Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙53🌙

   Nechala jsem kolem sebe rozproudit hudbu. Musím přimět nejen svou moc a Srdce, aby spolupracovaly, ale i matku přírodu a Lunu se Sluncem, aby mě nechaly se spojit s přírodou tak, jak potřebuji, jinak tohle všechno bude zbytečné.
   Opatrně jsem poslala zprávu Luně a Slunci s lehkým vysvětlením mého plánu. Jako odpověď jsem uslyšela potichu zpívající hlasy. Usmála jsem se. Může se začít.

   ,,Peace be with you... Soul divine... Winter's misery... Coming war..." řekly vzdálené hlasy.  Věděla jsem, že teď nastala moje jediná šance. Zavřela jsem oči, zesílila kouzlem svůj hlas a nechala pomalu magii plnit mé tělo. Zhluboka jsem se nadechla a začala jsem zpívat.
   ,,Peace be with you, soul divine. Wake again in paradise. Crowned in glory, fear no more. Winter's misery or the coming war." zaznělo z mých úst. Čekala jsem, že se něco stane, ale opět se nic neozývalo. Pokazilo se něco? Najednou jsem ve svém těle ucítila proudící energii. Bylo to, jakoby se ve mně rozbouřilo moře větrem, vzplanul ve mně oheň a zároveň se začala třást země. Měla jsem v sobě veškerou sílu přírody. Usmála jsem se. Elementy mě přijaly.
   ,,Gloria regali. Peace and understanding. Forever may you reign.". Pomalu jsem natáhla ruce dopředu a soustředila jsem se na nově nabytou sílu. Magie ze mě pomalu vystupovala a tvořila kolem mě obrovskou kouli plnou energie. Byl to úžasný pocit, ale zároveň jsem na sobě poznala únavu. Zpívala jsem dál i přes to, že jsem cítila, jak se pomalu vyčerpávám.
   ,,Gloria regali. Peace and understanding. Forever may you reign. Forever may you reign." dokončila jsem zaříkávání. Otevřela jsem oči a povolila jsem cestu magickému toku v mém těle. Světelná energie vystřelila z mého těla a z nastřádané magie kolem mě. Všude zněli hlasy zpívající slova mojí písně. Trhliny se postupně začaly plnit zlatým světlem. Velmi rychle se naplnily magií a posílaly ji přímo k Srdci. 
Zanedlouho jsem ucítila spojení. Konečně. Má síla už byla skoro na bodě mrazu, takže nemám mnoho času. Musím ještě Srdce obrnit proti dalšímu útoku.
   Vší silou jsem poslala k Srdci silné ochranné zaříkadlo. Dorazilo právě v čas. Pak se země zatřásla.
   Před očima se mi rozprostřela temnota a já začala padat dolů. Všechna ta síla a ty hlasy zmizely. Byla jsem slabá, bezmocná... Zemřu snad?
   Najednou mě něco nadneslo. Vítr se mnou postupně stoupal až na povrch. Má ústa začala sama zpívat a ukončovat tenhle vyčerpávající rituál i přes to, že jsem byla na pokraji svých sil.
   ,,Gloria regali. Peace and understanding. Forever may you reign. Forever may you reign.".
Pak jsem omdlela vyčerpáním. Poslední, co jsem cítila, byli velké ruce držící mé tělo. Co se děje?...

