Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙41🌙

Naštvaně si odfrkla a změřila si mě pohledem.
Lyra: Tak, teď byste mi mohli vysvětlit, kde jste byli.
Tywall: To není tvoje starost. 
Lyra: Ale je, jsi moje spřízněná duše.
Tywall zavrčel. Chytil mě za ruku a odtáhnul mě dovnitř. Společně jsme šli do jeho pokoje. Tam jsme si sedli na posteli.
Tywall: Neuvěřitelně mě vytáčí. Pořád má s tebou nějaký problém.
Sorin: Chce tě pro sebe, žárlí na mě.
Uchechtl se.
Tywall: Mít tě za konkurenci je předem prohraný boj.
Zasmála jsem se.
Sorin: Ale prosím tě, zas tak dobrá nejsem.
Chytil mě dvěma prsty za bradu a přitáhnul si mě blíž.
Tywall: Mýlíš se. Jsi nejlepší a vždycky budeš.
Zčervenala jsem. Malinko se ke mně naklonil a něžně mě políbil na rty. Srdce mi zrychlilo o sto procent. Jak může být tak... Dokonalý? Po chvíli se jemně odtáhnul a usmál se. Položili jsme se vedle sebe a sledovali jeden druhého. Tywall mě chytil za ruce a přiložil mi je na jeho hruď. Cítila jsem jeho srdce. 
Tywall: Bije jen pro tebe. Na to nezapoměň. Lyra ho nikdy nezíská.
Usmála jsem se. Svou levou ruku jsem mu přemístila do vlasů a obtáčela si je kolem prstů.
Sorin: Máš tak krásné vlasy. Jemné a ta barva. Jsou jako utkány z měsíčního prachu.
Zčervenal. 
Tywall: Nikdy nebudu mít na ty tvoje sluneční paprsky. 
Potichu jsem se zasmála. Tywall si mě přitáhnul blíž. Hlavu jsem mu zavrtala do hrudníku. Nádherně voněl. Žádný jiný muž mi nevoněl, všichni mě odpuzovali. Avšak Tywallova vůně... To je něco úplně jiného. Cítila jsem, jak se nadechuje a poslouchala jsem jeho srdce. Uklidňovalo to. Začala mi padat víčka. Ucítila jsem polibek ve vlasech a ještě naposledy jsem zaslechla jeho medový hlas.
Tywall: Vyspi se. Zítra spolu vyrazíme ven...
A pak jsem se propadla do říše snů plné Tywalla...

