Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙4🌙

Po procházce v parku jsme se vrátili na hotel. Bylo půl páté a za hodinu bude večeře. Do té doby jsme měli volno. Celá třída se sešla u nás a hráli jsme různé blbosti, jako je flaška, hádej kdo a schovávaná po hotelu. Po večeři jsme taky měli volno a my to využili pro různé filmy, převážně horory. Až kolem druhé ráno jsme šli spát.
Leny: Zítra toho budeme litovat. Budeme unavení a mrzutí.
Sorin: Jo. Možná jsem přeci jen měla jít spát dřív.
Zasmály jsme se a v tom, v čem jsme byly, jsme si lehly do postele. Okamžitě jsem usnula. Ale zapomněla jsem otevřené okno...

V noci jsem nemohla pořádně spát. Slyšela jsem nějaké zvuky z venku. Otočila jsem se čelem k oknu. Najednou něco překrylo měsíc a já uslyšela jemné kroky a šustění křídel. Něco mě chytlo za vlasy a jeden utrhlo. Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl ten okřídlený muž a díval se na mě svýma nádherně stříbrnýma očima. Chvíli jsem nic nedělala, ale pak jsem si uvědomila, co mi hrozí. Prudce jsem se posadila a zakřičela jsem. Wixy se vzbudila a ještě ho stihla zahlédnout. Pak vyletěl z okna. Honem jsem se snažila vzbudit Leny.
Sorin: LENY! On tu byl! Viděly jsme ho!
Leny: Kdo, co...
Pootevřela oči.
Sorin: Luňan!
Leny: KDE?
V mžiku se posadila a rozhlížela se. Nikoho však už vidět nemohla. S Wixy jsme vzbudily i Hannah a vše jim povyprávěly.
Leny: To není možné. Jak to, že ti neublížil? Jen se na tebe díval.
Wixy: Třeba se mu líbila...
Plácla jsem se do čela.
Sorin: Utrhnul mi vlas. 
Wixy: Tak se mu líbily tvoje vlasy...
Sorin: Nech toho. Měly jsme štěstí, že nás nezabil, nebo neunesl.
Hannah se postavila a podívala se z okna. Pořád nesvítalo a Luna jasně svítila na nebi.
Hannah: Nezabil by tě. Svítil měsíc. Ale je to divné. Řekli nám, že neexistuje a teď máme rovnou dva svědky, kteří ho viděli...
Leny: A nebyl to jen žert kluků?
Zamručela jsem.
Sorin: Byl opravdový. Kdyby ne, nemohl by létat. A to jsi neviděla ty oči. Takové nikdo nemá. Jasně stříbrné a tak divoké. Bylo to neuvěřitelné.
Wixy se zasmála.
Wixy: Někdo se nám tu zamiloval.
Sorin: Nech toho. Jen říkám, co jsem viděla.
Leny: Tohle musíme říct třídní. 
Domluvily jsme se a šly jsme si lehnout. Samozřejmě, už se zavřeným oknem. Zdálo se mi to? Nebo ne? Bylo to moc živé na to, aby to byl sen. A taky moc krásné...

