Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙5🌙

Sorin
Po chvíli ticha jsme se s Wixy vydaly Leny hledat. Mohla by udělat nějakou hloupost. Byla na pokoji v koupelně. Zapnula si nahlas hudbu, takže nic nebylo slyšet. Zaklepala jsem na dveře.
Sorin: Leny?
Nic se neozvalo. Zaklepala jsem hlasitěji.
Sorin: Leny! Stalo se něco?
Nic. Najednou jsem uslyšela její křik. Okno se rozbilo a někdo vešel dovnitř.
Leny: Sorin!!!
Okamžitě jsem začala kopat a bušit do dveří. 
Sorin: Leny!
A pak jsem slyšela, jak se křik vzdaluje, až nebylo slyšet nic, kromě hudby.
Rozeběhla jsem se ven, ale nikde jsem nic neviděla. Okno do koupelny bylo rozbité.
Wixy: Někdo ji unesl! Já to věděla!
Vběhla jsem do budovy a snažila jsem se najít pana Hulama. Povídal si s naší třídní.
Sorin: Pane Hulame, musíte mi pomoct! Leny se zamkla v koupelně a naše okno je rozbité. Slyšela jsem ji křičet!
Třídní se zasmála.
Třídní: Zase ty tvoje výmysly?
Pan Hulam se rozeběhl se mnou k našemu pokoji. Vzal univerzální klíč a odemčel koupelnu. Vypla jsem reproduktor. Všude bylo sklo a krev. Po Leny ani stopy. Ale já si všimla něčeho, co mi tu nechala jako nápovědu. Šedé vlasy. Wixy se na ně podívala a zatajila dech.
Wixy: Ten...
Sorin: Ano. To on ji unesl.
Wixy: Ale proč?
Hulam začal zrychleně dýchat.
Hulam: Protože se neumíte bránit, takže jste snažší kořist.
Povzdechl si a posadil se na gauč v našem pokoji.
Hulam: Třídní si to nechce přiznat a já vám to taky nechtěl říkat, ale bohužel. Tywall existuje. Žije. A chová se jako zrůda. Nikoho z unesených jsme už neviděli. 
Wixy se na mě natiskla a objala mě. 
Sorin: Musí být možnost, jak ho zastavit.
Hulam zakroutil hlavou.
Hulam: Jeho křídla jsou hrozně pevná. Ani kulka jimi neproletí a nikdo neví, kde má úkryt.
Wixy začala popotahovat. 
Sorin: Přece nemůže jen tak zmizet...
Hulam mi položil ruku na rameno.
Hulam: Vím, že je těžké se s tím vyrovnat, ale nemáte jinou možnost. Neměli jste sem jezdit. 
Pak odešel. Musím varovat třídu. Hannah vešla do pokoje a tázavě nadzvedla obočí. Vše jsem jí vysvětlila. 
Hannah: Ne... 
Sorin: Musíme to říct ostatním.
Napsala jsem spolužákům a postupně všichni přišli. Posadili se a já začala vyprávět.
Sorin: Leny se zamknula v koupelně a pustila si nahlas muziku. Když jsme přišly, uslyšely jsme rozbití okna a její křik. Když nám pan Hulam odemkl, všude byly střepy, krev a u okna šedé vlasy. Můžete hádat, komu patřily.
Spolužačky začaly plakat a spolužáci na mě zírali se strachem v očích.
Sorin: Musíme ho najít a osvobodit Leny. Nenecháme ji tam.
Trevor: Sorin, upřímně. Já myslím, že nemáme šanci. Teď se musíme soustředit na to, abychom uchránili sami sebe. Já vím, že je to tvoje nejlepší kamarádka, ale možná už je mrtvá.
Sorin: NENÍ!
Prudce jsem se postavila. Zatnula jsem ruce v pěst a odešla jsem. Musím na vzduch. Vyšla jsem ven a nadechla se. Ona žije. Cítím to. Někdo vyšel z budovy a šel ke mně. Mers.
Sorin: Co chceš?
Mers: Tebe.
Začal se přibližovat. Počkala jsem na správnou chvíli a vrazila mu. Pak jsem utekla pryč. Běžela jsem někam pustinou dál. Nevím, kde jsem brala tu sílu na běh, ale co už. Zastavila jsem se a ohlédla se. Úplně jsem zkameněla. Po cestě jsem kličkovala a teď nevidím náš hotel. Sakra! Rozešla jsem se směrem zpět. Snažila jsem zatáčet jako předtím, ale bylo to k ničemu. Začalo mi kručet v břiše a měla jsem vyschlý krk. Bloudila jsem na ostrém slunci pustinou, ale stále jsem nic neviděla. Po chvíli jsem tak zeslábla, že jsem spadla na zem a usnula...

