Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙50🌙

Zanedlouho vešli do Dalimova domu. Uren dal Dalimovy za pásek nůž. Dalim se na něj lehce vyděšeně podíval. Uren jen povzbudivě kývl. Společně šli do obýváku za rodiči. Matka se hned na Dalima zamračila.
Matka: Kde jsi jako byl? To ses celou dobu jen flákal?
Dalim: Já...
Otec: Radši ani nemluv.
Matka se přívětivě podívala na Urena.
Matka: Urene, miláčku. Nechal bys nás se synem chvíli o samotě?
Uren se na ni neutrálně podíval a otočil se k ní zády.
Uren: Myslím, že to ani nebude třeba.
Ušklíbl se.
Matka: Jak to myslíš?
Uren se podíval na Dalima.
Uren: Teď nebo nikdy.
Dalim nervózně polknul a vytáhl nůž. Otec se na něj znechuceně podíval.
Otec: Ty... Vytahuješ zbraň proti vlastním rodičům? Proti tvé krvi? Jak se mi vůbec můžeš dívat do očí? My jsme tě stvořili, dali ti jídlo, střechu nad hlavou a ty se nám takhle odvděčuješ?
Matka začínala mít trochu strach. Dalimovi se v očích mihla jiskra podobná té, kterou jsem znala od Urena.
Dalim: Vy jste mi život zničili.
Podíval se na otce a pousmál se. Pomalu se k nim začal přibližovat.
Dalim: Za každou malou chybičku jste mě zbili do němoty. Za každou špatnou známku jste mě bili. Za každé odmlouvání jste mě znásilnili. Když se vám chtělo, tak jste si se mnou užili. Vy...
Podíval se na ně znechuceně. Byl přímo před nimi. Otec za sebe kryl matku.
Dalim: Vy jste zrůdy. A já nyní tento svět zbavím těchto nestvůr!
Ruku s dýkou vztyčil a plný zloby se podíval na jeho rodiče.
Dalim: Ať žije spravedlnost.
A zabodl nůž do otcova hrudníku. Matka zaječela strachy. Dalim neváhal a bodal znovu a znovu, dokud se tělo jeho otce nepřestalo bránit a nevydechlo naposledy. Naplněn pocitem úlevy a adrenalinu se vrhnul na matku. První ji začal bít. Snažila se bránit, ale její šance byly malé. Uren vše s úsměvem sledoval. Dalim vzal nůž a nařízl ženě jednu tvář. Ta bolestně zakřičela.
Dalim: Tak co, matko? Jak se ti líbí stvůra, co jsi sama stvořila?
Uhodil ji silou do obličeje. Matka vyplivla krev a opět se podívala vystrašeně na jejího syna.
Dalim: Asi moc ne. To bych měl napravit.
Vzal nůž a zabodnul jí ho do ruky. Přes celý dům se ozval výkřik. Krev z ruky jen stříkala. Matka jistě brzo vykrvácí. Dalim se zasmál a nožem pomalu otáčel. Matka plná strachu a bolesti prosila o milost. Její řev určitě brzy přiláká pozornost. Dalim jí vytrhnul nůž z ruky a přiložil jí ho ke krku.
Dalim: Nashledanou v pekle.
A pak ji rozřízl hrdlo. Z jejích úst se ozval jakýsi bublavý zvuk a pak její oči pohasly. Byla mrtvá. Dalim vstal a podíval se na své veledílo s pýchou. Uren zatleskal.
Uren: Výborně, bratře. Teď se můžeme stát těmi nejobávanějšími vrahy na světě.
Dalim přikývl. Společně pak ukradli vše z trezoru Dalimovi rodiny a přestěhovalo se na druhý konec města. V Navii se postupně rozneslo, že někdo zavraždil čtyři lidi a že podle stylu to byli dva pachatelé. Lidé se začali bát. Uren s Dalimem si mezitím pokojně žili ve velkém domě. Měli jednoho sluhu, který jim chodil nakupovat. Dalim ho přinutil pro ně pracovat tím, že uvěznil jeho rodinu. A tak pro ně muž udělal všechno, co chtěli, jinak by jeho rodinu zabili. Nemohla jsem tomu uvěřit. To je tak... Kruté. Jak jen mohla Luna tohle dopustit? Najednou do domu vešel vysoký a svalnatý muž v obleku. Uren s Dalimem hned zbystřili. Muž se jen pousmál.
