Ve skrýši mě okamžitě odchytil Tywall a zavedl mě k němu.
Tywall: Kde jsi jako byla? Měli jsme strach.
Sorin: Překvapuje mě, že se ptáš.
Podívala jsem se na něj smutně. On si povzdechl.
Tywall: Omlouvám se, bylo to přehnané. Možná, že bychom ho měli zkusit vyléčit.
Zakroutila jsem hlavou.
Sorin: Obávám se, že to nebude možné.
Podívala jsem se na něj smutně.
Tywall: Proč by nebylo? Co se stalo.
Nevydržela jsem to. Srdce jsem stále měla sevřené bolestí. Rozplakala jsem se.
Sorin: Byla jsem u Srdce. Řeklo mi všechno. Urena nelze vyléčit. Viděla jsem celou jeho minulost.
Tywall neváhal a obejmul mě.
Tywall: Ššš... Už je to dobré.
Sorin: Není. Nejhorší na tom všem je, že je mi ho líto. Cítím ještě větší soucit.
Odtáhnul se, chytil mě za ramena a podíval se mi do očí.
Tywall: Sorin, řekni mi, co ses dozvěděla. Třeba na nějaký lék přijdeme.
Zakroutila jsem hlavou.
Sorin: Pravda je tak krutá, že by měla raději zůstat skrytá. A Luna to řekla sama. Jediný lék je smrt.
Začala jsem opět naplno brečet. Schovala jsem obličej do dlaní. Jsem tak hloupá. Myslela jsem si, že spasím svět, ale nedokážu nic. Najednou jsem ucítila, jak mě objímá.
Tywall: Chápu tvé pocity. A jestli ho musíš zabít a nedokážeš to, pomůžu ti. Vždycky tu budu pro tebe.
Sorin: Děkuju...
Zašeptala jsem. Konečně jsem se necítila sama a tak nejistá. Mohli jsme takhle zůstat věčně, ale někdo zaklepal. Byla to Luna.
Luna: Nerada vás ruším, ale je tu host. Nese nám nějakou novinu
Sorin: Co nese za zprávy?
Luna: Sama si to pojď poslechnout.
Nemusela mě dvakrát přemlouvat. Chytila jsem Tywalla za ruku a šla jsem za Lunou. Ta nás zavedla do menší místnosti. Byla tmavá, vybavena levným a jednoduchým nábytkem. Uvnitř stála nějaká osoba. Nepoznala jsem hned o koho jde. Pomocí kouzla jsem si rozsvítila. Jakmile jsem spatřila, kdo stál před námi, málem jsem se rozbrečela.
Sorin: Leny?
Leny byla celá od krve. Měla na sobě jen pár carů oblečení. Na rukou měla různé řezné rány a na nohou zase samé podlitiny. Pod očima měla velké modré váčky.
Leny: S... Sorin... Pomoz mi...
Začala padat k zemi. Okamžitě jsem ji chytila a opatrně ji položila do postele v místnosti.
Sorin: Co se stalo?
Leny: V-vodu.
Zakoktala slabě. Neváhala jsem a kouzlem ji nechala proudit vodu do krku. Bylo vidět, jak se jí ulevilo. Po chvíli kývla rukou, že stačí. Zastavila jsem proud a nechala ji se posadit.
Sorin: Leny, povíš mi, co se stalo? A jak ses vůbec dostala z tranzu?
Leny se na mě smutně podívala.
Leny: Bylo to chvíli potom, co nás přenesl do sídla. Když jsi do něj nechala útočit tvou magii, vyvolávalo to nepatrné vlny energie. Ty nás začaly budit. Pamatuju se, že jsem na tebe slabě mohla zavolat, ale neslyšela jsi. Jakmile jsme se ocitli v jeho skrýši, několik z nás se probudilo. Uren zuřil a začal nás opět dostávat pod jeho kontrolu. Ale já se nenechala...
Zatnula ruce v pěst.
Leny: Začala jsem utíkat. Běžel za mnou společně s jeho armádou. Měla jsem hrozný strach, ale nechtěla jsem se vzdát. Viděla jsem, jak jsi silná a chtěla jsem se ti vyrovnat. Vždy jsi byla můj vzor.
Sorin: Leny...
Chtěla jsem jí vymluvit to, že měla vzor ve mně, ale umlčela mě.
Leny: Když jsem doběhla na kraj pevniny, uviděla jsem dole vodu. Bylo mi jasné, že je to jediná cesta a tak jsem skočila.