Jemné ruce mě nadzvedly a ovál mě vítr. Pootevřela jsem oči, ale jediné, co jsem v tom šeru spatřila, bylo stříbro. Krásné stříbrné oči. Jako bych letěla. Jsem snad mrtvá? Pak jsem ucítila něco jemného pod sebou a na sobě. Někdo mě pohladil po tváři, znovu mě ovál vítr a pak bylo ticho a klid. Po chvíli jsem uslyšela hlasy. Velmi silné a naléhavé, ale neměla jsem sílu se podívat. Pomalu jsem upadala do hlubokého spánku a v mysli jsem stále měla ty nádherné oči...

Wixy: Sorin? Ach, Sorin! Vzbuď se.
Pootevřela jsem oči. Nade mnou stála celá třída.
Sorin: Co se...
Pak jsem si vzpomněla. Útěk, oči, spánek.
Sorin: Ale ne. Asi to nebyl sen, co?
Wixy: Ne. A mimochodem... Donesl tě sem ten... Tywall.
Sorin: COŽE?
Prudce jsem se posadila. Moje hlava mi okamžitě dala najevo, že jsem to neměla dělat.
Wixy: Bylas dehydratovaná a hladová. Tohle mi řekl. Pak tě položil do postele a odletěl.
Sorin: Ale vždyť unesl Leny. Proč neunesl mě?
Wixy pokrčila rameny.
Wixy: Možná už mu jedna vražda stači...
Sorin: WIXY!
Wixy posmutněla.
Wixy: Jakou měla šanci přežít? On je zrůda. 
Sorin: Kdyby byl taková zrůda, proč by mě nezabil?
Třída pokrčila rameny.
Nina: Možná jsi jiná. Víš, zkoušela jsem najít tu legendu a našla jsem, že Luna neřekla úplnou pravdu. Osvobodit je může žena se čtyřmi věcmi. Krev Navie a Luna v duši jsou dvě. Pak zbývají už jen další dvě a je to. Napadlo mě, že možná máš Lunu v duši. Byla jsi vždycky spravedlivá a tak.
Sorin: Já nejsem jako Luna a nikdy nebudu. Nedočetla ses něco jiného?
Nina se zamyslela. Pak přikývla, vytáhla mobil a ukázala mi fotku velkého světle modrého křišťálového srdce v jeskyni.
Nina: Podle legendy existovalo srdce Navie někde tady na této pustině. Dřív to tu bylo krásné. Ale pak to srdce přestalo bít kvůli těm vraždám a kvůli Luně. Říká se, že v sobě mělo všechny vzpomínky a poradilo každému, kdo ho slušně požádal. Bohužel, lidé zapomněli, kde je. Prý taky dokázalo oživit krutě zabité, ale teď se k němu prý dostane jen ten, kdo je srdcem slunce a měsíc. Takže nikdo.
Sorin: Dobře. Jenom, můžete odejít? Chci se vyspat.
Nina: Fajn. Jo a máš problém u třídní. Stejně, jako Mers.
Přikývla jsem. Pak odešli a já mohla spát.



Ahoj, tady je nová kapitola. Zítra vyjde další. Děkuju moc za 600 sledujících :D.
Tak ahoj příště...









VikisekCZ