Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙11🌙

Přede mnou se zjevila žena se zlatými vlasy až po zem. Její jantarové oči se na mě vlídně dívaly.
Žena: Já jsem Slunce. Viděla jsem, co se u tebe v životě stalo a vím, po čem nejvíc toužíš. Dám ti na výběr.
Pokynula rukou a vedle ní se zjevily dvě brány.
Žena: Pravá brána tě zanese společně s Leny k přátelům do školy a vy pojedete na Floridu. Zapomeneš na tohle peklo. Už nikdy sem nepůjdeš.
Natáhla jsem k bráně ruku. Po tomhle jsem přece od začátku toužila.
Žena: Levá brána tě naopak přenese k Tywallovi a jeho kletba se přenese na tebe. On bude člověk, ty Luňan. 
Ucukla jsem. 
Sorin: A když půjdu s přáteli...
Žena: Navěky zůstane zakletý a lidé Navie budou stále v ohrožení. Z Tywalla se stane zabiják. Už je nebude nechávat žít. Teď si vyber.
Zoufale jsem se podívala na své přátele.
Sorin: Zapomenou na mě?
Žena: Jako bys neexistovala.
Podívala jsem se Leny do očí.
Sorin: Omlouvám se.
A vstoupila jsem do levé brány. Už nikdy neuvidím kamarády a rodinu, ale alespoň ochráním lid Navie...

Tywall
Uviděl jsem Lunu. Ne moji sestru, ale Lunu z měsíce. Vedle ní se objevily dvě brány a ona se na mě přísně podívala.
Luna: Vítej, Tywalle. Dám ti teď na výběr, jak můžeš žít. 
V pravé bráně jsem uviděl Sorin s přáteli.
Luna: Když vstoupíš do pravé brány, Sorin i Leny zmizí z tvého života a zapomenou na tebe. Budou volné. Ty však zůstaneš zrůdou.
V levé bráně jsem uviděl Sorin. Byla sama.
Luna: Nebo běž do levé brány a budeš už navždy volný. Ale Sorin zůstane sama ve tvé skrýši. Navěky.
Srdce se mi zastavilo. Podíval jsem se na ni, jak tam smutně sedí v rohu a brečí. To jí nemůžu udělat, nikdy bych si to neodpustil. Šel jsem k pravé bráně. Podíval jsem se na Sorin.
Tywall: Nikdy nezapomenu.
A vstoupil jsem.

Sorin
Otevřela jsem oči a překvapeně jsem je hned vyvalila. Společně s Tywallem a Leny jsem stála v temném tunelu, který najednou zářil modrofialově.
Sorin: Co se právě stalo?
Hlas: Výborně. Prošli jste zkouškou slunce a měsíce. Můžete vstoupit. A ty, Sorin, můžeš zjistit, co dokážeš.
Tělem mi projel mráz. Konečně se dozvím, kdo jsem. Po všech těch letech nejistoty a strachu. Začala jsem zpívat. Nemohla jsem si pomoct.

Sorin: Every inch of me is trembling. But not from the cold.
Usmála jsem se.
Sorin: Something is familiar like a dream I can reach but not quite hold. I can sense you there.
Podívala jsem se dál do chodby.
Sorin: Like a friend I've always known. I'm arriving. And it feels like I am home.
Rozešla jsem se dál. Tywall si povzdechl.
Sorin: I have always been a fortress. Cold secrets deep inside.
Nad svou rukou jsem nechala vzniknout světelnou kouli.
Sorin: You have secrets, too. But you don't have to hide. Show yourself.
Rozhlédla jsem se.
Sorin: I'm dying to meet you. Show yourself. It's your turn.
Toužebně a zoufale jsem se podívala dál do chodby, kde byla tma.
Sorin: Are you the one I've been looking for all of my life? Show yourself. I'm ready to learn. Ah ah ah ah.
Zvolala jsem. Najednou se ozval ten hlas a rozsvítil chodbu.
Hlas: Ah ah ah ah ah.
Plná radosti jsem se rozešla dál.
Sorin: I've never felt so certain. All my life I've been torn. But I'm here for a reason.
Přeskočila jsem prasklinu v zemi.
Sorin: Could it be the reason I was born? I have always been so different. Normal rules did not apply. Is this the day? Are you the way I finally find out why?
Rozeběhla jsem se, pak jsem vyskočila a nechala ze sebe vystoupit sluneční paprsky.
Sorin: Show yourself. I'm no longer trembling. Here I am I've come so far. You are the answer I've waited for all of my life.
Radostně jsem zpívala a šla dál a dál.
Sorin: Oh, show yourself. Let me see who you are.
Přede mnou byla tmavá místnost. Najednou se přede mnou zjevila práva brána, kterou jsem viděla při zkoušce slunce.
Sorin: Come to me now.
Stal se z ní kruh na zemi. Pak se objevila druhá brána.
Sorin: Open your door.
Stalo se z ní několik paprsků. Třetí brána, kterou měl ve zkoušce nejspíš Tywall se zjevila přímo vedle mě. Leknutím jsem nadskočila.
Sorin: Don't make me wait.
Opět paprsky. Čtvrtá brána se zjevila kousek vedle obrazce na zemi.
Sorin: One moment more.
A staly se z ní paprsky.
Sorin: Oh, come to me now.
Šla jsem k tomu, co vytvořily brány.
Sorin: Open your door. Don't make me wait. One moment more.
Jakmile jsem vkročila, slunce vytvořené na zemi se rozzářilo stříbrno zlatou barvou. Najednou mě oslnilo světlo. Uslyšela jsem několik hlasů. Zpívaly nějakou píseň. Přede mnou bylo nádherné, světle modré skleněné srdce. V každém místě byla nějaká duše. Celá jeskyně byla modro růžová a ze stropu trčely krystalky. Najednou se ozval hlas.
Hlas: Ah ah ah ah. Ah ah ah ah.
Tywall za mnou smutně vzdychl.
Tywall: Sestro?
No jistě. To Luna mě volala dovnitř.
Luna: Come, my darling, homeward bound.
Ukázala na to slunce na zemi. Já... Jsem obdařená sluneční energií. Nejsem, jako ona nebo Tywall, ale jsem jim velice podobná. Už to chápu!
Sorin: I am found.
Společně jsme začaly zpívat.
Sorin+Luna: Show yourself.
Začala jsem se přeměňovat.
Sorin+Luna: Step into your power. Throw yourself. Into something new.
Na těle jsem měla sukni těsně nad kotníky. Její volánky připomínaly paprsky slunce. Top byl celý oranžovo zlatý. Vlasy se mi krásně lesklý.
Luna: You are the one you've been waiting for.
Sorin: All of my life.
Luna: All of your life.
Sorin: Oh, Show yourself.
Už vím, co musím udělat.
Sorin: Ah ah ah ah.
Začala jsem se vznášet. Hlasy v pozadí mi dělali "ozvěnu".
Sorin: Ah ah ah ah.
Začala jsem celá zářit.
Sorin: Ah ah ah ah.
Vystřelilo ze mě několik slunečních paprsků, které nechaly celou místnost zářit. Po chvíli světlo začalo pohasínat a já se snesla na zem. Musela jsem si sednout. Jediné, co bylo slyšet byl zpomalující tlukot srdce Navie. Podívala jsem se vzhůru a zatajil se mi dech. Přímo nade mnou se skláněla Luna. Tywallova sestra...

Ahooooj, tady je další kapitola, snad se líbí😁. Další vyjde moznaaa zítra, ale spíš pozítří.
Tak ahoj příště...

VikisekCZ