Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙1🌙

   Rychle jsem otevřela oči. Moje kamarádka, Leny, na mě volala. ,,Co je? Co se děje?" vykřikla jsem vyděšeně. ,,Zase jsi prospala celou hodinu. Jsi v pořádku?" povzdechla si. ,,Zase ten sen. Vždycky se najednou ucítím vyčerpaná, usnu, znovu se mi to zdá a pak se probudím." vysvětlila jsem. Leny mě soucitně obejmula.
   Ten sen se mi zdá každou noc a pokaždé, když usnu. Jenom ona o tom ví. Nikomu jinému jsem se neodvážila to říct.  Leny se odtáhla a vážně se na mě podívala. ,,Měla by jsi to někomu říct." řekla najednou. Mírně jsem znervózněla.  ,,A komu? Tátu nemám a máma je věčně v práci." řekla jsem smutně. Bohužel, na rodinu jsem neměla moc štěstí. ,,A co babička?" navrhla. Zamyslela jsem se. Babička se o mě celý život starala a byla mi velmi blízká. Byla to jediná osoba, která mě znala a byla jsem schopná jí vše sdělit. ,,To není špatný nápad. Pomohla by mi. Děkuji." odpověděla jsem jí vděčně. 
   Pevně jsem ji objala a zasmály jsme se. Pak se Leny odtáhla a v očích jí vzplály jiskřičky. ,,Třídní nám řekla, že si budeme brzy losovat výlet. Chápeš to? Losovat! Je to úžasné. Třeba se dostaneme na Havaj nebo Floridu!" sdělovala mi nadšeně. Začala básnit, kam by chtěla jet. Jenom já jsem z toho měla divný pocit. Něco se pokazí...

   Po škole jsem šla k babičce. Bydlela na kraji města v malém, ale útulném domečku. Byl schován za několika starými stromy natřený na jemnou zelenou. Všude kolem něj byla zahrádka plná ovocných keřů, záhonků a tentokrát menších stromů.
   Zaklepala jsem a zanedlouho mi otevřela. Jakmile mě spatřila, objala mě. ,,Ahoj, ty moje zlatovlásko." řekla šťastně. Zlatovláska je přezdívka, kterou mi dala, už když jsem byla malé dítě. Mám totiž nádherné, lehce vlnité, dlouhé zlatavé vlasy. Ani máma takové neměla. Je to zvláštní, ale moc hezké. Moje oči mi už tak krásné nepřijdou. Jsou takové modro-stříbrné. Mně se moc nelíbí, ale například Leny je z nich úplně hotová. Říká, že mám štěstí, protože ona je hnědovláska s hnědýma očima a je to prý nudné. Mně to přijde krásné. ,,Ahoj, babi. Můžu dál? Potřebuju se tě na něco zeptat." zeptala jsem se opatrně. Zvážněla a pustila mě dovnitř.
   V tichosti jsme prošli chodbičkou a posadily se do obýváku. ,,Tak? Co se stalo?". Zneklidněla jsem. Jak mám začít? Babička se na mě vřele usmála a tím mi dodala odvahu. Tak jo, jde se na to. ,,Už nějakou dobu se mi zdá pořád ten samý sen. Ve spánku, když si zdřímnu.. Pořád. Někdy jsem prostě najednou vyčerpaná, zavřu oči a bum. Zase to vidím." vychrlila jsem ze sebe. Babička lehce pokrčila obočí. ,,Smím se zeptat, o čem je ten sen?". 
   Povzdechla jsem si. Tohle byl špatný nápad. Co když jsem blázen? ,,No..." zakoktala jsem. ,,Ty se bojíš? Ale zlatíčko." řekla a obejmula mě. ,,Povídej. Pomůžu ti." pobídla mě. Zhluboka jsem se nadechla. ,,Je o nějakém údolí. Nevím, jestli si to pamatuju dobře, ale mělo by se jmenovat Navie. Pak jsou tam dva muži a Luna a..."  popisovala jsem, ale babička mě zarazila. ,,Cože? Jsi si naprosto jistá??" zeptala se šokovaně. Úplně ji to rozhodilo. ,,A... Ano." řekla jsem zmateně. Co se děje? Babička byla úplně vážná. Chytila mě za ruce a podívala se z velkého okna ven.

   ,,To, co se ti zdá, je legenda. Legenda, která je však jako jedna z mála pravdivá. Navie existuje. Byla jsem tam." řekla. Překvapeně jsem otevřela pusu. Nikdy se o tom nezmínila. Babička se dál dívala ven, jakoby pátrala v paměti. Po chvíli začala vyprávět: ,,Tehdy mi bylo dvacet pět. Jela jsem tam na výlet. Sama. Zrovna probíhala oslava. Dva z těch Luňanů, které ve snu vidíš, byli přátelští a bavili se s lidmi. Luna, tak se jmenovala ta dívka, byla zpěvačka. Měla nádherný nebeský hlas. Pojmenovali ji právě podle té Luny. A její bratr, Tywall, tam byl s ní. Ten byl tak pojmenovaný proto, že Tywall znamená temný anděl. Oba byli krásní. Luna zpívala a Tywall tančil a předváděl triky. Lidé si je natáčeli na staré foťáky. Tehdy jsem si jeden taky mohla dovolit. Pustím ti ten záznam a brzy to pochopíš.". Vytáhla opotřebovaně vypadající kazetu a pustila ji do televize. Zbystřila jsem. Oba byli na pódiu. A pak začala Luna zpívat. Opravdu zněla jako anděl.