Tywall
To, čeho jsme se stali svědkem, nám všem vyrazilo dech. Praskliny prozářilo světlo Sorininy síly. Hlasy, co jsme slyšely, byly jako duchové země. Cítil jsem podivné mrazení po celém těle. Tohle spojení je zatraceně silné. Je to neuvěřitelné. Jakmile tahle podívaná skončila, půda se opět začala zacelovat. Sorin nadnesená magickým větrem vyplula z trhliny ven a zazpívala poslední slova. Pak omdlela.
   Opatrně jsem ji převzal z náručí větru. Ten mi pak jemně pohladil tvář a odletěl. Podíval jsem se na Sorinin obličej. Byla celá bledá. Zkusil jsem ji chytit za ruku, ale ucuknul jsem. Jako led. Pomalu jsem se vznesl a chtěl jsem všechny přenést, ale vězni se s úžasem rozhlíželi ven. Kuld zíral na nebe, jako by viděl snad samotnou Lunu plout v oblacích.
   ,,Tak takhle vypadá nebe. Je úžasné!"
Uvědomil jsem si to. Moje oběti již nikdy nespatřili venek. A ti, co se narodili "v zajetí" ani nemohli vědět, jak to mimo skrýš vypadá. Srdce se mi sevřelo, když jsem si uvědomil, co působím. Neměl jsem ale na výběr. Nikdo nesměl znát polohu mé skrýše a už vůbec ne její vnitřek. Všechny by nás to ohrozilo.
   Přestal jsem tedy váhat a všechny nás teleportoval dovnitř. Všichni nasadili smutné a zklamané výrazy. Musel jsem k nim promluvit a povzbudit je, nemůžu si dovolit, aby mě nenáviděli. ,,Chápu, že teď toužíte po tom být volní, ale znáte pravidla. Nikdo odsud nesmí ven. Riziko zkázy pro nás je moc velké, zvláště po tom, co jsem zažil, když mě chytli lidé. Víte, co se stalo." řekl jsem klidně. Avšak očividně ne všichni se mnou souhlasili.
   Jedna mladá dívka se mi nebojácně podívala do očí. Poznal jsem v nich stejný oheň, jaký měla Sorin. Po zádech mi přejel mráz. ,,To riziko platí jen pro tebe. Z nás by byli hrdinové!" zakřičela bojovně. Starší vězni se k ní nepřidali. Věděli, že i z nich by byla lovná kořist právě kvůli tomu, že by znali polohu mé skrýše. Avšak mladší osazenstvo začalo bouřlivě tleskat. Vykřikovali různá slova znamenající souhlas. Tak to tedy ne, nemůžu to takhle nechat. Utišil jsem je hlasitou magickou vlnou. Všichni se chytili za hlavu. Muselo to bolet.
   ,,To stačí! Běžte všichni k sobě do pokojů. Teď se musím postarat o Sorin. A tohle se už nikdy nesmí opakovat, jasné?" podíval jsem se přísným pohled na tu holku. Ještě chvíli na mě z jejích očí šlehají blesky, ale pak si podrážděně odfrkla a poraženě odešla. A tak se i ostatní, i když neochotně, rozešli tam, kam jsem je poslal.
   Podíval jsem se na Sorin. Byla snad ještě bledší, než předtím. Ale ne. Co nejrychleji jsem ji donesl do mého pokoje a položil ji na postel. Zakryl jsem ji peřinou a zkusil její teplotu. Pořád byla ledová. Potřebuje nutně zahřát, takhle to dlouho nevydrží.
   Začal jsem přemýšlet. Použít na ni měsíční magii v tomhle stavu je velmi riskantní. Mohl bych ji tím i zabít. Lidské prostředky pro zahřívání nemám a krb si taky jen tak neobstarám.
   Něco mě napadlo. Bude to sice divné, až se probudí, ale nemám na výběr. Potřebuje teplo. Kouzlem jsem ji svléknul. Bylo to zvláštní ji tak vidět. Byla dokonalá. Její nádherná postava se mi odhalila před očima. Měla normálně velké prsa plynule přecházející v štíhlí pas a pěkně zaoblené boky. Krásnější ženu jsem neviděl.
   Postupně jsem si i já sundal oblečení a vlezl jsem za ní. Okamžitě se na mě přitiskla, jako by podvědomě věděla, co se děje a jak má reagovat. Ještě chvíli se klepala, ale pak se její tělo zklidnilo. Její tělesní teplota se dostávala do normálu. Usmál jsem se a přitulil se k ní. Zanedlouho jsem propadl únavě a usnul jsem.