Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙56🌙

Sorin
Vzbudila jsem se v hlavním sále připoutaná k nějaké desce na zemi. Ruce byly v těžkých okovech pokrývající celé zápěstí a nohy byly připnuté za spodní část lýtka. Zavrčela jsem. Jediné pozitivum, co tato situace měla, byl fakt, že jsem se mohla posadit a v rámci možností hýbat.
   Rozhlédla jsem se. Nikde nikdo. Zkusila jsem použít magii, ale nic se nestalo. Naštvaně jsem praštila do té desky. K čertu s Urenem, ten prevít ty okovy vytvořil z kovu potlačující magii.
Po dalších marných pokusech dostat se z pout magií jsem sebou různě škubala, snažila jsem se vykroutit jakýmkoliv způsobem, avšak nic nefungovalo. Poraženě jsem si sedla.
   Dveře od sálu se otevřeli a dovnitř vešel Uren s Mersem v zádech. Myslela jsem, že ho ovládá, ale vypadal normálně. Okamžitě jsem vystartovala, ale řetěz, na kterém držely okovy na mých rukou a nohou mě zastavil. ,,Ty hajzle! Zradil si naši třídu a lidi!" zakřičela jsem rozzuřeně. Mers se jen zasmál a pomalu se přiblížil až ke mně. ,,Já je nezradil, má milá. To ty jsi nás zradila. Já ti to jen vracím." zašeptal mi do ucha. Naštvaně jsem zavrčela. ,,Tím, že chceš zničit lidí? Ti jsou přece nevinní!" řekla jsem rozhořčeně. Mers se ušklíbl. ,,To ano, ale o lidi mi nejde. S těmi ať si Uren dělá, co chce. Já se pomstít tomu monstru, že tě má a já ne. Pak budu spokojen" plný touze po krvi se na mě podíval. Dostala jsem velký strach z jeho pohledu. On a Uren byli jako démoni číhající ve stínu. Víš o nich, ale nevíš, kdy a jak zaútočí. ,,Urenovi se nedá věřit, i mě podvedl, tak proč bys ty měl být výjimka?" snažila jsem se ho přesvědčit. Avšak bylo to nemožné. ,,Uren mě jen potřebuje k výhře ve válce. Pak jsem volný. Nic mu neberu, jen mu dám. Proto mě nezradí." odpověděl mi sebejistě. Po tváři mi stekla slza.
   Tohle je jen moje vina. Nikdy jsem neměla propadnout nenávisti. Uren, který doteď jen pozoroval naši konverzaci, přišel ke mně a setřel mi slzu z tváře. ,,Neplakej, má milá Sorin. Tebe čeká jiný osud, než ty venku. Ty se budeš dívat pěkně od mého boku." zapěl mi do ucha. Plivla jsem mu do obličeje. ,,Spolupracovala jsem s tebou jednou, ale podruhé se toho už nedočkáš!" zaječela jsem na něj. V mém hlase byl znatelný strach. Uren se jen smál. ,,Nepotřebuji tvou spolupráci. Stačí, když tě vyřadím ze hry. Pak jsem vyhrál." řekl a zasmál se. Snažila jsem se opět použít magii, ale bez účinku. Vyděšeně jsem pozorovala smějícího se Urena. Co se bude se mnou dít dál?

Tywall
   Společně s Lunou jsme navštívili děti noci. Obeznámili jsme je se situací a také s faktem, že bez nich nemůžeme vyhrát. Naštěstí všichni souhlasili, že nám pomůžou. A tak jsme je přemístili do našeho sídla.
   Všichni si to tu udiveně prohlíželi. ,,Představoval jsem si to tu úplně jinak. Daleko temnější a vlhké plné plísně." pronesl Martin zamyšleně. ,,Jsme velmi čistotní tvorové, i když to tak nevypadá." řekl jsem vyčítavě. Martin se na mě omluvně podíval a dal mi ruku na rameno. ,,Jsi podrážděný kvůli ní, že? Máš o ni strach." zeptal se mě.
   Poraženě jsem přikývl. ,,Kdybych aspoň měl jistotu, že bude v pořádku... Ale nevím, co jí ten narušený idiot může udělat. Co když už je mrtvá? Co když ji-" panikařil jsem, ale umlčela jeho ruka na mé puse. ,,Uklidni se. Uren je možná vrah, ale Sorin by neublížil. Je pro něj důležitá, viděl jsem to.". Po těchto slovech jsem měl chuť Urena uškrtit. Sorin je moje! Luna stojící opodál mě raději odvedla stranou. Když jsme měli soukromí, obejmula mě. ,,Tywi, nesmíš se tak rozčilovat. Sorin se nám v pořádku vrátí. Musíme ji jen nějak šikovně osvobodit při bitvě, porazit Urena a pak bude všechno jako dřív." snažila se mě přesvědčit. Objetí jsem jí vrátil a usmál se. ,, Díky, Luno. Jen jsem měl o ni strach.". Luna se na mě usmála. Pak se však zamračila. ,,Už bude čas." oznámila smutně. Přikývl jsem a oba jsme se vydali pro naše přátele.
   Společně jsme vyšli ven a směřovali k pustině, která byla pro boj určena. Každý krok byl čím dál tím těžší. Bál jsem se, že něco pokazím a Sorin se kvůli tomu něco stane. Otřásl jsem se. Tato bitva se zapíše do dějin a je jen na mě, jak dopadne...
   Když jsme dorazili na to místo, Uren už tam stál se spokojeným výrazem. Za ním byla obrovská armáda ovládnutých lidí a po jeho pravici stal Mers. Poznal jsem, že ten jedna z vlastní vůle. Zamračil jsem se, ale hned jsem vztek vypustil z mysli. Po jeho levém boku byla k nějaké desce připoutaná Sorin. Dívala se na mě se zoufalým, ale přesto lehce radostným pohledem. Uren si okamžitě všimnul středu mého zájmu a ušklíbl se.
   ,,Konečně jste tady. Už jsem se začal bát, že jsi utekl jako zbabělec." zasmál se. Zavrčel jsem tentokrát opět vztekle. Vystoupil jsem lehce vpřed z davu. ,, Propusť Sorin. Okamžitě." řekl jsem nesmlouvavě. Uren se znovu zasmál. ,,Proč bych ji unášel a teď ji pouštěl? Tywallku malý, první udělám to, co jsem chtěl.". Chytil Sorin a zvdihnul ji do vzduchu... A pak...

