima.
Sorin: Počkej! Mám ještě tolik otázek.
Luna se vlídně zasmála.
Luna: Věř instinktům a najdi fakta. Ta ti ukážou, co je Uren zač.
Pak zmizela úplně. Fakta? Jaká fakta? Zmateně jsem se otočila na Tywalla s jeho sestrou. Tywall mě jen sledoval a Luna se nejspíše snažila pochopit, co mi poradila Luna z měsíce. Ale nevypadala o moc chytřejší.
Sorin: Pojďme domů, prosím.
Tywall kývl a přenesl nás. On si šel pak lehnout a já... Šla do svého pokoje, kde jsem se zamkla. Posadila jsem se na postel a složila hlavu do dlaní. Na Urenovi něco nesedí. Je krutý, ale má k momenty, kdy je skoro normální. Jak je to možné? Hraje to na mě? Nebo je něco opravdu špatně? Zamyslela jsem se. Fakta... Co lékařská zpráva? Přeci jenom tu žil, musí být v archivech! Třeba je nějak nemocný nebo něco. V hlavě jsem si pogratulovala za tak skvělý nápad. Teď jen musím počkat, než tam bude jeden z nás...
Počkala jsem si do půlnoci a vydala se do archivů. Tam opět hlídal náš starý známý Swan.
Sorin: Swane?
Hned se na mě otočil. Chvíli byl zaražený, ale jakmile mě poznal, usmál se.
Swan: Sorin, moc rád tě znovu vidím. Co ode mě potřebuješ?
Sorin: Potřebuju se dostat k lékařským zprávám. Můžeš mi pomoct?
Swan: Samozřejmě. Který rok konkrétně?
A sakra, nevím, kdy se Uren narodil. Nemám si jak odvodit, kdy mu byla provedena kontrola.
Sorin: Umíš držet tajemství?
Swan: Pro tebe, Sorin, ano. Jsi jedna z vůdců.
Sorin: Dobrá, věřím ti. Potřebuju najít víc o Urenovi. Myslíš, že ty spisy pořád existují?
Viditelné se zarazil, ale po chvíli ticha odpověděl.
Swan: Ano, pořád někde jsou. Ale musel bych tě tam zavést, je to ve skryté části.
Sorin: Byl bys tak hodný?
Swan si mě přeměřil.
Swan: Proč to potřebuješ?
A sakra. Otázky.
Sorin: Swane, já vím, že to zní divně, zvláště po tom, co jsem udělala, ale věř mi. Chci to jen kvůli většímu poznatku o Urenovi. Musím ho porazit a chci o něm vědět vše.
Swan pokrýval hlavou.
Swan: Chápu, že chceš o nepříteli vědět všechno, taky bych chtěl. Nuže dobrá, pojď za mnou.
Vzal si svítilnu a zavedl mě do tmavé místnosti.
Swan: Všechny lékařské spisy od založení tohoto města. Urenův bude tam vzadu za zdí.
Sorin: Za zdí?
Swan: Ano, lidé chtěli na tu dobu zapomenout, byly to temné časy...
Zamumlala jsem na souhlas a nechala se dál vést. Trvalo to snad věčnost, než jsme se dostali na konec. Tam ukázal na malý důlek ve stěně.
Swan: Když do něj vložíš klíč, odemkne se. Ale já myslím, že klíč nepotřebuješ, máš kouzla.
Sorin: Uvidíme.
Natáhla jsem ruku a začala odemykat zámek. Kupodivu jsem to měla celkem rychle. Jakmile se otevřely tajné dveře, oboum nám spadla brada. V místnosti se rozsvítila světla a my se mohli kochat. Byl tu nádherný starodávný nábytek pro hlídače, dokonce tu byly i louče. Zdi byly od shora dolů naplněné různými složkami. Mezi každou řadou byla tenká zdobená dřevěná deska. Kouzlem jsem přejela po dřevě.
Sorin: Eben. Ten je hodně drahý.
Swan: Město tedy nešetřilo. Nikdy jsem nevěděl, že to vypadá takto.
Pořádně jsem se zadívala na strop. Byl nádherně vyklenutý a celý zdobený malbami a zlatými ornamenty. Koberec pod námi byl v podobném stylu, jako bývá na hradech. Tlustý, s velkým zdobením a z většiny červený.
Sorin: Mohla bych se dívat donekonečna, ale potřebuju ten spis.
Swan kývl a vedl mě dál. Tam našel písmeno U a nakonec i složku se jménem Uren. Byla celá černá a zapečetěna složitými zámky. To bude ještě dřina. Povzdechla jsem si a začala jsem je kouzlem odemykat...

Ahoj, tady je nová kapitolaaa konečně. Zítra vyjde pravděpodobně další, snad se těšíte. Podívejte se na můj profil, je tam taková otázka na vás, tak mi můžete odpovědět 🥰.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