Uren: Kdo jsi a co tu chceš?
Muž: Uklidněte se, nejsem nepřítel. Jmenuji se Vlad a jsem tu kvůli těm vraždám. Skutečně pozoruhodné dílo.
Dalim dostal strach, že je právě chytla policie. Vlad si toho všimnul a zasmál se.
Vlad: Klid, nejsem žádná vláda, policie a ani nic podobného. Jsem jen posel. Ale pro vás velmi významný posel.
Uren: Co tu tedy chceš?
Vlad se ďábelsky ušklíbl.
Vlad: Jste dobří ve vraždách a očividně se v tom dost vyžívate. Ale potřebujete pomoc, jdou po vás všichni, a taky potřebujete peníze. Dám vám, co budete chtít.
Dalim: Nevěřím. Chceš nás jen napálit.
Vlad se zasmál.
Vlad: Můj pan je velmi významná osoba, myslím, že jste již slyšeli o Kaiovi Greyovi.
Uren: To je velmi bohatý mafiánský boss. Co ten by po nás chtěl?
Vlad: Chce po vás, abyste pro něj a jeho lidi odstraňovali škodnou. Bude vás za to platit a chránit před zákonem. Mám tady smlouvy která s vaším podpisem udělá přesně to, co jsem řekl.
Urenovi se to hned zalíbilo, ale Dalim pořád podezříval.
Dalim: Pořád nevím, jestli vám můžeme věřit.
Vlad: Nic jiného vám ani nezbývá, policie už má několik důkazů a bez nás nepřežijete už ani týden.
Uren: Vlad má pravdu. Přijímáme, nemáme co ztratit.
Vlad z kufříku vytáhnul papír. Na něm byla kompletně sepsána smlouva. Uren s Dalimem si ji pořádně pročetli a pak ji i podepsali. Vlad ji zase schoval a usmál se.
Vlad: Pán bude rád, že jsme se domluvili. Zítra vám pošle první objednávku.
Otočil se a chtěl odejít, ale zastavil ho Dalimův hlas.
Dalim: A co cajti?
Vlad: Už se vám nepostaví do cesty.
A odešel. Uren se nadšeně podíval na Dalima.
Uren: Vidíš? Už je to tady.
Dalim se uchechtl.
Dalim: Brzo budeme milionáři a budeme si žít jako králové. A lidé se budou třást jen co zaslechnou naše jména.
Pak se všechno rozplynulo. Čas se posunul. Přede mnou se objevila mě tak známá chatrč. Tuhle jsem mívala ve snech o kletbě. Zanedlouho jsem si všimla Luny. Po chvíli se objevil Uren s Dalimem a začalo to. Prali se spolu bez jakéhokoliv slitování. Bylo to, jakoby chtěli toho druhého zabít holýma rukama. Pak z domu vyšla dívenka a muž. Uren s Dalimem, ať už se sebevíc v tu chvíli nenáviděli, se na sebe podívali a kývli. Pak jsem jen viděla, jak zabíjí rukama malé dítě s topí muže. Luna se na ně naoko vyděšeně dívala a snažila se schovat. Jakmile obě dvě překážky zemřeli, přiblížil se Uren s Dalimem k Luně. Ta se najednou vznesla a na jejím těle se objevily vznešené šaty. Její oči i vlasy začaly zářit stříbrnou barvou. Zakřičela.
Luna: Pro svou vlastní potřebu se nebojíte zabíjet. Už nejste lidmi. Trpěla jsem vaše chování dost dlouho a je načase, abyste pocítili můj hněv. Slyšte všichni lidé Navie. Proklínám Urena a Dalima! Proměňte se na zrůdy, kterými jste uvnitř!
Pak na ně dopadla vlna energie z měsíce a oni se proměnili. Vyděšeně se podívali na Lunu.