Chytila se za hlavu. Hned jsem jí vyčarovala ledový obklad a přiložila jí ho na místo, kde ji to bolelo. Děkovně se usmála.
Leny: Děkuji.
Lehce si odkašlala a pokračovala ve vyprávění toho, co si prožila.
Leny: Jakmile jsem dopadla, začala jsem rychle plavat. Uren skočil za mnou, ale neměl šanci. Strhnul mě proud a to by mě nedohnal ani ve vzduchu. Pak si toho už moc nepamatuju, myslím, že jsem se bouchla do hlavy.
Sorin: Ukaž kam.
Leny si přiložila ruku na hlavu a hned sebou cukla. Podívala jsem se jí tam. Všude ve vlasech měla krev. Znechuceně jsem sykla a začala ji léčit. Rána se postupně zacelila a zanechala na hlavě jen jizvu. Pousmála jsem se.
Sorin: Lepší?
Leny: Mnohem.
Posadila jsem se k ní a chytila ji za ruce.
Sorin: Co se stalo pak?
Leny se podívala někam do prázdna. Pak promluvila.
Leny: Probudila jsem se někde na břehu. Nevěděla jsem kde a ani jak daleko od civilizace. Napila jsem se, snědla nějaké ovoce, co tam i řeky rostlo a vydala jsem se na pustinu. Bloudila jsem dny a noci a konečně jsem vás našla. Respektive, Luna mě našla při jejím hlídkovém letu.
Děkovně se usmála na Lunu.
Luna: Nemusíš mi děkovat. Udělala jsem to pro tebe a velmi ráda.
Pomohla jsem Leny vstát a doprovodila jo do původně jejího pokoje. Tam jsem ji položila na postel.
Leny: Musíš tam jít a pomoct ostatním.
Sorin: Dlužím vám to všem.
Posmutněla jsem. Leny mě chytila za ruku.
Leny: Sorin, všichni jsme ti odpustili. Teda až na Merse, ale to je normální.
Usmála jsem se na ni.
Sorin: Jen mě tíží, co jsem vám udělala a čemu jsem vás vystavila.
Leny: Už to neřeš, jen pomoz ostatním.
Zamyslela jsem se.
Sorin: Jen tak vtrhnout tam nemůžu, ale možná najdu způsob, jak zakletí zrušit. Každé kouzlo musí mít protikouzlo.
Leny se rozzářeně usmála.
Leny: Je to jako brzo končící pohádka. Pomůžeš třídě, porazíš Urena a všechno bude jak na být.
Jak si ti může myslet? V očích se mi nahromadily slzy. Leny si toho všimla.
Leny: Co je? Co se děje?
Složila jsem hlavu do dlaní.
Sorin: Jde o to...
Mám jí to říct?
Leny: Sorin, řekni mi to. Ať už je to cokoliv, jsem tvoje nejka. Neodsoudím tě.
Pousmála jsem se na ni.
Sorin: Jde o to, že já nevím, jak ho zabít. A ještě... Nevím, jestli na to budu mít sílu. Poslední dobou se cítím ještě slabší.
Leny: O co jde? Nebo se spíš mám ptát o koho?
Ví to. Bylo to na ní vidět, že tuší, co mě trápí.
Sorin: Leny, ty máš milujícího tátu. Jak to vypadá? Jakože... Láska? Jak ji pocítíš a poznáš?
Leny se na mě chvíli dívala s otevřenou pusou, ale pak ji zavřela a zvážněla.
Sorin: Prosím, pověz mi to.
Leny se ještě na chvíli zamyslela a pak kývla.
Leny: Tak dobře poslouchej...Ahoj, tady máte novou kapitolu. Asi do dvou dní vyjde další. A teď se vás znova ptám. ODPOVĚDĚT PROSÍM. Sorry za capslock, ale minulé jste mě odignorovali😅. Mám si založit tiktok, na kterém by byly různé zajímavosti, vtipy, backstory atd? Napište mi váš názor do komentářů.
Tak ahoj u další...VikisekCZ
ČTEŠ
Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]
Viễn tưởngSorin je obyčejná holka žijící ve městě zvaném Kotol. Ale jednou se jí začnou zdát zvláštní sny. Popíše je svojí babičce a ta jí řekne, že v jejím snu je zobrazeno Prokletí, které uvrhla Luna na údolí zvané Navie. Babička ji varuje, ať se tam nikdy...