Sorin
   Tywall mluvil odvážně. Nebál se Urena a jasně mu dával najevo, že mu nakope zadek, jestli mě nepustí. Avšak Uren si to nebral nijak k srdci. Naopak vypadal, že Tywall dělá přesně to, co on chtěl.
   Najednou se ke mně přiblížil a zvedl mě do vzduchu. Co se sakra děje? Uren se ušklíbl a řekl: ,, Dívej se pořádně.". A pak mě najednou políbil na rty. Co to do prdele??? Snažila jsem se vzpírat, ale nefungovalo to. Jeho rty byly hořké a hrubé. Cítila jsem, že mi něco pouští do těla. Připadalo mi, že tahle noční můra nikdy neskončí.
   Když mě konečně pustil, okamžitě jsem se podívala na Tywalla. V jeho očích byl jasný šok a stupňující se zlost. To není dobré. Vlasy mu začínaly zářit stejně jako oči a žíly. Podívala jsem se na své ruce, které najednou svítily. Co to je? Moje žíly, vlasy a oči začínaly zářit zlatou barvou. Jak je to možné?
   Uren mě najednou vzal, odpoutal a postrčil k Tywallovi. Nechápavě jsem se na něj otočila. To mě jen chtěl na jeden polibek? Najednou to začalo. V mém břichu a hrudi jsem ucítila nesnesitelné pálení. Začala jsem kašlat a chytat se za ta místa, co tak bolela. Uren se začal nahlas smát. Luna se na něj zlostně podívala. ,,Tys ji otrávil!" zakřičela. ,, Správně, Luno. Bez ní to nevyhrajete." řekl jí a pak bojovně zakřičel.
   Bolest mě složila na zem. Tywall mě chytil a snažil se mě odnést stranou boje. Celé mé tělo bylo v obrovské bolesti. Křičela jsem. Tywall mě pohladil po tváři. ,,Postarám se o tebe.". Nesouhlasně jsem zakývala hlavou. ,, Musíš... Bojovat!" dostala jsem ze sebe. Najednou se k nám přenesla Luna a Tywalla odstrčila. ,, Pomůžu jí. Ty musíš porazit Urena." oznámila mu se strachem v očích. Tywall nechtěl odejít. Rukou jsem mu naznačila ať jde. A tak se otočil a utíkal pomoct našim přátelům.
   Z očí se mi spustily slzy. Co když ho Uren zabije a já o něj přijdu? Zakřičela jsem bolestí. Třásla jsem se a cítila jsem se jako v jednom ohni. Snažila jsem se sledovat boj, ale oči byly tak plné slz, že jsem sotva viděla obrysy. Luna se ze mě snažila dostat měsíční magii a mezitím mě informovala. ,,Neboj, je v pořádku. Právě bojuje s Urenem. Vyhrává.". Při posledním slově lhala. Tywall prohrával.
   Cítila jsem se tak bezmocně. Nemůžu ho přece nechat umřít! Posadila jsem se a plynule jsem přešla do kleku. Rukama jsem se opřela o zem. Luna se mě snažila položit, ale setřásla jsem její ruku. ,,Sorin, co to děláš?" zeptala se zoufale. Podívala jsem se na ni celá uslzená. ,,To, co musím. Luna předurčila mě a já tam Tywalla nenechám se zabít." vysvětlila jsem jí hlasem plným bolesti. ,,Vždyť jsi otrávená, nemáš teď sílu na boj." snažila se mě přesvědčit. Avšak já už se nebudu držet zpátky. Odhodlaně jsem se podívala dopředu na boj. ,,Tak ji musím najít.". A začala jsem...

Hello, tady je nová kapitola dopisovaná ve škole. Snad se vám líbí a povedla se, narozdíl od mých tři testu, ze kterých budu mít za 5... 😅 Nu, další snad vyjde brzo, ale nic nemůžu slíbit. A taky nevím, kolik bude ještě Kapitol, když jsem v této kapitole plánovala už boj a dopadlo to takto😅😅😅😅.
Tak ahoj u další ....

VikisekCZ