Luna: Od této chvíle budete Luňané. Budete zrůdy žijící ve světě lidí. Budou se vás všichni bát. Budete je zabíjet. Ale varuji vás! Pokud uvidím jednu jedinou vraždu, vraha postihne nejkrutější smrt. Svit Luny vás usmaží zaživa! A ani za svitu slunce to nebudete mít lehké. Slunce chrání své lidi a bude proti vám. Sluneční světlo vás oslepí a zhorší váš sluch. Pouze pohyb budete schopní spatřit. Určitě se toužíte omluvit, abych vás ušetřila, ale ne. Budete s tím muset žít. Jediné, co vás může zachránit, je nejčistší srdce ženy, která by měla krev Navie a byla by tak čistá, jako já, Luna, sama.
Oba ji prosili, aby se slitovala, ale ona je jen okřikla.
Luna: Ztraťte se, zrůdy! Už nikdy se mi nepleťte do cesty!
A zmizela. Nejlepší přátelé se začali hádat. Obvinili jeden druhého a pak se rozdělili. Dalim šel hledat skrýš pro něj, Uren zase pro sebe.
Opět uplynul nějaký čas a já se ocitla... Kde to jsem? Byl to obrovský palác v nebi. Tady musí žít Luna! Vletěla jsem dovnitř. Bloudila jsem spletitými chodbami až jsem nakonec Lunu našla. Dívala se do jakéhosi velkého oka a sledovala Urena, jak vysává z lidí život a bere si jejich sílu. Najednou se ozvali kroky. Někdo vešel. Podívala jsem se na toho dotyčného. Byl to muž, velmi krásný. Jeho oči byli stříbrné s lehkým nádechem do modré a jeho oči byli světle modré. Připomínaly dvě vzdálené hvězdy na nebi.
Luna: Siriusi... Pokazila jsem to...
Celá uslzená se na něj podívala.
Luna: Všechno se kazí. Dala jsem jim sílu a oni ji teď využívají. Co jsem si tehdy myslela?
Sirius ji bez váhání obejmul. Tohle není jen tak, určitě mezi nimi něco je.
Luna: Jenom budou sílit a já tomu nemůžu zabránit. Měla jsem Urena zabít, než svedl na scestí i Dalima.
Sirius: A proč jsi ho nevyléčila?
Luna se na něj zoufale podívala.
Luna: To je ten jediný lék. Smrt.
Zatajil se mi dech. Ne... Tywall měl pravdu.
Luna: A co se týče nás dvou... Dala jsem ti možnost se mnou takhle být i když je to proti pravidlům. Jsem hrozná vládkyně.
Sirius Lunu pohladil po tváři.
Sirius: Nejsi. Jsi úžasná. Přestaň se tím tak trápit. Brzo najdeš jejich zachránkyni a bude po všem.
Luna se rozbrečela nanovo.
Luna: Jenomže ty podmínky, co jsem stanovila... Jsou nesplnitelné! Nikdy ji nenajdu.
Sirius ji ještě víc sevřel v náručí.
Sirius: Luno, na světě je několik miliard lidí. Najde se. Jen to chce čas. Přestaň se z toho vinit, udělala jsi, co jsi měla.
Luna se na něj podívala a pousmála se.
Luna: Děkuji.
Usmála jsem se. Jsou tak krásní. Najednou jsem ucítila, jak mě neviditelná síla táhne zpět. Bez váhání jsem ji nechala to udělat.
Ocitla jsem se u Srdce. Vypadalo snad ještě hůř, jakoby ho tahle ukázka minulosti vyčerpala. Položila jsem na něj ruku a vpustila do něj trochu uklidňující energie.
Sorin: Děkuji.
Pak jsem se teleportovala ven. Slunce mě uhodilo do očí. Chvíli jsem si zvykala na světlo a pak jsem konečně mohla otevřít oči. Konečně vím, co musím udělat, i když mě to tolik mrzí. Nemám na výběr. Je to jediná možnost. A tak jsem se smutně vydala domů. Kéž by existovala jiná možnost...

Ahoj, dneska special dlouhá kapitola. Snad jste rádi a snad se vám líbí. Ráda bych se zeptala, jestli byste chtěli, abych si založila tiktok na různé videa se zajímavostmi o knížkách nebo různých vtipech, atd... Jestli byste chtěli, dejte mi sem do komentářů vědět.
Další kapitola vyjde asi pozítří.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