Ráno jsme po snídani zašly za třídní. Všechno jsme jí detailně povyprávěly. Ona mávla rukou.
Třídní: Co nechápete na tom, že je to jen pohádka? Určitě jste byly ospalé a viděly jste něco neexistujícího.
Sorin: Tak proč jsme viděly dvě úplně to stejné? Nemyslím si, že je možné, mít s někým stejný sen.
Třídní: Není žádný důkaz, takže je to jasné. Jen jste si to myslely nebo jste to vymyslely a chcete ze mě udělat hlupáka. Běžte na pokoj a o tomhle už nechci nikdy slyšet.
Otočila se na podpatku a odešla. No to snad ne... Vrátily jsme se na pokoj a posadily se na postel.
Hannah: Má pravdu. Nemáme žádný důkaz.
Wixy: Nemůžeš mít s někým ve stejný čas naprosto stejný sen a ve stejnou chvíli se vzbudit...
Hannah: Nemusel to být sen. Sorin si to mohla myslet a když ti to řekla, představila sis to taky.
Šla jsem k oknu. Vážně už blázním? Pak jsem se však otočila. Něco se zalesklo pod mou postelí. Vzala jsem to do ruky. Bylo to šedé ostré pírko.
Sorin: Já nesnila a Wixy taky ne... Toto je náš důkaz.
Ukázala jsem ho holkám.
Wixy: Já to věděla!
Leny: To je jeho pírko?
Sorin: Ano.
Holky zajásaly.
Hannah: Teď můžeme třídní dokázat, že jsme měly pravdu.
Zakroutila jsem hlavou.
Sorin: Neuvěří nám to ani tak. Řekneme to jen třídě. 
Plácly jsme si na to a šly jsme sehnat naše spolužáky. Sešli jsme se ve společenské místnosti a já začala vyprávět.
Sorin: Dnes v noci jsem s Wixy viděla něco neuvěřitelného. Měly jsme v pokoji nezvaného hosta.
Všichni se na mě zvědavě zadívali. 
Sorin: Obě jsme si byli jisté, že jsme viděly toho Luňana. Řekly jsme to třídní, ale ta nám nevěřila.
Jeden kluk se mě zeptal.
Carl: Máš důkaz?
Sorin: Ano.
Vytáhla jsem to pírko a všem ho ukázala. Zalapali po dechu. Jenom Mers se zasmál.
Mers: Nesmysl. Jste padlí na hlavu.
Wixy se neudržela a zažertovala.
Wixy: Jenom žárlíš, protože je Sorin z něj úplně vedle.
Sorin: Cože?
Mers se pokusil vrhnout na Wixy, ale kluci ho udrželi v dostatečné vzdálenosti. Ten se jim pak vytrhl a odešel. Před dveřmi se otočil a řekl.
Mers: Tak si za ním běž, couro.
Pak teprve odešel. Leny se rozzuřila a vydala se za ním.
Sorin: Leny, kašli na něj.
Ta se však ani neotočila a šla. Povzdechla jsem si. S ostatními jsme se vydali na své pokoje. Zajímalo by mě, kam ti dva šli...

Leny
Vydala jsem se za ním. Tohle si k Sorin dovolovat nebude! Byl ve svém pokoji. Přišla jsem k němu a otočila ho čelem k sobě.
Leny: Ještě jednou si něco dovolíš a můžeš se rozloučit se svým ksichtem!
Mers se zasmál.
Mers: Udělej to a všem vyzvoním, že jsi zabouchnutá do Sorin.
Ztuhla jsem. Jak to...
Mers: Nemysli si, že jsem hloupý. Vidím, jak po ní pokukuješ, lesbo odporná.
Sevřela jsem ruce v pěst. Tohle bylo moje tajemství a nikdo o něm nevěděl. Otočila jsem se a chystala jsem se odejít.
Mers: Sorin by to zničilo a vyhodila by tě ze svého života. Už nikdy by s tebou nemluvila. Je mi z tebe zle.
Se slzami v očích jsem se na něj otočila.
Leny: Přeju ti zažít stejné trápení, jaké mám já. Chci, aby ses cítil stejně. Od mala máš všechno a jsi normální. Kdybys tak jen tušil, ty hovado... Ztrať se a nepleť se mi do cesty.
Pak jsem se rozeběhla pryč. Zamkla jsem se v koupelně u nás v pokoji a plakala jsem. Chci všechno změnit, ale nemůžu. Sorin je na kluky a miluje mě jako nejku. To mi musí stačit... Ale jak dlouho v sobě udržím mé tajemství?


Aaaahoj, tady je nová kapča. Snad se líbí :DDD. Příští vyjde zítra. Tak, co si myslíte o našem tajemném Luňanovi? A co si myslíte o Leny? Mně je jí teda líto :/. Musí se trápit. 
Tak ahoj příště...










VikisekCZ