Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙62🌙

   Jak jsme tak stáli, přes pustinu přeletěla vlna měsíční a sluneční energie. Všude kolem najednou začaly růst stromy, tráva, květiny a objevovala se zvířata. Všem se zatajil dech. Z pusté země doslova klíčil nový život.
   Během pár chvil místo dlouhé roviny s popraskanou zemí byl les a louky plné života. ,,Co se to stalo?" zeptala jsem se očarovaně. Tywall se usmál a dal mi pusu na čelo. ,,To Srdce. Rozbušila jsi ho a ono konečně může dodávat sílu Navii. Všechno bude zase jako dřív.". Plná štěstí a nadšení jsem se rozhlédla kolem. Lidé začali tancovat a zpívat. Já jen objímala Tywalla a užívala si, že máme konečně klid...

   Další den po večerních oslavách jsme s Tywallem vyrazili na výlet do našeho ráje. Letěli jsme vedle sebe a pozorovali tu nádhernou přírodu pod námi. Pořád jsem nemohla uvěřit, že jsem to zvládla a právě díky mé síle a lásce tu vznikla tato nádhera.
   Zrovna jsme byli u hor se Srdcem. Z dálky jsem viděla, že vstup je lemován ornamenty a krystaly. Bylo to tak kouzelné, ale nezastavovali jsme se. Zanedlouho jsme přistáli na místě určení. Vodopád byl ještě větší a příroda se mi zdála daleko živější. Možná to bylo tím, že jsem se proměnila... Kdo ví...
   Tywall mě vzal za ruku a dovedl mě k vodopádu. Tam mě jemně políbil na rty. ,,Jsi nádherná" zašeptal mi do ucha. Uculila jsem se. ,,Ty trdlo moje. Vždyť jen vypadám malinko jinak.". Tywall se usmál a pohladil mě po tváři. ,,A sluší ti to." dodal. Po chvíli kochání se přírodou jsme vyletěli nahoru.
   Tam mi začal sundávat oblečení. ,,P-počkej, co zkoušíš?" zakoktala jsem konsternovaně*. ,,Ty nechceš plavat?" řekl tak klidně. Plácla jsem se do hlavy. ,,Promiň, špatně jsem to pochopila." přiznala jsem. Tywall se jen zasmál a řekl: ,,Pokud ale chceš i ty druhé úmysly-". Ani to nedořekl a už letěl do vody. Chvíli křičel, ale pak křik utichl, jak se potopil. Proboha, snad jsem ho nezabila! Když se však vynořil, vypadal až moc živě a naštvaně. Nemohla jsem si pomoct a začala jsem se smát na celé kolo. ,,To ti nedaruju!" zakřičel. Já mu jen poslala vzdušný polibek.
   Tywall vyletěl jako blesk a vzal mě do rukou. Zapištěla jsem strachy. On se jen zasmál a se spokojeným úšklebkem mě hodil do vody. Voda mi komplet smočila křídla a ta ztěžkla. Naštvaně jsem s nimi začala máchat a dostávat se nad hladinu. Když se mi to konečně povedlo, s řevem jsem se rozletěla k Tywallovi a povalila ho na trávu. Nečekal to, takže náš "souboj" jsem zpočátku vyhrávala. Avšak jakmile se vzpamatoval, překulil mě pod sebe a přitisknul k zemi.
   Na chvíli se mi zatmělo před očima. Skoro jakoby mě chtěl někdo odtáhnout z tohohle světa... Ale velmi rychle jsem na to zapomněla. Tywall se teď tyčil nade mnou s vítězným úsměvem. Já se pořád jen mračila. ,,Koukej slézt dolů!" okřikla jsem ho. Tywall se jemně zasmál a zakroutil hlavou. ,,Ty jsi si začala, nes si následky." odvětil. Najednou jsme si oba něco uvědomili.
   On polonahý a já z části svlečená jsme na sobě byli natisknutí, že by se mezi nás ani malá muška nevlezla. Mé tělo okamžitě reagovalo a já začala být nervózní. On zčervenal a já ucítila, že i u něj se něco děje. Líce mi zrudly víc než jemu.
   Chtěla jsem se nějakým způsobem dostat z jeho sevření, ale chytil mě jemně za ruku. ,,Sorin, zůstaň. Neměj strach..." řekl a usmál se. Ale já měla strach. Velký... ,,,Tywalle, víš, co se mi stalo. Já prostě... Se bojím, že mi ublížíš." zašeptala jsem zoufale. Pohladil mě po tváři. ,,Počkám, dokud nebudeš chtít, ale musíš to překonat. Všichni muži ti neublíží.". Jeho hlas byl tak uklidňující.
   Nadzvedla jsem se a políbila ho na rty. Tento nevinný procítěný polibek se však začal vyvíjet do vášnivých a chtivých polibků. Má mysl vypnula a já Tywallovi nedokázala odolat. Takže jsem to udělala... Oddala jsem se mu na místě, které patřilo jen nám...

   Navečer jsme leželi na skalkách, odkud byl výhled na náš malý ráj. Skoro každou chvíli jsem byla v temnotě. Tywall si toho všimnul, pousmál se a položil mou hlavu do jeho klínu. ,,Pokud se potřebuješ vyspat, klidně můžeš. Zpátky tě odnesu." nabídnul mi. Zakroutila jsem hlavou. ,,To je v pohodě, jsem jen malinko... Oslabená." zamumlala jsem a zívla si. Tywall se potichu zasmál a pohladil mě po vlasech. ,,Kecko malá. Spi..." zašeptal. Nemusel mě pobízet dvakrát. Během vteřiny jsem té temnotě propadla, ale s dobrým pocitem. S Tywallem už nás nikdy nic nerozdělí... 
   ,,Sorin! Zase spíš? Notak, vstávej!" zakřičel nějaký hlas... Leny?... Co se stalo?...

Ahoj, tady další kapitolka. Je kratší, ale snad nevadí. Snad se vám líbí. Další kapitola nejspíš vyjde zítra, ale nemůžu nic slíbit. 
*Vysvětlivky: konsternovaně - vyvedeně z míry
Tak ahoj u další...

VikisekCZ