Probudilo mě fouknutí do vlasů. Tywall. Uvědomila jsem si, že ležím na něm.
Tywall: Nechtěl jsem tě budit, ale přestávám moct dýchat.
řekl přidušeně.
Sorin: Omlouvám se.
Okamžitě jsem slezla. On se jen zasmál.
Tywall: Byla jsi nepřemožitelná. Prostě ses na mě vysápala a nechtěla jsi mě pustit. Ani Luna s tebou nepohla.
Tváře mi zrudly od trapnosti. On se na mě však jen usměvavě díval.
Tywall: Nic se nestalo, Sorin. Mimochodem, je dobře, že jsi se vzbudila. Slíbil jsem ti ten výlet.
Mrkl na mě.
Sorin: A kam půjdeme?
Tywall: Poletíme. A místo je tajemstvím.
Naštvaně jsem nafoukla tváře. Tywall mi žertovně cvrnknul do nosu a společně jsme šli k východu. V obýváku opět byla Lyra s vězni. Vypadala dost naštvaně. Slyšela jsem její vrčení, ale ignorovala jsem to. Tywall je jen můj, může si trhnout. Venku mě Tywall vzal kolem pasu. Po celém těle mi přejel mráz. Potom se mnou pomalu vzlétnul do vzduchu. Tam mi zavázal oči.
Sorin: Už zase? To snad nemyslíš vážně!
Tywall se hlasitě zasmál. 
Tywall: To vydržíš.
Sorin: Sundej mi to!
Tywall: Klid.
Obejmul mě. Pak se někam rozletěl. Cítila jsem vítr ve vlasech. Chvíli mi bylo špatně, ale nakonec jsem si zvykla. Najednou jsem uslyšela šumění vody. Tywall zastavil a sundal mi šátek. Zatajil se mi dech.
Tywall: Vítej v ráji.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Byl to ten kus země, který jsme viděli z jeho oblíbeného místa. Všude byly vysoké stromy, zpívali ptáci a viděla jsem přímo před sebou obrovský vodopád s jezírkem pod ním.
Tywall: Líbí?
Sorin: Připadám si vážně jako v ráji. Tohle jsem nikdy neviděla. Jak je to možné?
Podívala jsem se pod nás. Suchá půda přestupovala v trávu a rostliny.
Tywall: Síla srdce sem nesahala. Tohle místo žije z rovnováhy magií slunce a měsíce. Je to ráj na zemi a lidé ho nemají možnost najít. Jen někdo jako ty a já.
Nemohla jsem se na ten svět kolem mě vynadívat. S Tywallem jsem se snesla na zem.
Tywall: Vykoupeme se?
Sorin: To by se ti tak líbilo, vidět mě v plavkách.
Zasmál se.
Tywall: O tohle mi vůbec nešlo. Jen ta voda je skvělá na koupání. A skočit z vodopádu je úplně úžasné.
V očích mu hrály veselé jiskřičky.
Tywall: Prosím, pojď se mnou.
Protočila jsem očima, ale kývla jsem. Nemohla jsem té vodě odolat. Kouzlem jsem si oblékla plavky a počkala, až mě Tywall vynese nahoru. Tam jsem se z kraje podívala dolů. Hned jsem couvla. 
Sorin: To je výška. 
Tywall: Věř mi, bude se ti to líbit.
Chytil mě za ruku. Otřásla jsem se. Mrazení mi přešlo po celém těle. Podívala jsem se mu do očí.
Tywall: Připravena?
Sorin: Ano.
Potom jsme se společně rozeběhli a skočili. Začala jsem křičet. Adrenalin mi proudil žilami. Kolem nás se všechno rozmazalo. V rychlosti jsem se nadechla a ucítila jsem náraz svého těla na vodu. Na chvíli se mi zatočila hlava, ale pak jsem honem vyplavala nad hladinu. Naproti mě byl Tywall a usmíval se.
Tywall: Nebylo to nakonec tak špatné, ne?
Vyplivla jsem vodu.
Sorin: Záleží, jak se to vezme...
Začal se smát.
Tywall: Jsi rozkošná, jak máš přilepené vlasy.
Sorin: Hmm... Počkej, až ti ty tvoje přilepím ke dnu!
Okamžitě jsem se k němu rozplavala. Snažil se utéct, ale neměl šanci. Vyhoupla jsem se nad něj a začala ho tlačit pod hladinu. Snažil se bránit, ale proti mě nemá šanci. Najednou začal máchat křídly a my začali stoupat. Nad hladinou jsme se co nejrychleji nadechli.
Tywall: Jsi blázen? Mohla jsi nás utopit.
Začala jsem se tentokrát smát já.
Sorin: Teď by ses měl vidět.
Zanedlouho se začal smát taky. Byli jsme jak malé děti. Cítila jsem jen tu svobodu. Vylezli jsme společně na břeh a svalili se do písku. Pěkně hřál. Slunce prosvítalo skrz koruny stromů a občas nad námi proletěl nějaký ten ptáček. Otočila jsem se čelem k Tywallovi, který mě pozoroval. Pomalu se ke mně přiblížil a dal mi jemný polibek na rty. Usmála jsem se. Bylo to tak kouzelné, všechny ty hádky a spory mezi námi, jakoby se vypařily. Snad to tak vydrží napořád...

Ahojky, tady nová kapitola, omlouvám se, že nevyšla dřív, ale nebyl čas. Tak snad nevadí. Uvidím, kdy vyjde další, mám samé písemky...
Tak ahoj příště...

VikisekCZ